„Svou první roli si pamatuji dodnes: Hráli jsme v aule školy v Londýnské ulici, kde se konala předvánoční slavnost, pohádku Flíček. Už tehdy jsem hrál zápornou charakterní roli Strašáka Habakuka. Říkal jsem větu: Já tady kouzelničím, hokusy, pokusy cvičím, nenarušovat ničím, jsem strašák Habakuk. Naši na tom byli a máma říkala: Hezky jsi zahrál strašáka, a co tomu říkáš ty, táto. Jo, hezky dělal strašáka. Strašáky jsem pak dělal celý život a matka, když umírala, jako poslední větu řekla: Jiříčku, hlavně ze sebe nedělej celý život šaška. Hlásím: Nesplněno!“

To jsou slova Jiřího Lábuse, který se narodil 26. ledna 1950 v Praze na Vinohradech a v sobotu 1. února 2020 oslavil své sedmdesátiny se svými přáteli v divadle Ypsilon, kam nastoupil rok po absolvování, tedy v roce 1973. Mezi gratulanty nebyli jen divadelníci, ale i třeba známý neurochirurg profesor Vladimír Beneš, který pro něj připravil speciální zdravici.

Původně Jan Schmid toto divadlo, které se tehdy jmenovalo Studio Ypsilon, založil v Liberci. Do Prahy jen divadlo dojíždělo s originálním představením Encyklopedické heslo XX. století. Do Spálené 16 se přestěhovalo až v roce 1978. V televizi Jiřího Lábuse diváci mohli vidět poprvé již v roce 1971 v adaptaci studentů DAMU Žebrácké opery a ve filmu si ho mnozí pamatují kvůli známé komedii Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Jáchyme, hoď ho do stroje. První hlavní roli dostal v kriminálce Zatykač na královnu v roce 1973, v níž bravurně zahrál koktavého šoféra.

Ale ani jeho cesta za úspěchem nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Říká:
„Měl jsem dva koníčky: malování a hraní, a v deváté třídě skoro zvítězilo malování. Na střední výtvarnou školu mě nevzali, a protože v Praze herecká konzervatoř ještě nebyla: existovala jen taneční a hudební, musel jsem na gymnázium. Teprve potom jsem mohl jít na DAMU. Gymnázium pro mě představovalo snad nejstrašnější tři roky mého života. Zaprvé jsem vůbec nebyl studijní typ a přírodní vědy mně vůbec nešly. Zadruhé mě to vůbec nebavilo. Měl jsem učitele na doučování matematiky již od páté třídy.“

Zkoušky v roce 1968 na DAMU udělal, zprvu ho učil herectví pan Rudolf Hrušínský, ale školu musel záhy kvůli politice opustit. Ročníkovým profesorem se po něm stal Vítězslav Vejražka, zarytý komunita a agent StB. Jiří Lábus z herectví dostal na počátku dokonce trojku s napínákem. Důvod byl zřejmý: vše dělal trochu jinak než ostatní. Taky bychom mohli říci, že hereckou originalitu, kvůli které ho dodnes obdivujeme, si vyvzdoroval již na škole, nepodlehl snadným šablonám.

Kromě divadla se proslavil i v rozhlase nejen v dabingu, ale i jako autor: se svým dlouholetým kamarádem a partnerem Oldřichem Kaiserem hraje v nekonečném improvizovaném sitcomu o rodině Tlučhořových. Vystupuje s ním i v Divadle Kalich v Ženě za pultem a Don Quijotovi.

V těchto dnech je možné Jiřího Lábuse vidět i ve třech filmech: Úhoři mají nabito, Vlastníci a Velké dobrodružství Čtyřlístku.

(Psáno pro ČRo Plus)