Sledování televize je pořád populární. Ani nástup internetu a služeb jako YouTube tento trend nezměnil. Průměrný dospělý Američan tráví konzumací mediálního obsahu přes 11 hodin denně a z toho nejvíc právě toho televizního – přes tři hodiny. Sledování televize má ale značně negativní obraz. To vyjadřuje citát: ,,Chudí lidé mají velkou televizi, bohatí velkou knihovnu.”

Na negativním vnímání televize se podílela literatura. Aldous Huxley v románu Brave New World kritizuje filmy v kinech, a umírající matku hlavní postavy, Divocha, v nemocnici nechá oblbovat televizí. Orwellův Velký bratr sleduje své podřízené právě pomocí televize. Také Ray Bradbury ve své slavné dystopii předkládá vizi společnosti, v níž se většina lidí dívá na telestěny a nevadí jim pálení knih.

Televize a film konkurují tradičním formám intelektuálního vyjadřování – literatuře a divadlu. Volné večery přestává vyplňovat čtení knih či návštěvy divadel. Většinou převládá model, který známe ze Simpsonů – členové rodiny tráví večer v pohovce sledováním televize. S nárůstem popularity televize se proto objevuje také intelektuální kritika jako televizní kultura.

Herci se buď televizi přizpůsobí a podílí se na jejím fungování, nebo jí opovrhují a snaží se získat více dotací pro divadelní hry, na které chodí hrstka intelektuálů. Právě divadlo zasáhl nástup filmu a televize nejcitelněji. Nejlepší herce, režiséry i scénáristy přetahuje nové médium.

Nadměrné sledování televize má svá negativa, stejně jako nadměrné pití alkoholu či holdování jiným neřestem. Její střídmé využívání má ale také pozitivní stránky, které nebývají zmiňovány. Zdá se, že vynikají až s nástupem nového média – internetu –, které televizi nahrazuje coby terč intelektuální kritiky (viz digitální demence). Z televize se stává tradiční médium. Vynikají proto také pozitivní aspekty, které její sledování přináší.

Pozitiva sledování televize

Různá negativa nadměrného sledování televize jsou známa. Jako hlavní je zmiňována asocialita, obezita či oblbování pořady nevalné kvality. Objevují se ale také argumenty, které zmiňují pozitiva sledování barevné obrazovky. Článek na webu reelrundown uvádí například následující:

- Televize je levná. A její sledování je zadarmo. I ten, kdo má podprůměrný plat, má dnes přístup k rozmanitému obsahu. Na tom, aby se bavil nebo poučil, spolupracují ti nejlepší lidé na světě.

- Víme, co se děje. Přístup k nejnovějším informacím měl dříve velkou cenu. Noviny byly ve svých začátcích drahé a ne každý si je mohl dovolit. Televize přinesla demokratizaci do zpravodajství, každý tak může mít přehled o nejdůležitějších novinkách.

- Různé dokumenty mají vzdělávací charakter a sumarizují poznatky z mnoha oborů, podílí se tak na neformálním vzdělávání. Můžeme si jednoduše vybrat z velké nabídky témat, popř. se díky ní i učit cizí jazyky. Vzdělávat mohou i různé populární pořady, pokud do nich tvůrci ,,propašují“ edukativní myšlenky.

- Televize může snížit pocit osamělosti. Ve studii, která byla publikovaná v Časopise experimentální sociální psychologie, respondenti uváděli, že se při sledování oblíbeného pořadu cítí méně osamělí.

- Díky obrazovce si můžeme rozšířit obzory. Televize může sloužit jako náhražka cestování, zprostředkovává nám styk s místy či lidmi, s nimiž bychom jinak nepřišli do styku.

- Díky jejímu sledování se můžeme cítit jako součást jisté subkultury. Pokud se ocitneme v prostředí, v němž nikoho neznáme, může oblíbený seriál sloužit jako prostředek pro navázání komunikace.

- Může posilovat naše vazby s ostatními členy rodiny, přáteli či dalšími lidmi. I pokud nás nezajímají určitá témata jako třeba sportovní utkání, díky přehledu zpráv alespoň trochu víme, co se děje, a můžeme se tak bavit i o tématech, o nichž bychom jinak nic nevěděli.

- Televize může mít pozitivní dopad na zdraví. Například pokud se při jejím sledování smějeme, zlepšuje naši náladu. Při cvičení se můžeme koncentrovat na obrázky a vydržet tak třeba šlapat na rotopedu o trochu déle. Studie z University of Rochester zjistila, že lidé se cítili více vitální, když se dívali na přírodní scény.

Televize může také pomoci vypnout od přemýšlení a všedních starostí. Jedno z hlavních pozitiv sledování televize ale vyniká až s příchodem internetu (i když pozitiva televize se dají vztáhnout i na surfování na internetu, v něčem se přesto liší). Televize se podílí na utváření společné znalosti. Zatímco internet posiluje její fragmentaci a uzavírání do názorových bublin, které se podílí na radikalizaci svých členů a rozdělování společnosti. Algoritmy nám podle historie vyhledávání vytvářejí náš vlastní svět. Televize formovala určitou kolektivní pospolitost. Když běžel v Čechách začátkem 90. let Dallas, bylo to prý znatelně poznat na silničním provozu. Sledování podobných pořadů s našimi blízkými nám s nimi může posílit vztahy – na podobná slova se nám vybavují podobné asociace, humor, máme s nimi zkrátka společnou řeč.

Televizní program také vede k určité pravidelnosti a řádu. Zprávy začínají v určitou dobu, seriál či film také. Dříve bylo potřeba se tomu přizpůsobit či to vynechat. V digitální době jsme pány svého času a můžeme se dívat kdykoliv na cokoliv. Ne každému se ale chce po náročném dni ještě vybírat, na jaký film se podívá. Proto si raději sedne a dívá se na to, co dávají. Možná, že proto televizní řád přežije i příchod digitální anarchie.