Loni 28. října byl dekorován na Hradě také zakládající člen Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka (*1936), který je nejen hercem, ale taky autor asi třiceti knih. I spousty scénářů pro film či televizi. Naposled vydal knížku Letí to pamětí.

Co v ní najdeme? Miloň Čepelka na nás „valí“ slušné kvantum postřehů a pokouší se - ve svých takřka devadesáti letech - nebýt úplně pro smích. Očividně chce být aktuální, ale více i méně vědomě mu to pokaždé sklouzne k nějaké vzpomínce, a to třeba i předválečné (jindy válečné, těsně poválečné)… Věřte/nevěřte, právě ty „prastaré“ glosy působí většinou jaksi nejaktuálněji. I když jistě nestojíme o to, aby se k nám „přiženil“ do státu opět někdo jako Alexej Čepička, onen pověstný Gottwaldův zeť a ministr spravedlnosti, který po roce 1948 docela veřejně řekl: „Přiznávám, že poruším zákon tolikrát, kolikrát to bude politicky prospěšné.“

Anebo se pletu a někoho podobně razantního byste zase chtěli? Čepička měl kryta záda, vím, i mohl si pár let v podstartě žbleptat, co jej napadlo. Nicméně Čepelka nevzpomíná pouze na politiku. Je člověk extrémně kulturní, a jak rychle pochopíme, vždycky kulturní byl. Zadruhé citlivý. A dost. Když dostal (po návštěvě filmu Případ Mauricius v kině Moskva, což je dnes Divadlo Za Branou) asi i následkem vlastních zábran velikánským košem od své lásky, „musel“ na kole dojet k babičce. Dokonce jí ukázal fotky onoho děvčete, a to s vemlouvavou poznámkou, že jsou si (prý) trošku podobné. Co od báby čekal?

Schválení toho, aby nastoupil znovu do útoku na vyvolenou. Nedomyslel, že babička je zrovna čerstvá vdova a… A vůbec. Řekla prý: „Milej hochu. Ona taky zestárne. A kdybyste se po letech potkali, už ji nepoznáš.“ Další cituji přímo z knihy (str. 131), vypovídá to:

Nikdy později až dodneška jsem se necítil víc zklamaný. Na babičku jsem se dokonce hněval.

Někdo ani netuší, že cimrmanský herec, který pěkně zpívá a bere „u nich“ všecky ženské role, je taky plodný spisovatel. A to je. Této knížce mj. předcházely svazky Když se dnes nevrátím (1964), Běží ježek alejí (1965), Poklesky rozverné snoubenky (2007), Pět nocí k úplňku (1990), Abeceda lásky (1995), Bdění ve zvěrokruhu (1999), Příliš mnoho pohřbů (2008), Bezdětný otec a syn (2010), Svědectví inspektora Toufara (2011), A jestli neumřel… (2013), Nedělňátko (2016), Monology k živým i mrtvým (2016), Nebožtík na rynku (2017), Skok sem, skok tam (2019) a Kopa sonetů (2022). Navíc píše pro rozhlas, kde mají mj. v záloze jeho hry Freony (1993) či Krejčí, švec a skřítkové (2011), a hodně tvořil také televizní hudební filmy, i když zprvu ve dvojce se Zdeňkem Svěrákem.

Například za herecké účasti Miloše Kopeckého, Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové vznikl jeho a Svěrákův film Příliš krásná dívka.

Helena Vondráčková a Václav Neckář - Příliš krásná dívka, 1972 (youtube.com).

Pak začal - obdobně jako se Svěrákem - spolupracovat s Jiřím Šebánkem a napsali mj. filmy Parádní číslo nebo Škatule, škatule, hejbejte se. Ve druhém září jako pár Jiří Císler a Laďka Kozderková. Se Šebánkem ale dali dohromady i - výborně obsazenou - komedii pro kina Stůj, nebo se netrefím! (1997), která je přesně ve stylu francouzských Sedmých rot.

Vůbec nejpodařenější film, na kterém se Čepelka kdy podílel (byť spoluautorem je opět Zdeněk Svěrák) ovšem zůstává do posledního detailu promyšlená komedie Dveře (1976), ve které hrají Josef Kemr, Lenka Kořínková, Petr Nárožný, Daniela Kolářová a (už zmiňovaný) Zdeněk Svěrák.

Dveře komedie Československo 1976 (youtube.com)

Což je všechno stará vesta, ale trošku se to vymykalo době. Tím nejkurióznějším Čepelkovým dílem pak už zůstane písničkový film (opět tvořený se Svěrákem) Muž, který se spustil (1974). Zde se objevila „sama“ Nataša Gollová a titul dílka chápejme jak doslovně, tak přeneseně. Hrdina se jednak „spouští“ s dívkou, kterou miluje, a jednak se - za ní - skutečně a nekřesťansky kaskadérsky spouští až do jednoho činžáku z - teprve rozestavěného - Nuselského mostu: po vzoru hrdiny fiktivního zahraničního filmu Říkali mu Pavouk (nešlo tam totiž tehdy uvést, že v prohnilých USA existuje Spiderman).

Aby to ale nepůsobilo, že u filmu nedokázal být MČ solitér. Zvládl to! Podle Jaroslava Haška napsal „pytláckou“ komedii Historky z Ražické bašty, anebo stvořil sérii - často hudebních – pohádek; včetně adaptace bretaňské báchorky s rolemi pro Libuši Šafránkovou a Ladislava Mrkvičku Vojáček a dračí princezna. Jeho pohádkovými díly jsou i Zlatý náhrdelník, Tři princezny tanečnice, Dva Janové a ovečka anebo Sychravé království (kde mu hrají Michal Suchánek, Vladimír Dlouhý a Jiří Císler)…

Zmínil jsem výše zapomenutou televizní komedii Dveře… Snad ji přeceňuji. Ale jako literát a autor knih je Čepelka nedostižný. A která že jeho kniha je tedy asi zatím nejlepší?

Ne asi, ale určitě ta hned první, kterou napsal ve třiceti sedmi letech a ve které zevrubně líčí milostný vztah očima dívky. Zevrubně a myslím, že mistrně. Knihu mám. On sám na ni v té novější vzpomíná až zbytečně skromě.

Miloň Čepelka: Letí to pamětí. Nakladatelství Čas. Řitka 2023. 144 stran.

Letí to pamětí - Miloň Čepelka | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví