Asi to netuší, ale bratři Grimmové se dočkali v únoru 2024 dalšího úspěchu a českého dotisku knihy prostě zvané Grimmové. Není to žádný zbytečný životopis, ale desítka těch nejděsuplnějších jejich hororů. Ještě neohlazených pohádek. Včetně vyprávěnek Zpívající kost, Nauč se strachu, Smrťák a kmotřenec a Ženich - vrah.

Pověstní Grimmové, o kterých před dvaceti lety natočil Terry Gilliam i docela poutavý film (Kletba bratří Grimmů (2005) | ČSFD.cz (csfd.cz), který ale nemá moc společného s realitou, uveřejnily své báchorky prvně a ve dvou svazcích už v letech 1812 a 1815. I kvůli pohoršení texty posléze opakovaně upravovali, takže známe daleko pozdější verze (1857), a taková Červená Karkulka měla už předtím přehršli podob. Ne pro děti. Většina starých variant je surová a někde se i holduje kanibalismu. Na druhou stranu je nutno říct, že i ta původní grimmovská variace zajistila, že se vlk sice nažral, ale Karkulka zůstala celá.

Zato babička bývala vařena, nebo částečně. Docházelo na polévku s jejími zuby a je známa taky verze, ve které Karkulka pije krev. Už před vstupem do chaloupky navíc užije zvonku z lidských střev. To si pamatoval i Gustav Meyrink, mj. povídkář, a inspirovalo jej to po letech k děsuplné pražské povídce Preparát. Taky se zvonkem. Tam to odnesl jistý Alex.

Jacob a Wilhelm shromáždili pro první vydání 156 báchorek a do roku 57 nasekali od některých i sedm verzí. To se týká i Perníkové chaloupky. Taky není u Grimmů idylická. Spíše psychotická. Už před výpravou do lesa děti zažijí krutou macechu. Ta přemluví jejich otce, aby děti „zapomněl“ venku. „Mají vůbec ještě domov, kam se lze vrátit?“ ptá se editor a (mírný) úpravce našeho souboru Kenneth Andersen. „A jsou ještě dětmi v pravém smyslu, když se přece vracejí? A jak se vůbec dostaly domů?“

Dobrá otázka. Drobky chleba přece sezobali ptáci! V jednom z pozdějších přepracování připojili Grimmové i dalšího ptáka, a to kachnu. Proč? Na jejím hřbetě posléze Jen s Marií překonají tok řeky; a když příběh v našich zemích adaptoval před lety Vojtěch Kubašta, překreslil kachnu na labuť. Možná i trochu kýč - a ještě si vzpomínám, jak jsme se s mladší sestrou podivovali, když jsme Kubaštovu prostorovou knihu studovali. Labutí „nejezero“ překvapilo jistě i jiná děcka.

Dále cituji z naší knihy. Otec stojí u špalku na štípání dříví, a jakmile spatří obě špinavé děti, vycházející váhavě z lesa, zapotácí se.

„Je to pravda?“ zašeptá. „Je to skutečně pravda?“ A utíká jim vstříc.

Než je stačí stisknout v objetí, v němž je každou noc svírá ve svých snech, obě o krok ustoupí. „Kde je matka?“ Tak se ptá dcera a drsnost ve hlase a očích mu napoví, že to už není dívka, kterou vedl do lesa.

Odpoví: „Zemřela.“

Jakým způsobem? Tatínek o tom mlčí. Mlčí a děti se neptají. Jen si všimnou, jak se jeho ruka sevře okolo rukojeti sekery.

Ani ty ostatní pohádky nejsou pro útlocitné. Smrťák a kmotřenec předvede deprimovaného sedláka, co cestou potkává pána Boha, Ďábla a Smrťáka. Z nich tří každý mu řekne, že je hotový být kmotr sedlákovu dítěti, v pořadí už třináctému. Jak to dopadne? Poučením, že o životě a smrti jen sedlák nerozhodne.

Pohádka Bezručka je zase o chlapovi, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Následně si to vyčítá, úplně se složí, je podlý a dělá, co může, aby se vykroutil. Utne ruce dceři, aby ji satan sebral místo něj… Atd.

Hrůzná je i verze příběhu o Modrovousovi, kterou ale zpracoval lépe už předtím francouzský pohádkář Charles Perrault (1697). U Grimmů je vylíčen dům a příliš jeho místností. Zapovězeno vstoupit do poslední. Tuto verzi bratři nazývají divně (Fitcherův pták) a proti Perraultově je bizarnější.

V knize Grimmové nakonec narazíte na příběh, který se dostal mezi pohádky až roku 1850. Jmenuje se Dary národa malých lidí. O co tu jde? O uřknutí. A bratři děj převzali ze sbírky jistého Emila Sommera, kde ještě vystupují místo skřítků „horští duchové“ a „obyvatelé pahorků“. Takové zkazky známe z Walesu, nicméně Dánové si předávali podobné. O tvorech z nitra mohyl, kteří do svých spárů vlákají nevinné. V lepším případě lidi chamtivé. Je samozřejmé, že dnešním dětem lze tuto knihu doporučit, a že bude pro většinu z nich „čajíček“. Ale nechci přehánět a těm úplně nejmenším to nečtěte.

Grimmové. Podle jejich pohádek (mírně) upravili Kenneth Bogh Andersen a Benni Bodker. Ilustroval John Kenn Mortensen. Z dánského originálu Grimm (2019) přeložil Robert Novotný. Argo. Praha 2023. Únorový dotisk 2024. 240 stran.

Grimmové - Kenneth Bogh Andersen, Benni Bodker | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví