Koncem šedesátých let vycházel slavný časopis Rychlé šípy. Neobsahoval jen titulní komiks, ale i komiksy jiné: není to snad stará americká finta? Nejen americká! Celosvětová. Jak funguje?

Řadu sešitů nazvěte podle vůbec nejpopulárnějšího seriálu tam uvnitř, tedy nejspíš toho hned na začátku, a do každého čísla vrazte i deset vajec, třeba, a hlavně ještě seriály jiné, to aby úvodní, nejslavnější (dejme tomu Spiderman) vydržel co nejdéle.

Tuhle fajnovou, regulérní a poctivou metodu letos oprášilo nakladatelství Albatros, i když s tím, že rovněž ony další komiksy - v sešitech - budou představovat kvalitu. Takže nejsou horší než úvodní Rychlé šípy a navíc každý znamená novinku. Rychlé šípy zná dnes už prakticky každý, ale tyto novinky jsme neznali. Rychlé šípy jsou klasika a nedávno dokonce definitivně vyšly v kompletním dvousvazkovém souboru (i když s ohyzdnými obálkami), i vyvstává otázka do pranice: proč je znova kompletovat a kupovat na pokračování a rozkouskované a po sešitech.

Odpovím. 1. důvod. Protože tyto aktuální sešity zvané Rychlé šípy mají krásné obálky, které jsou současně i poctou dávné úpravě Jaroslavy Kopečné, kterou realizovala pro někdejší ostravské nakladatelství Puls.

A za druhé? Aktuálně vydávaná řada obsahuje hned za úvodními Rychlými šípy taky komiksy jiné a často fakticky lepší.

Prvý z „bonusů“ si foglarovsky říká Plantážníci a píše i kreslí jej autor kryjící se nejen pro tuhle příležitost, ale drahně let pseudonymem Nikkarin.

Plantážníci jsou parta současných kluků a dívek, která vyráží za dobrodružstvím v poněkud alternativním světě, kde Rychlé šípy nikdo nezná! Kde nevyšly a „ani nevyjdou,“ jak bych mohl dodat, nicméně Nikkarinův komiks staví taky na tom, že se Plantážníkům daří Šípy opět vynést na světlo boží. Takže hned v prvním pokračování (v sešitě číslo jedna) leze ajťák, tedy promiňte, Plantážník pod stůl a pod počítač, aby zapojil kabel do zástrčky. Všimne si uvolněné parkety a pod ní leží složená vlajka Rychlých šípů a vedle jakýsi prastarý deník.

Když do něj kluci nahlédnou, čtou jméno Jindra Hojer, a u data 25. června 1954 stojí: NECHTĚL JSEM, ABY TO NĚKDO NAŠEL, TAK JSEM TO RADĚJI ZAKOPAL NA BEZPEČNÉM MÍSTĚ… A co? Následuje nákres a divná mapka. Problém je v tom, že Rychlé šípy a ani Hojera naprosto nelze ve světě tohoto komiksu vygooglovat.

Vakuum? Ale ne. Protože lze najít staré časopisy Mladý hlasatel: jen bez Foglarových Rychlých šípů. Ty zde jako Foglarovi hrdinové neexistují, ale to ještě neznamená, že podobný klub v reálu nevznikl. Vznikl - a na klubovní stránce časopisu se o činech dotyčných chlapců psalo často. Očividně zažívali spousty dobrodružství. Nato příběh pokračuje…

Zrovna tak mě ale zaujal i další bonusový komiks - Ztracený hlavolam. Napsal ho David Jan Žák a nakreslila jej Renata Wilfling a je tu vylíčena jedna z dětských příhod legendárního Jana Tleskače, přičemž se s ním potkáme po jeho nástupu do sirotčince. Tam přišel o několik desetiletí předtím, než měly tajemství jeho hlavolamu vypátrat právě Rychlé šípy, a nelíbila se mu pochmurná atmosféra někdejšího kláštera Kapucínů, kam sirotčinec zapustil osud. Ani tamní dril se Tleskačovi nelíbil. Ale seznamuje se s Robertem Komourem a… David Jan Žák vyšel při vymýšlení scénáře z prvního dílu svého románu Tleskač.

Dalším bonusovým seriálem v albatrosích sešitech je Tajemství hochů od Bobří řeky. Ještě dalším Hon na Zelenou příšeru (napsal a kreslil jej Jan Smolík) a zmíněný David Jan Žák je i autor seriálu Žlutá je barva naše, který výtvarně realizoval Stanislav Setinský.

Ani to není všechno a v jedničce je taky komiks Pavla Čecha Rychlé šípy a woodcraft či seriál Bratrstvo kočičí pracky mrzne, který sepsal Viktor Svoboda a nakreslil Karel Osoha, jinak známý jako ilustrátor románů Vojtěcha Matochy o tajemné čtvrti Prašině, která je obdobou Stínadel.

Každý sešit Rychlé šípy má 72 stran, což se mi zdá být překvapivě hodně, a obsahují zajímavosti, soutěže, hry, kvízy, výzvy atd. A navíc Albatros vyprodukoval pevnou papírovou krabici, kam se dají uložit první čtyři sešity řady, a každý, kdo si Rychlé šípy objedná či koupí, podpoří výchovu dětí a mládeže v duchu skautských ideálů, jak se o ně pokouší Skautská nadace Jaroslava Foglara: www.skautskanadace.cz.

Nařknete mě z dělání reklamy? Dobrá, ale nejsem za ni placen a vztah ke kresbám Jana Fischera a dílu Jaroslava Foglara mám odmalička upřímný. Vidíte, a přece mě teprve ve třiceti letech napadlo, že spisovatele JF musím konečně navštívit. Vím, vím. Vy, kteří jste ho znali lépe než vlastní „perka“, se mi vysmějete. Strávili jste s ním hodiny a hodiny životů, ne-li dni a týdny. Já ne, ale Rychlé šípy mě okolo šestého roku života uhranuly.

Nato uplynulo čtvrt století. Skoro. Zrovna jsem byl zamilovaný a dodalo mi to odvahy. Psal se rok 1994 a ještě všude ležely telefonní seznamy. Našel jsem tam Foglarovu adresu v Křišťanově ulici a zavolal mu. Vzal to. Pokud si na to správně vzpomínám, jen jsem ho požádal, zda by mi nepodepsal pár svých knížek. Svolil a domluvili jsme si přesný den a hodinu, kdy přijdu. Otevřel mi a pozval mě do klubovny, která byla v tom samém nejvyšším patře. Povídali jsme si a zase jsem šel, samozřejmě s knihami, ve kterých jsem si nesl věnování. Už jsem se po onom posezení v klubovně ale setkal s Foglarem jen dvakrát a teprve dodatečně mi došlo, že to bylo setkání na poslední chvíli. A kdyby k němu nedošlo? Nic by to pro mě neznamenalo? Tomu nevěřím. Vy, co dnes už napůl žijete jen ve virtuální realitě, my možná ani nemusíte rozumět, ale vím, že to za to tisíckrát stálo.

Rychlé šípy. Koncept a editace sešitové řady Roman Šantora. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Svazečky po 72 stránkách. Albatros. Praha. 2022.

https://www.kosmas.cz/knihy/517652/rychle-sipy-sesit-3/