Širší paleta bání
Nora se bojí (a proto na ně štěká) kolařů, taktéž jezdců na koloběžce jakož i na skateboardu.

Zasněžilo a přibyli i lyžaři. Ani si nedovedu představit, jak by ji rozhněval lyžař na kole. A kdyby ústřední cesta naším lesoparkem se změnila v řeku a projel jí vodní lyžař, na to ani nechci pomyslet.

A co Gari? Ta by nejraději na kole jezdila sama. Dokonce mě překvapuje, že to ještě nezkusila, moje kolo je v garáži a má ho k disposici.

Asi je to stáří
Ráno jsem zavelel jde se ven. Gari se div nepřirazila horlivostí, s jakou se drala z deky, do které byla zamotaná. Nora váhavě odešla do předsíně a tam se zastavila a dala jasně najevo, že nemá zájem.

Šel jsem tedy jenom s Gari a Noru vzala ven až později Ljuba. To už se Nora rozkoukala a jakž takž byla ochotná si nechat ochladit tlapky tajícím sněhem. Už dříve jsem si všímal, že se do procházek moc nehrne, někdy se zastavila u branky a dobře jsem jí četl v očích otázku nevybodneme se na to? Vždycky si ale dala říct. Může to být i artróza. A rozhodně stáří…

Mně budete povídat!

Prostě se jí nechtělo
Byla jenom líná, Nora, včera, když nechtěla jít se mnou na procházku. Dneska se hrnula do dveří, takže žádná artróza, žádné stařecké neduhy. Jenom lenost.

Jsou to obě potvory nevděčné a rozmazlené. Musím na ně nasadit tvrdý kurs. Ty se budou divit, bude vojna jako řemen. Žádné „nechce se mi‟. Marš a jdeme. Zavedu přísnost.

Říkám si to plus mínus deset let.

Nechal jsi jim rozsvíceno?
Tak je to vždycky. Odcházíme spolu, jedněmi dveřmi, takřka bok po boku. Když pak se později zjistí, že se na něco zapomnělo, kdo na to zapomněl? Já.

V daném případě rozsvítit pejskům. Děláme to, když víme, že se vrátíme po setmění a s tím se dalo počítat – šli jsme na mítink Petra Pavla na Staroměstské náměstí.

Pejskové nejsou pomstychtiví a vyčítaví. Jakkoli by měli nárok na stížnosti, nestěžují si. Ani tentokrát. Třeba věděli, že jdeme na dobrý mítink a měli sympatie – ale to je teorie, kterou nejsem schopen doložit.

Ať je sníh nebo není
Teď je to napůl. Teplota je kolem nuly a sníh pomaličku taje., Pro přírodu je to dobře, voda se stačí vsáknout. Výsledek je ale ten, že to, co bylo před sněžením tmavohnědé a po sněžení bílé, je teď flekaté.

No jo, ale mám flekaté psy, bílo-hnědou Noru a bílo-černo Gari.

Stane se tedy, že řvu jak na lesy ‟Gari, ke mně‟ a ona, potvora, v maskáči, stojí vedle mě a kouká na mě jako na naprostého pitomce. Mám já tohle zapotřebí! Už aby zasněžilo. Už aby roztálo.