Co jsem vezl
Posledně jsem tu psal, že jsem kousíček svezl v kufru auta dva pejsky mého syna Davida a že Gari s Norou, až příště se povezou v autě, budou čmuchat ve stylu „čuchám čuchám člověčinu, koho to tu babo máš“.

Nastalo to dřív než jsem čekal. Anna mě pověřila náročným úkolem zkrátit o dva centimetr čerstvě zakoupený domovní práh. Nevím jak, ale stalo se, že užší rodina podlehla dojmu,že oplývám šikovností a umím tedy zkracovat prahy. Daná míra byla 1420 milimetrů. Práh jsem zkrátil ruční okružní pilou, ale ta moje je tak blbá, že takový ten břit co se s tím normálně míří je posunutý o milimetr oproti kotouči, zkrátka, je to vždycky napínavé, co z toho vyleze.

Vylezlo 1419 milimetrů. Vezl jsme tedy práh zákazníkovi autem a vzal s sebou pejsky, abych odvedl pozornost. A opravdu, Anna si hrála s pejsky a Patrik šel adjustovat práh. Načež se ukázalo, že u domu je to 1421 milimetrů a od domu 1498 milimetrů!

Pomohla gumová palice zvaná přemlouvák a když jsme pak jeli domů, pejskové se divili, proč tak radostně zpívám.

Nepřítel
Stalo se, že dítěti uletěl balónek a jakousi fyzikální náhodou uvázl u nás za humny na poli. Částečně leží a částečně visí, ve větru sebou mele a Nora s Gari se z něho můžou zbláznit.

Gari je odvážnější, jde blíž. Není ale tak odvážná, aby k tomu divnému bílému kulatému pohyblivému došla až na dotyk čumáku. Nora ji zpovzdálí povzbuzuje štěkáním.

Od dob ztroskotání balónu Kysibelka zažilo jen málo balónu tak intenzivní pozornost.

Svítíme. Svítím.
Podzim postoupil, nedá se nic dělat, večerní procházka je s čelovkou. Mimochodem, zavedené úsloví je „nedá se svítit“, ale jak by se nedalo, když se MUSÍ svítit? Čelovku jsem našel, má nabitou baterku, žádný problém.

Ten je ale se svítícími obojky pro pejsky. Měli dva, Gari červený, Nora andělsky modrý. Kde ale jsou? Nemůžu je najít. Naštěstí je začátek sezóny a obě se drží v kuželu mé čelovky.

Vrrr...
Každý pes někdy udělá vrrr… a nejinak i Gari a Nora. Ale každá za zcela jiných okolností.

Nejdřív Gari. Je velmi kamarádská, ale zejména mladí pejskové (podobně jako mladí pánové) někdy ztrácejí pojem a míru a začnou si dovolovat a to pak nastoupí to vrrr…

Je to přirozené a chvályhodné a tak to má být. S Norou to je ale jinak. Taky je kamarádská, ale hodně opatrně, od lesa, nejdřív krouží, pak se přiblíží, zvolna se seznamuje. Někdy se ale stane, že se jí nějaký pes bojí, jako dnes – krásný exemplář mladé feny výmaráka, byla větší a silnější a žádný chromajzl… ale Nory se bála. Načež Nora udělala vrrr…

Ano, je to trapné. Někdy se holt chováme trapně, já bych mohl vykládat!

Mrzlo
Ano, mrzlo, ráno byl šedivák na trávě a na střechách aut. Nora chodí ráno čurat (Gari to vydrží až na procházku). Jdeme, otevřu dveře, Nora vystrčí čumák a hned ho zasune a s úžasem na mě hledí.

Ty to tak necháš

Nechám, Noro. A bude to čím dál horší, než to začne být čím dál lepší. V tvém životě to už bylo jedenáctkrát a já tě musím o tom znovu ujišťovat. Aspoň se nenudíme, máme pořád něco nového, Tedy, já ne, jenom ty.