Priority
Vraceli jsme se už potmě z třetí procházky, to je teď v zimě jen obchůzka našeho saťáku. Nora svítí modře, Gari má čertovský červený obojek. Jdeme, načež na druhé straně ulice vidím, že se z práce vrací autem Ljuba. Pejskové její auto bezpečně poznají, hned k ní běží a vítají.

Ne tak dnes večer. Ljuba otevřela vrata, nasedla, vjížděla dovnitř, a ve tmě vidím kmitat červené a modré světýlko. Čemu asi daly bestie přednost?

Předvídal jsem to. Vítr převrhl popelnici, v pondělí máme vždycky svoz. A za obsah popelnice by vyměnily Ljubu, mě i pánaboha na nebesích, protože převržená popelnice, TO JE pánbůh na nebesích. Nebo přinejmenším je to něco OD NĚHO seslané.

Je to divný
Obě si myslí, že jsem padlý na hlavu, nedůsledný a vůbec divný. Ještě včera jsem je honil do sprcháče v garáži, abych jim umyl tlapky. Teď je po procházce pouštím dál. Dívají se na mě všelijak.

Těžko jim vysvětlit, že když je plus jedna, cesty jsou blátivé a pejskové se vrací domů v bačkorách z bahna. Kdežto když je mínus jedna, cesty jsou zmrzlé a tlapky tudíž čisté.

Problém? Ano, problém. A kde je problém, tam je při dobré vůli řešení: po procházce jim zběžně ošetřím tlapky. Mají pocit, že je všechno v pořádku, já nejsem za blba a konec konců, každé očištění tlapek má nějaký smysl.

Do mrazu bez nadšení
Nora vyráží na ranní procházku s řevem. Tentokrát to bylo jinak. Teploměr na baráku ukazoval ráno mínus pět, reálně tedy mohlo být sedm, možná víc stupňů mrazu. Otevřel jsem dveře, Nora vystrčila nos, hned ho zastrčila a čekala, až se obuju a ošálím a orukavím a okabátím a pak teprve vyšla ven. Garina už na nás čekala u vrátek a tetelila se.

Vyměnily si kratičké pohledy: co všechno musíme podstoupit, aby On měl radost...

Zasněžilo
Ráno jsme vyrazili v holomrazu, v poledne do nebylo lepší, kdežto večer se u nás ve Zvoli rozchumelilo. Třikrát jsem čistil chodník (vím, že už nemusím, ale chápu to jako slušnost) a v noční chumelenici se záře světelných obojků pejsků ztrácejí. To vše bych měl zaznamenat na stránku mínusovou. Ale plusová stránka ve mně převažuje: chumelenice k Vánocům patří.

Konečně zima jak má bejt
Ve středu večer ještě trochu zasněžilo, spíš dosněžilo a od rána svítilo sluníčko. Čistí sníh, modré nebe, ojíněné stromy, takových dnů bývá za celou zimu jen pár, pokud vůbec nastanou.

Myslíte, že se snad Gari s Norou zastavily, aby se rozhlédly vůkol a pokochaly se pohledem pro srdce i rozum útěšným? Jo, Nora se zastavila, koukala na mě a její pohrdavý pohled mi vzkazoval:
Přestaň fotit ten blbej strom a pojď dál!
Ne, o poezii zimy nemají páru. Konečně, nemají páru o jakékoli poezii, jsou to pejskové.