30.9.2022 | Svátek má Jeroným, Ráchel


BEST OF HYENA: Kde je ten štrůdl?

24.9.2022

Kde je ten štrůdl?

Jakmile se zmíním o štrůdlu a přidám, že se kolem motala Gari, je všechno jasné a pointa je prozrazena. Štrůdl upekla Anna a ta umí štrůdl líp, než co popisují báje o dokonalosti všech těch Magdalen Rettigových. Asi nejslavnější štrůdl na světě peklo pekařství založené panem Christoffel van Collerem v oáze Solitaire v oblasti Sussusvlei v africké Namibii. Měl jsem to potěšení, ale kam se hrabe Christoffel van Coller na naši Annu.
Co je mi to platné, když kolem šla Gari.
Mám pokračovat?

Na zahradě vám běhá pes
Byl u nás známý na návštěvě. Seděli jsme v kuchyni, povídali, načež jsem musel do patra si pro něco odskočit do pracovny.
Vrátil jsem se a známí poídá, že po zahradě nám běhá pes.
“No jo,“ já na to. „To psi dělávaj. Asi jsme nechali otevřená vrátka. Všude vlezou.“
Naši pejskové byli v tu chvíli v patře, aby návštěvu neočmuchávali.
“Velkej,“ podotkla návštěva.

Načež jsem vzhlédl a lekl se, hned u prosklených dveří psisko baskervilského typu! Leknutí brzy přešlo. Vždyť je to Roník, leonberger, a doprovází kamarádku, se kterou jsem byl domluvená, ať si přijde vyfotit nějakou kytku u nás na zahrádce. Leknutí to ale přece jenom bylo. Přitom… byl jsem varován!

Bez psa se psem
Vpodvečer vyrazila s pejsky na procházku Ljuba. Mě zbýval už jen kilometr do desetikilometrového limitu a vyšel jsem si tedy sám.

V takovém případě se musím připravit na to, že každou chvíli budu odpovídat na otázku „a kde máte pejsky“. No, dnes byla zima a sychravo, lidí málo…

Najednou, kde se vzal, tu se vzal, přilepil se ke mně pejsek a statečně klusal se mnou.
Ještě štěstí, že jsem nikoho nepotkal, musel bych vysvětlovat, jak jsem proměnil dva psy na jednoho.
A ještě jedno štěstí nádavkem: pejsek se včas odlepil.

Zrada
Ano, zradil jsem Noru. Vím, že mi to odpustí a až pohlédnu do jejích jasných očí, už zítra v nich nevyčtu jediné písmeno výčitky. Ale dnes tam byl dlouhý elaborát, bylo tam celé „je accuse“ a to, co jsem vyčetl mě zasáhlo do hloubi duše.
Nešlo se vydat jinou cestou, nebylo východiska. Sáhl jsem po krajním prostředku, stiskl pomyslný červený knoflík.

Zabouchl jsem dveře do předsíně i dveře venkovní a šel řezat dříví, bez Nory, třebaže jsem věděl, s jakou radostí by hamtala v pilinách a nosila je do obýváku na koberec a možná, že by se vydrápala i na kanape.