Předpoklad, že známe 20 procent vesmíru (plynoucí z toho, že 80 pct neznáme) je skutečně hodný autora sci-fi. Podle mého názoru toho známe o několik řádů míň. Většina toho, co "známe" jsou výsledky hypotez šílených matematiků a teoretických fyziků, kteří počítají s imaginárním časem a podobnými výmysly. Je sice pravda, že Einsteinova teorie a teorie od ní odvozené jsou zatím to nejlepší, co dnes k výzkumu vesmíru máme, ale to, že některé její závěry se shodují s výsledky pokusů (mnohdy při dobré vůli) nevylučují možnost, že všechno je úplně jinak, ale zatím nikdo neobjevil jak.

Vždyť i o hvězdách (mlhovnách, galaxiích a já nevím co ještě) ani nevíme, kde vlastně dneska jsou, protože světlo, které pozorujeme, vzniklo před mnoha lety (od několika do milionů) takže  nevíme, kde ty hvězdy jsou a zda vůbec ještě existují.

Co mne se týče, nepochybuji o tom, že život ve vesmíru existuje, při množství pozorovatelných objektů, které k tomu odpovídají (mnohé) našemu Slunci, takže mohou mít planety. Jakákoliv vzájemná komunikace je však vyloučena, jestliče limit pro rychlost světla platí. Dalším faktorem je současnost. S hlediska vesmíru, lidská rasa existuje jen okamžik, a za další okamžik vymizí. Je to něco, jako kdyby dva komáři na Zemi měli délku života 1 vteřinu, a my bychom předpokládali, že oba budou žít ve stejnou vteřinu.