Vůdce voličsky nejsilnější politické formace Andrej Babiš v zemi podpořil v prezidentské volbě na Slovensku kandidaturu Petera Pellegriniho. Jak známo, to je kandidát blízký Robertu Ficovi, předsedovi té vlády, se kterou vláda našeho premiéra Petra Fiala odmítla zasednout k tradičnímu společnému rokování. Měla k tomu mnoho dobrých důvodů a troufnu si k nim přihlásit. Pan Fico vede Slovensko jiným směrem, než jaký se zdá být správný nám, kteří jsme volili strany současné české koalice.

Mnoho lidí na rozhodnutí vlády zrušit společné zasedání reagovalo s nevolí: že prý je to výraz české nadutosti a projev snahy Slováky poučovat, jak mají myslet a co je správné, aby dělali. Podle stejného principu bychom ale mohli kárat i vůdce opozice Andreje Babiše. Ten jasně řekl Slovákům, ať jdou a volí Pellegriniho. Dodal i nezbytné věty o národních zájmech a nezávislosti. Nevšiml jsem si ale, že by mu to někdo z veřejně známých hybatelů veřejného mínění vyčítal. Musel by vzdorovat námitce, že dosluhující slovenská prezidentka Zuzana Čaputová také otevřeně podporovala kandidaturu Petra Pavla. Dokonce přijela, aby spolu s ním jásala při triumfálním sčítáním hlasů večer po druhém kole. Buď by se tedy muselo něco vyčítat každému, nebo nikomu nic.

Druhé řešení mi přijde rozumnější.

Troufnu si odhadnout, že v Česku bude asi víc lidí sledovat následující průběh voleb, než kolik se jich zajímalo o nedávné volby v Polsku. Pro mě dopadlo dobře už to první kolo. Ani ne tak proto, že vyhrál Ivan Korčok. Hlavně se nepotvrdily obavy, že by se mohl spojit ďábel s čertem a společně že by zavinili, že pánbu nebude doma a vyhraje Štefan Harabin. Už to že dostal skoro dvanáct procent mě vede k povzdechu, jaká že úleva, že toto je zjev pozorovatelný zpoza státní hranice, že toto nemáme doma. Ne snad, že by o podobné figury byla u nás nouze. V sobotu se jich kolem sochy svatého Václava točilo dost. Nikdo z nich nebyl předsedou Nejvyššího soudu ani ministrem. Do prezidentských voleb se u nás přihlásila i nejedna obskurní figura. Žádná se ale mírou bizarnosti nemůže měřit s člověkem, který skončil třetí na pásce a volilo ho dvanáct lidí ze sta voličů.

V těchto dnech Netflix nasadil seriál Problém tří těles podle románu Liou Sch´-Sina. Ústředním motivem je planeta Trisolaris. Potácí se mezi stavem chaosu a stability. Slovensko v lecčem planetu Trisolaris připomíná. V údobí stability dosahuje podivuhodných výkonů, kdežto jakmile nestane chaos… Škoda slov. Nejhorší je, že se nedá předvídat, zdali nastane jeden nebo druhý stav. To je osud Trisolarisu a zdá se i osud Slovenska. Zasahování zvenčí k ničemu nevede, tím méně poučování. Ale pozor, srovnání s planetárními systémy a romány kulhá. Je třeba být ve střehu, protože chaos dovede být nepříjemně nakažlivý.

Psáno pro Poslední slovo LN