27.5.2024 | Svátek má Valdemar


PETIŠKA: Evropská kniha živých

25.4.2024

Martin Petiška (*1951) je známá osobnost, která inspiruje, a upozorněme na specifickou její situaci letos. Jeho otci Eduardu Petiškovi (1924-1987) by 14. května bylo sto. Syn, obdobně plodný autor, to nemůže nepřipomínat. Není na to naštěstí sám, jen jeho maminka se výročí už bohužel nedožila, i když pouze o pár let.

Probíhá tak Rok Eduarda Petišky a na květen chystána připomenutí, poštovní známka, mince, dokonce stezka. Vycházejí reedice Petiškových knih vč. Starých řeckých bájí a pověstí, aktuálně opět s původními „nahatými“ ilustracemi Václava Fialy (1896-1980), které mě v dětství celkem nadchly. Již potřetí se v Albatrosu objevil i Golem, kniha příběhů pražského židovského města.

Golem - Eduard Petiška | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Asi nemá smysl „lakovat“ a podle mě je fakt, že se Eduard Petiška, až neskutečně výkonný spisovatel, neměl za předešlého režimu zle, a to navzdory tomu, že syn občas a oprávněně vyloví nějaké ústrky, co mu byly dopřány. Martin Petiška sám je plný invence a vedle psaní dnes dokonce ilustruje, jak mě upozornil. „Ochočil jsem si k tomu účelu umělou inteligenci.“ Do portfolia mu v květnu přibude publikace Tajný život Franze Kafky.

Sice netuším, co zůstalo, a zvlášť po životopisné trilogii Reinera Stacha, na Kafkově životaběhu ještě tajné, ale nešť: těším se na tu knihu a půjčím si ji a přečtu.

Martin Petiška vydal také ve vlastním nakladatelství jubilejní, desátý díl Almanachu českých šlechtických rodů, čímž se podařilo završit největší české genealogické dílo svého druhu, na kterém se pracovalo přes třicet let. Abych ale nemátl: jde o temné, tmavě modré Almanachy „vyšší“ šlechty, zatímco větší ještě počet je almanachů světle modrých, což je řada dál pokračující. Kromě toho chystán sborník na téma práce na obou řadách.

Letos uplývá i půl století od vydání Martinovy první knihy Můj Faust (1975), což autor avizuje novinkou Evropská kniha živých. Má to prehistorii a její součástí je tzv. Česká kniha mrtvých, naposled vydaná roku 2001. Byla cyklem epitafů a ty prolínají tisícem posledních let. Nejde o vznosné pajány na lidi slavné a Karla IV. nenajdete. Zato zakopáváte o život lidí úplně zapadlých, přečasto tragicky zesnulých. Autorovy oči přitahovány četnými časy krutostí, zmaru, bídy. Plyne třicetiletá válka. Druhá světová. A každá zosobněna některou figurou. „Srdce každého je tak velké, aby obsáhlo bolest všech,“ řekl František z Assisi a Petiška slova přímo netesá, ale dělá mottem. Knihu připsal otci.

Dodává: „Na druhý břeh ti ji posílám - a těm, kteří ještě nevešli do svých hrobů a mohou tu číst.“

V poetickém modu, ale čitelném, narazíme na výpověď římského obchodníka. Tou se začíná, už tady ale zabrousíme do naší kotliny, v níž vyprávění pokračuje. Poznáme osud vladyky z desátého století, radního ze století čtrnáctého, a narazíme na beletrizované výpovědi významného hejtmana a neznámého vojína. Purkmistra. Malíře P. K. (1545-1565). Hrobníka, kata, anonymního jezuity (1650-1678). Porodní báby (1620-1708), poustevníka, kořenářky, lékaře, hraběte a knížete, jenž taky není identifikován. Hovoří správci panství a český obchodník, co prožil devatenácté století. Učitel hudby. Prostitutka. Bankéř, žebračka, různí kněží. Průmyslníci. Řeholnice. Statkářka. Zabitý voják Hitlerovy armády, co padl roku 1944. Udavač, co se zastřelil (1945). Učitel, jenž stihl oslavovat během jediného života rakouského císaře, Hitlera i báťušku Stalina. Prostý vesnický blázen (1910-1953). Prokurátor z padesátých let. Knihovník. Hostinský, kuchařka, básník, holič a slabomyslné dítě, které se dožilo jen devátého roku (1971-1980). Blíž neidentifikovaná novinářka H. O. (1958-1995), která skočí z okna. Ó, kdyby se tak všichni mrtví zdvihli z hrobu, chviličku po smrti. Vyprávěli by tohle?

Nevím. Ale krajní sondu Petiška vytvořil. Veselá četba to pro většinu lidí není, a jak autor řekl (na knize si zakládá), komponoval celek jako skladbu pro orchestr, kde mají hráči šanci se střídat. Každý přijde, aby pokračoval v partu. V partu, od kterého odstoupil předchůdce; a když part odehrajete, rovněž odstoupíte a uvolníte místo; ale váš vlastní význam nemusí být roven úplné nule. Zrovna tak ale není lidský svět jen mraveniště a my nemyslící součástky či články. Petiška ani nezastírá, že se tu inspiroval tzv. Spoonriverskou antologií od Edgara Lee Masterse.

Spoonriverská antologie - Edgar Lee Masters | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Ale neopisoval a jeho příběhy jsou někdy rovny archetypům a ústí vidinou budoucnosti a do momentů, o jakých se dočítáme v science fiction. Hm. Jak asi náročné bylo na Českou knihu mrtvých navázat?

Petiškovi to každopádně trvalo čtvrt století a teprve roku 2023 přišel v nakladatelství Nová vlna s Evropskou knihou živých, kterou připsal památce všech „zapomenutých mrtvých a zapomínaných živých“. Její text začíná v neuvěřitelné, až fantaskní vzdálenosti osmi SET tisíc let před Kristem - a pokolení za pokolením pokračuje mj. příběhem dívky ze „záplavových lesů“ Anglie, která žila a zemřela 450 000 let před naším letopočtem.

Přijde sekvence o athénském obchodníku Pereonovi zasazená do roku mínus 390 až mínus 360 i kapitola Ovidius ve vyhnanství. Nad některými místy nemůže člověka nenapadnout, jak by totéž téma pojal otec; čím vším by se lišil. Už se to nedovíme.

Sekvence Otrok je obemknuta okolo roku nula. Nechybí příběh dívky Erean z Pompejí. Z devátého století po Kristu čtenáře zdraví obyvatel skandinávského fjordu. Kniha se pak propracuje až do dnešních časů. Je pozoruhodné, jak mocný efekt skrumáž detailů umí generovat. Celek? Monument. Lapidárně zachycené osudy efektu stačí! Jsou rozmanité a většinou určují evropský vývoj. A my zíráme těly mrtvol na živý svět.

Nevidíme ho nijak kapitální a kompletní, to je pravda, a stále některé údy a údaje chybí, to je taky fakt, ale ani Pustá země (například) nemohla vyslovit všechno a tady spatříme dost a je to porce, skrz niž si člověk už vybaví ostatní sám.

pet

Evropská kniha živých a Česká kniha mrtvých možná někdy vyjdou spolu. Nekontrastují. A každý živý v sobě od narození nese zárodek. Zárodek smrti. Bohužel-bohudík.

Evropská kniha živých - Martin Petiška | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví