Letos je to tři desetiletí, co nás opustil Isaac Asimov (zemřel 6. 4. 1992), obr science fiction. A taky non fiction. Jako naprostý génius napsal bezmála pět set knih. Jistěže mnohé vyšly rovněž tady u nás, ale na řádku dalších se třeba nikdy nedostane. Realitou je, že části mladých, kteří si dotyčné knihy pořídí, stačí dnes v angličtině.

Povídku po povídce přepilný Asimov mj. komentoval ve dvacítce tematických sbírek typu Roboti, Atlantida, Komety, Invaze, ale i Čarodějové (1983), Čarodějky (1984), Čáry (1985), Obři (1985), Ďáblové (1987), Monstra (1988), Kletby (1989), Kouzla (1991).

Spolu s Martinem Greenbergem navíc čtenářstvu předložil sérii hned pětadvaceti souborů „velkých“ vědeckofantastických povídek, jak se urodily do světa dvacátého století rok po roce - od léta 1939 (vyšlo roku 1979). Pětadvacátá z těch antologií, vydaná v roce Asimovovy smrti, podchytila už literární díla roku 1963. Dál se nedostal, avšak existují kromě toho tři svazky (1981-1982) - pojmenované Science fiction, Fantasy a Nejlepší hrůzné a nadpřirozené povídky - , ve kterých byly vyčleněny a sestaveny nejzdařilejší povídky příslušných žánrů z devatenáctého století.

Sedmatřicet svazků má pak Asimovem kompletně napsaná série Jak jsme přišli na to, že… (1973-1991), do jejíž sféry padla „vysvětlovací“ díla typu Jak jsme odhalovali, že je Země kulatá?, Jak jsme odhalovali jaderné síly?, Jak jsme odhalovali černé díry? nebo Jak jsme odhalovali vlastní mozek? Poslední dva svazky stejné sady načaly, ale nedokončily rozklady o planetách naší sluneční soustavy: v letech 1990 a 1991 došlo pouze na výklad o objevování Neptunu a Pluta.

V letech 1962-1981 napsal Asimov taky sedm publikací různými způsoby analyzující Bibli, mezi něž patří Biblická zvířena, Příběh Rút nebo dvoudílný Asimovovův průvodce Biblí z let 1968-1969. Vychrlit navíc dokázal neuvěřitelné množství svazků z oblasti matematiky, fyziky, chemie, biochemie, geologie, zeměpisu a historie i dalších věd, především astronomie. Asimov byl samozřejmě stejně významný beletrista a dokonce napsal i dva nevědeckofantastické, ryze detektivní romány (1958 a 1976), přičemž jeho detektivní povídky zaplnily dalších devět svazků (1974-1990). Komentoval a sestavil rovněž bezpočet antologií a roku 1970 vyšel dvousvazkový Asimovův průvodce Shakespearem.

Pokud jste se už před chvílí zarazili a ptáte se, zda mají všechny ty knihy úroveň, vězte že ano - a já teď - v překladu Pavla Medka - ocituji Mistrovu vzpomínku na jednu kritiku jím komentovaných her Williama Shakespeara.

„Vzpomínám si na krátkou pohrdavou recenzi, jejímž autorem byl jistý vysokoškolský profesor literatury, který se nijak netajil svým názorem, že moje knihy o Shakespearovi si vůbec nezaslouží komentáře. Recenze vyšla v nedělních Times a moje rozhořčení nad ní se nezmírnilo ani dnes, kdy od jejího vydání uplynula dvě desetiletí. - O několik let později jsem potkal jednoho studenta příslušné vysoké školy a zeptal jsem se ho, jestli zmíněného recenzenta (jehož jméno si samozřejmě pamatuji, ale nebudu ho zde uvádět), nezná. Skutečně ho znal.

„Co byste mi o něm mohl říct?“ zajímal jsem se.
„Je to takový hrozně samolibý skrček,“ odpověděl student.
„Fajn,“ přikývl jsem spokojeně, „přesně tak jsem si ho představoval.“

16. 7. 1965 obědval Isaac Asimov s šéfem nakladatelství, které vydalo jeho Průvodce inteligentního muže přírodními vědami, a přítomen byl i slavný matematik Martin Gardner (1914-2010), jehož nejúspěšnějším dílem se trochu překvapivě stal svazek The Annoted Alice, obsahující nekrácený text knih Alenka v říši divů a Za zrcadlem včetně Tennielových ilustrací. Martin Garner tu rozebírá matematické a nejen matematické aspekty řady Dodgsonových sentencí. „Úžasná kniha, kterou jsem přečetl několikrát,“ podotýká Asimov, jemuž její autor během oběda objasnil, že chce-li se skutečně pobavit, ať vybere některou svou oblíbenou knihu a připraví její komentované vydání.

V jednom newyorském antikvariátu narazil Asimov na výtisk Byronova Dona Juana, i zašel do nakladatelství Doubleday a získal tamního redaktora k vydání Juana s komentářem, jenž vysvětlí narážky na víc i méně klasická díla a obsáhne reference na nejrozličnější témata. Okamžitě nato se Asimov dal do práce, aby zjistil, že se Gardner naprosto nemýlil. Královsky se bavil. Ale nebyl natolik naivní, aby věřil, že půjde podobná publikace na odbyt, což stejně chápali u Doubledaye. Širší čtenářskou obec romantická poezii postnapoleonského období nezajímá. Ale nakladatel učinil chlapíkovi, který už jim vydělal dost peněz, radost; dílo vyšlo roku 1972, kdy se zde u nás po něm sotva kdo ohlédl. Jmenuje se Asimov´s Annotated Don Juan, dostalo i cenu a nakladatel netušil, že autor počal hned po jeho dopsání horečně pracovat na něčem obdobném, a totiž Asimovově komentovaném Ztraceném ráji. Text hodlal Doubledayovi předat dřív, než přijde na pulty Juan a než se předvede jako propadák.

Tato kniha komentářů vyšla roku 1974. „Potěšení, které mi psaní přineslo, bohatě převážilo všechny peníze,“ píše o tom Isaac Asimov, kterému roku 1979 nabídla redaktorka jiného nakladatelství Jane Westová, aby zpracoval komentované vydání další knihy, kterou si směl opět najít a vybrat sám. Staly se jí Gulliverovy cesty a Komentované vyšly roku 1980. „Pak už zbývala jen jediná kniha, jejíž komentované vydání jsem chtěl za každou cenu připravit,“ uvádí Asimov ve vzpomínkách, „a příležitost přišla v druhé polovině osmdesátých let.“ Vyčlenil si dva měsíce a nepřestal pracovat dřív, než dopsal Komentované hry Gilberta a Sullivana.

„Tak strašně jsem stál o vydání této knihy, že jsem ji Doubledayovi nabídl bez zálohy. Reagovali dobře známým úslovím Nebuď hlupák, Isaacu, kterého se mi od nich dostávalo v jednom kuse, a následně mi vyplatili zálohu pětkrát vyšší, než jakou jsem dostal za Dona Juana. Kniha vyšla roku 1988. A přestože to byla velice tlustá kniha, která se prodávala za padesát dolarů a kterou člověk sotva zdvihl, podařilo se jí na zálohu vydělat.“

Snad jsem Asimova charakterizoval a připomněl dostatečně. Třicet let nám chybí, jak řečeno, ale jeho dílo máme. 2. ledna 2023 uplynou od Asimovova narození 103 roky.

Asimov o zákonech robotiky: