Nora v ilegalitě
Něco víc než v ilegalitě – rozhodla se pro život partyzána v lese. Tedy, ne úplně v lese, k úkrytu před povinností nechat si umýt zabahněné tlapky uchýlila se do křoví a snažila se v něm splynout s vegetací. Zahnal jsem ji do sprchového kouta v garáži a nemilosrdně jí tlapky opláchl. Gari jí solidárně olizovala hlavu. Vím, že trpíš, znamenalo to gesto. Budu ten krutý úděl snášet s tebou, snad ti to zmírní tvoji bolest.

Na hledanou
Na procházkách se psem se ztrácí a nachází. Včera jsem takhle našel něčí elektrický obojek – to je ta věc, o které si lidi myslí, že když si to koupí, že je pes bude poslouchat. Pravda je to částečná. Obojek má elektrody, majitel vysílačku a na stisk obojek bud zabzučí nebo dá psu elektrickou ránu. Pes se tím dá vychovat, ale musí se to umět. Kdo to umí, zpravidla elektrický obojek nepotřebuje. Ach jo. Zkrátka, tenhle obojek jsem našel,, někdo ho ani neuměl pořádně připnout pejskovi na kkrk. Tak jsem ho vyvěsil na významné místo.

Odpoledne zazvonila kamarádka z vedlejší ulice. Že prý jestli jsem neztratil tohle, pravila a ukázala mi pěknou powerbanku, celou modrou. Mám rád modrou barvu, nicméně musel jsem se omluvit: potěšilo mě ale, že mám pověst technomaniaka, který chodí do lesa vycpaný powerbankami.

Já sám jsem neztratil nic. Co není, může být, ničeho se nezříkám.

Pozor na slova
Seděli jsme večer s Ljubou v obýváku a povídali si, pejskové podřimovali na křesílkách. Neopatrně jsem řekl něco jako „půjdeme...‟, já musel jít nahoru dělat Neviditelného psa a Ljuba taky měla práci.

<b>Obě vystartovaly a s řevem se hnaly ke dveřím. Gari začala z toho kulhat. Ach jo, ono znovu začíná platit „mluvit jenom doma‟, ale pro naši domácnost platí, že si na jazyk musím dávat pozor i v obýváku.

Jak kdy
Někdy se mnou nechce Nora jít ráno nahoru psát. Na pokyn jdeme psát knihu se tváří, že vůbec neví, o co jde. Jindy se ale hrne ke schodům a domáhá se, abych ji vynesl do pracovny.

Co z toho mám usuzovat? Třeba Nora ví, jak mi to půjde od ruky, jako čáp někde v Egyptě vnímá, jestli v Čechách už bude jaro. Nepoletím, bude hnusně. Nenechám se nosit, bude psát blbě. Takhle nějak to funguje, příroda je mocná čarodějka.

Patálie s klíčem
Určitě za to můžou pejskové. Odpoledne jsme na zahradě s Ljubou prořezávali keř a Nora s Gari se nám pletly pod nohy a překážely a působily hádací atmosféru. Závěr akce se odehrál bez nich.

Keř prořezán, na plachtě hromada větví. Bylo třeba je dopravit do obecního kontejneru. Nacpali jsme je tedy s Ljubou do auta, odvezl jsem je a vysypal a v pořádku se vrátil. Pak jsem se převlékl a klíče uložil na obvyklé místo.

Večer jsem potřeboval někam jet. Klíče byly na určeném místě… ale na kroužku chyběl klíč od auta.

Nebudu to dělat napínavé, i když to vlastně napínavé bylo. Klíč jsem našel – ležel pod kolem Ljubina auta. Jak se vyvlík z kroužku nechápu – mám klasický pérový kroužek, žádné zaklapávátko. Ano, nevím jak se to stalo. Ale můžou za to Nora s Gari, tím jsem si jist.