Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Kdysi jsem četl zajímavou myšlenku: "Během života, můžeme dělat vše, ale nic nevíme. Na druhém světě budeme vědět všechno, ale už nic nebudeme moct udělat."

Vladimír Nabokov:

Kolébka se houpe nad propastí a zdravý rozum nám napovídá, že naše existence je jenom štěrbina slabého světla mezi dvěma temnými věčnostmi.

jo, úžasně to vyjádřil

Na smrt se dá koukat i zcela pragmaticky: co má začátek, musí mít i konec. Nejhorší, co by se lidstvu mohlo stát, je to, že by lidé přestali umírat.

"Vyšší moc" má spočítané, kolik procent lidí musí umřít do 30 let svého věku, kolik medzi 40 a 45. rokem, kolik po 60-ce, a pod. Je to obsaženo v tzv. úmrtnostních tabulkách, které se používají k výpočtu životního pojištění. Data sice pocházejí z 30. let 20. století, ale velkou výpovědní hodnotu mají i dnes.

Až se budete zase někdy ptát, proč ten a ten musel zemřít v tak mladém věku, odpoveď je snadná: protože statistika. Někdo zkrátka ty "předepsané kvóty" mrtvých v určitém věku života plnit musí. Alespoň v tomhle je ZATÍM život spravedlivý - můžete být třeba nejbohatší člověk na světě, ale přesto na vás "statistika" dosáhne.

Pane Kostelanský, a to jste vymyslel sám? Není možné, aby dostatečně bohatý člověk obelstil statistiku tím, že si třeba zaplatí lepší lékařskou péči? Nebo žil zdravěji než nějaký chudák horník (či básník)?

Smrti neujde, ale "statistice"?