Univerzální jet lag
Spousta lidí si stěžuje na přechody mezi zimním a letním časem a zpět. Hůř ale jsme na tom my co jsme postiženi tím, čemu se říká jet lag: vrátil jsem se od východu jak ten biblický mudrc a když tam bylo jedenáct večer, je u nás čtyři odpoledne a mně se tíží víčka.

Nic se s tím nedá dělat, musí se to překonat. Nemůžu si postěžovat ani našim pejskům.

Smáli by se mi. Že se ti chce ve čtyři spát? To my chrníme pořád. Tak už si nestěžuj a pojď na procházku. A že prší, to je blbá výmluva někoho, kdo s námi nebyl na procházce čtrnáct dní!

Skvělý nápad
Odpoledne vyšlo sluníčko a to nastala ta správná chvíle si sednout u stolečku na terásce a pít kafíčko. Nápad se líbil Noře. Pomohl jsem jí vylézt na lehátko, uvelebila se na něm a vyhřívala se. To pokládala za skvělý nápad Gari. Vyskočila na lehátko za Norou, zatočila se do kolečka a lehla si a zabrala větší půlku plochy. To Nora nepokládala za dobrý nápad. Slezla a šla se lehnout dovnitř. Vzápětí začalo pršet a Gari usoudila, že jít dovnitř je skvělý nápad.

Šel jsem za nimi i se svým kafem a vědomím, že mám nápadité pejsky.

Obětavost
Z mého vyprávění už Noru znáte: když venku prší, Nora jen vystrčí noc ze dveří a couvá do předsíně. Načež se dnes stalo následující.

Navštívil mě známý, něco jsme probírali. Zašlo sluníčko, začalo pršet a strhl se slejvák. Známý chvilku čekal, že to přejde, ale slejvák neustával. Auto mě přes ulici. Řešení: deštník. Ale co s deštníkem? Mám dva deštníky. Jeden jsem dal jemu, druhý jsem si vzal pro sebe a vyrazili jsme.

Jenže ve třech! Nora, ta suchomilná Norinka, mě nechtěla opustit a hnala se do té sloty a okamžitě byla na kůži mokrá.

Budu muset jí pořídit paraplíčko.