22.2.2024 | Svátek má Petr


BEST OF HYENA: Pršelo, hodně

22.4.2023

Pršelo, hodně
Pětatřicet milimetrů, to je pětatřicet litrů na čtvereční metr. V lese opět vzniklo jezero, k velké radosti našich pejsků. Bývá tam jen když opravdu nastává to, čemu jedna moje známá říkala s vážnou tváří „potopeň‟.

Potopeň? Hlavně je to podnět k cachtání a prasení se v bahně. Nemusím ale dodat, že po návratu, když ženu Noru do sprchového kouta v garáži, dělají na mě obě ksichty. Cože? Do sprchy? Do té strašné studené vody?

Magická přitažlivost
Vycházeli jsme ráno z domu. Zaujal mě neobvyklý hukot. Velkou pozornost jsem mu nevěnoval, myslel jsem na nesmrtelnost chrousta nebo na něco podobného, zato Gari se hned běžela podívat.

Zbystřil jsem a uviděl cosi, co jsem nejdřív pokládal za popelářský vůz a on to byl zametací vůz: ano, naše čistotná obec čistí ulice mechanickým smetákem. Zaujalo mě to, ale ještě vís smeták přitahoval Gari. Křikl jsem na ni a ohlédla se na mě pohoršeně:
Chceš mi zkazit zábavu? Copak nevidíš, že je to opravdu nebezpečné?

Přešli jsme na druhý chodník, odtud pozorovali zametací vůz, Nora podezíravě, Gari dychtivě. Šli jsme téměř stejnou rychlostí. Nakonec byla ulice po jedné straně čistá, vůz se otočil, aby to vzal naopak. Já záhadu nesmrtelnosti chrousta nevyřešil a Gari se nenechala zamést.
Výsledek byl jen padesátiprocentní.

Že by ježek?
Večer přijel pán od Rohlíku s nákupem a když šel s taškami od branky ke dveřím, bezmála prý zakopl o ježka. Ne snad, že by si stěžoval, spíš to konstatoval jako kuriozitu. Což by byla, kdyby to byl reál ježek a nikoli fikce. Upřímně, za dvacet let co ve Zvoli bydlíme jsem ježka nepotkal, kdežto na Smíchově na Mrázovce bývalo přeježkováno a zakladatel Neviditelného psa vlčák Gordon míval rozpíchaný frňák.

Máme na zahradě ježka nebo je to fantom? Ráno se Gari velmi bojovně vrhala do křovin, ale to vůbec nic neznamená. Dokud neuvidím rozpíchaný nos, neuvěřím.

První klíště
Včera jsem tu referoval o výskytu ježka na zahradě a dnes je tu další zvíře, mrňavé a hnusné, na mých zádech. Potvory si často vybírají k zakousnutí místo kam si nevidíte. Začalo to svědit, nahmatal jsem si to, jdu za Lubou, ať se podívá, jestli nemám klíště, ona na to, kde by se vzalo klíště v takové zimě a záhy bylo jasné, kde by se vzalo: zakousnuté na mých zádech.

Gari s Norou ohledány, jsou čisté. Zítra pojedu pro antiklíšťový obojek. Neměl bych koupit hned tři, i pro sebe…?

Zahanben
Je to tak, že v obýváku mají Gari s Norou svá pelechokřesílka: technicky pelechy, fyzicky křesílka – mají svůj nábytek a nelezou na náš, tak je to prosté. U křesílek stojí miska na vodu a džbán, něco jako vyrovnávací nádržka. Obsah džbánu se rovná dvěma miskám.

Když pak jdu a zaslechnu lemtání a podívám se a Gari… lemtá ze džbánu, je to pro mě připomínka: zapomněl jsi na svoji primární povinnost misku udržovati ve stavu plném!

Výčitku lze vyjádřit různými způsoby. Třeba:
Na co myslíš a kde se flákáš, jak to, že je miska na suchu?
Nebo: Blems...blems...blems…
Efekt je stejný. Běžím a misku doplním vodou.