Redaktor, editor a vlastník týdeníku Kypřivnický podrývák“, se mě zeptal „Jak jste přišel ke svému titulu ČČBP?

Proč máte na reklamě vypnutou nohu?

Řekněte mi, proč si vaše firma vybrala za centrum své výroby právě naše město Kypřivnici?“

„To je historie dlouhá přes sto let a je spojená s rozvojem cukrovarů v Čechách,“ odpověděl jsem po pravdě. Pár desítek českých statkářů se spojilo a založilo cukrovary, cukrová řepa nejvíc vynášela. Tak rostly plochy polí, na kterých rostla rok co rok jen cukrovka, až to půda nevydržela a vznikala na ní tlustá beztvará krusta. Na rozřezávání krusty se vymyslely podrývače a kypřiče a povrch půdy nabyl tvary hustě propojených zipů. Když kypření, tak i v názvu nově zakládané vesničky, rozhodli investoři – statkáři.

V téhle době si rozvádějící se boháči zaplatili výzkum, jak před soudem dokázat, že za rozvrácené manželství můžou ženy. Zaplatili a dostali sexmetr. Ze začátku jsme museli ženská lýtka a stehna naříznout, jako když jsme kypřili zhutnělou půdu. Ale to se také poddalo a dnes vyrábíme teledetekční sexmetr. Měření bez naříznutí. Pro tohle zařízení zatím užívám singulár. Aby to mohl být plurál, musím přesvědčit statisíce manažerů, že se vyplatí vědět o svých zaměstnankyních, jak jsou sexuálně přitažlivé. Byly tady pokusy zavést mezi zaměstnance nadsamce. Každý by měl za povinnost přefiknout za den aspoň tři kolegyně. Jenže kde seženete tak výkonné pracovníky? Navíc se objevila řada protestujících organizací, třeba odborové hnutí Jednou za týden a dost.

Statistické studie nám prokázaly, že existuje vysoké procento koordinace mezi počtem zkrachovalých podniků a počtem rozvedených žen. Dnes víme, že podnik pohodlně vydělává, když zaměstnává sexuálně neatraktivní ženy. Založil jsem na tom celou ukázkovou kampaň, kdy jsme propouštěli veškeré ženské osazenstvo velkých oddělení podniků jen proto, že se za nimi otáčeli muži...“

„To jste ženskou svůdnost odhadovali jen podle toho, kolik chlapů se za tou ženskou obrátilo, kolik jich posuzovalo potenciální sex jen podle pohybu kyčlí?“

„Souhlasím, že to není objektivní, ale byla to jenom reklama.“

„Proto jste dali do obyčejnýho fyzikálního výzkumu pohybu ženských kyčlí miliony?“

„Ty se nám už teď vrátily. “

„Co měříte tím vaším teledetekčním sexmetrem?

„Jakou mírou je ženská pro chlapa přitažlivá.“

„Myslím číslici. To obstojí u každého soudu.“

„V milimerkelech.“

„Proč to slůvko mili?“

„To aby se tam do stupnice vešly taky političky. Na druhé straně nedoporučil bych zaměstnávat ženy s teledetekčním sexindexem nad 200. Ty vám svými choutkami rozloží každou organizaci.“

„Na tom chcete doopravdicky zbohatnout?“

„Na tom přímo ne. Budu měřit s krabičkou zdrátovanou naruby. Budu měřit svůdnost. To nikdo zatím nezkusil. Ty svůdný ženský budeme brát do bordelů. Nedovedete si představit, jaký je u nás všude bordel. A nikde žádný měření.“

„Proto ten váš titul Český Čestný Bordel Papá, ČČBP.“

Přikývl jsem.

Editor se chystal uložit svou nahrávací krabičku, když mu došlo, že nezná odpověď na svou otázku: „Proč máte vypnutou nohu na reklamě telesexmetrů?“

„Protože náš teledetekční sexmetr je tak citlivý, že stačilo jen poblíž přejet se skutečným indexmetrem a reklama se tak rozvibrovala, že ohrožovala bezpečnost lidí v okolí. Stačilo proto vypnout telesexmetr ze sítě.“

Třetí otázku editor už nezopakoval. Telesexmetry nám vládnou.

Ilustrace: U.G. Sato