Bílá paní
Je to složité, s našimi pejsky, přinejmenším někdy. V obýváku mají svoje křesílka: tudíž nelezou po nábytku, ani když odejdeme z bytu. Aby křesílka neničili, k tomu slouží deky, barvy bílé, rozhodla Ljuba. Já bych byl doporučoval barvu šedohnědou, tušíte proč. Zvítězila bílá, tušíte proč.

Gari i Nora se do deky rády zamotají, je jim v zámotku teplo a útulno. Jenže se pak stane, že se kupříkladu Nora jde napít a neví jak se z deky vymotat a pak bloudí po obýváků jako strašidlo.

Čtyřnohá Bílá paní zvolská.

Zábava, ale ne pro pejsky
Vrátili jsme se z třetí, večerní procházky, to je ta svítící. Měl jsem na závěr připravenou akci: potřeboval jsem popálit stará lejstra, typu emisní protokoly na auto, které už dávno nemám apod. Nechci takové dokumenty dávat do starého papíru. Takže jsem si připravil hromádku a papíry na velké lopatě pálil.

Čekal jsem, že se bude zajímat Gari, jenže ta se kupodivu i se svým červeně svítícím obojkem stáhla a zvědavá byla Nora. Motala se kolem mě a podezírám ji, že projevovala ochranitelské pudy a dbala, abych se nespálil. Přežili jsme to ve zdraví všichni, lejstra spálena, popel vychladl a studený vsypán po dvou hodinách do popelnice. Zase jedna kapitola zdárně uzavřena.

Divné lízání
Noru něco popadlo a pořád si líže tlapy – obě. Ale taky deku a pelech, když jí nasadím kornout, líže jeho vnitřek. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal, netuší někdo z vás co to může být? Jako by jí svrběl jazyk, nebo kýho hroma…

(Už ji to přešlo, pozn. z konce týdne.)

Přijela paní
Vpodvečer se vracela Ljuba z práce. Volala mi z kraje obce, jestli se nemá zastavit v krámě, řekl jsem, že jsem už všechno nakoupil. Pak povídám Gari a Noře, že jdeme dolů, že přijíždí paní.

Na to obě slyší, přijela paní, to je ohromná radost. Gari se řítila ze schodů, Noru samozřejmě musím kvůli páteři nosit v náručí.

Paní přijela, otevřel jsem domovní dveře, čumáky vystrčeny… ale pršelo. Vítat se má v suchu, to je zásada, kterou jedna i druhá dodržují.

Zkouška věrnosti
Včera jsem tu psal, jak se Gari s Norou zarazily na prahu, když přijela paní – v dešti, a nechtělo se jim vítat ji v lijáku. Večer se opakovalo něco podobného. Pršelo už jen málo. Vzal jsem koš s plastovým odpadem, že ho půjdu vyhodit do tříděného. To pejskové vždycky chodí se mnou. Opakovala se scénka z podvečera, věrnost má meze. Ale také jsou rozdíly v mezích.

Já totiž zavřel dveře ze zádveří do předsíně a nechal otevřené domovní dveře a taky vrátka, on je ten kontejner hned za rohem. Jdu tedy, ohlížím se, za mnou nikdo. Bestie nevěrný, pomyslím si. Ale když jsem se vracel, u vrátek se v mrholení krčila schoulená bílá postavička. Nora tam na mě čekala. A Gari? Válela se v zádveří na kokosáku a čekala, až přijdu.