Novoroční amnestie prezidenta republiky vyvolala vášně jindy nevídané. Klasické defilé protestních hlasů ze všech možných i nemožných stran zdánlivě nebere konce, chybí snad už jen tradiční odborářská demonstrace.

Nechci se zabývat věcným obsahem amnestie, osobně se mi myšlenka plošné amnestie nelíbí a mám značné pochybnosti o pravomoci prezidenta republiky zastavovat neskončená trestní řízení vůbec, i v jednotlivých případech. Dovolím si snad jen podotknout, že mnozí z těch, kdo byli propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody, se do něj velmi záhy zase vrátí, neboť odsouzení k nepodmíněným trestům odnětí svobody ve výměře do jednoho roku jsou zásadně recidivisté. Trestní soudnictví v této zemi nepošle nikoho napoprvé takříkajíc natvrdo sedět, pokud opravdu nemusí, tedy pokud ukládaný trest odnětí svobody nepřevýší tři roky.

Podstata mého zájmu ale spočívá v problému kontrasignace. Již stokrát bylo řečeno, že podle čl. 63 odst. 3 Ústavy stanoví, že mimo jiné rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády či jiného pověřeného člena vlády. Z toho pochopitelně nevyplývá, že by premiér byl automaticky povinen takový akt prezidenta republiky podepsat. Dokonce se objevilo mnoho názorů, že jde ve skutečnosti o kompetenci vlády, nikoli prezidenta. S tím musím zásadně nesouhlasit. Ústava výslovně svěřuje pravomoc vyhlásit amnestii do rukou prezidenta, nikoli premiéra, nikoli vlády. Ano, jistě, je možné předpokládat určitou součinnost mezi vládou a prezidentem při její přípravě, ale ve výsledku je to prezidentská pravomoc.

Premiér Nečas vyslovil názor, že jeho právem je pouze zajistit, aby kontrasignovaný akt prezidenta republiky nebyl zjevně nelegitimní, byl proveditelný a aby se nejednalo o exces. Osobně takový výklad Ústavy pokládám za legitimní a přijatelný, protože Ústava neukládá předsedovi vlády podmínky, kterými se musí při rozhodování o kontrasignaci řídit. Je třeba vést v patrnosti, že v tomto případě je premiér v podstatě správním orgánem, který aplikuje právo. Toto právo si musí nějak vyložit a bohužel ústavy obecně mají z podstaty věci tu nevýhodu, že bývají dosti neurčité. Netvrdím, že premiérův výklad je jediný správný, ale tvrdím, že má na takový výklad právo a v žádném případě nelze mluvit o porušení práva.

Předseda vlády udělal tu chybu, že o svém podpisu alespoň neinformoval vládu, to nesporně. Ale jedná se zde o chybu politickou, nikoli chybu právní. Dle mého názoru je proces kontrasignace v pořádku a respektuji premiérovo právo na vlastní výklad Ústavy v bodě, který je dosti neprobádaným územím.