28.3.2024 | Svátek má Soňa


OSOBNOST: Kde byl David Carradine nejlepší?

10.6.2009

MOTTO: Skoro ve všech svých filmech se dá poznat podle záliby ve výrazných barvách.
(z publikace Action Fighters, česky CINEMA 1993)

***

Kde byl herec David Carradine nejlepší?

To je otázka! Ti mladší dost možná automaticky řeknou: Kill Bill (2003-4).

Starší vystřelí název televizního seriálu Kung Fu (1972-5).

Ale mnozí další se připojí i ke mně a uznají, že David byl ve skutečnosti "na vrcholu" okolo roku 1980 a možná nejvíc "v pohodě" se vyskytuje ve westernu Waltera Hilla Psanci, který nejen zpomalenými záběry poněkud napodobuje slavná díla Sama Peckinpaha (ten už byl tehdy v tvůrčí krizi).

A pravda, pravda! Volá si o svůj plat i umění - a tedy Ashbyho Cesta k slávě (1976), kde David Carradine představoval písničkáře Woody Guthrieho (1912-67)..., i Bergmanovo Hadí vejce (1977), kde měl roli Abela Rosenberga, ale já si nemohu pomoct a stejně, řekl bych, mu nejvíc seděly akční filmy "pro děti", jejichž idolem zůstal.

***

Davidův otec Richmond Reed "John" Carradine (1906-88) se dožil osmdesáti dvou let.

Maloval, sochal, v devatenácti (1925) to zkusil i na jevišti. Počínaje rokem 1930 hrál v nějakých dvou stech filmech – včetně Neviditelného (1933) a Pomsty Neviditelného (1944). I včetně Frankensteinovy nevěsty (1935), Frankensteinova hradu (1944) a Frankensteinova ostrova (1981). Natočil taky Draculův dům (1945) a film Billy the Kid versus Dracula (1966) a Krev Draculova zámku (1969) a Doktora Draculu (1981) a kromě toho i snímky Do posledního muže (1933), Kleopatra (1934), Černá kočka (1934), Kardinál Richelieu (1935), Bídníci (1935), Znamení kříže (1932), Křižáci (1935), Muž, který rozbil bank v Monte Carlu (1935), Zajatec Ostrova žraloků (1936), Bílý tesák (1936), Zahrada Alláhova (1936), Ali Baba jde do města (1937), Hurikán (1937), Poslední gangster (1937), Peklo v Šanghaji (1938), Alexander´s Ragtime Band (1938), Únos (1938, podle R. L. Stevensona), Tři mušketýři (1939), Pes baskervillský (1939), Hrozny hněvu (1940, podle Steinbecka), Krev a písek (1941), Hon na člověka (1941), Šeptající duchové (1942), Utekl jsem Gestapu (1943), Hitlerův šílenec (1943), Dobrodružství Marka Twaina (1944) i Dobrodružství Huckleberryho Finna (1960), Modrovous (1944), Kapitán Kidd (1945), Cesta kolem světa za osmdesát dní (1956), Desatero přikázání (1956), Tarzan (1960), Noc bestie (1967), Myra Breckinridgeová (1970, podle románu Gore Vidala), Pět krvavých hrobů (1970), Dům sedmi mrtvol (1974), Dům dlouhých stínů (1982), Bertha z dobytčáku (1972, zde hrál se synem Davidem), Vše, co jste chtěli vědět o sexu... (1972, ano, tento Allenův film), Portnoyův komplex (1972, podle románu Philipa Rotha), Hrůza v panoptiku (1973), Včely (1978), Monstrum (1970), Klub příšer (1980), Vytí vlkodlaků (1981), Ledoví piráti (1984), Hrobka (1986) či Peggy Sue se vdala (1986). Chtěli byste taky takového tatínka?

Hrál často ve westernech a vedle slavného Dostavníku (1939) známého u nás jako Přepadení i ve filmech Daniel Boone (1936), Bubny hřmí nad Mohawkem (1939), Brigham Young (1940), Western Union (1941), Muž z Kentucky (1955), Oregonská stezka (1959), Muž, který zastřelil Liberty Valance (1962), Podzim Cheyneyů (1964) a Dobří a špatní hoši (1969), kde se poprvé setkal s Davidem, jenž je tu ale dosti nevýrazný.

John Carradine kromě toho ovšem natočil i filmy Jesse James (1939), Návrat Franka Jamese (1940) a Skutečný příběh Jesse Jamese (1957) – a ještě netušil, že tady na něj nejstarší syn David naváže nejvíc. Tento syn se jeho ženě narodil 8. prosince 1936, a zažil tedy premiéry většiny výše zmiňovaných tatínkových děl, aby se k americkému Jánošíkovi vrátil ve svých třiačtyřiceti a díky scénáři, na kterém se zaujatě podíleli i bratři Stacy a James Keachovi, kteří zároveň i vytvořili role Franka a Jesse Jamesových.

Davidu Carradineovi a jeho nevlastním mladším bratrům Keithovi a Robertovi připadli v tomtéž filmu role bratří Youngerových (Cole, Jim a Robert).

Další dva herečtí sourozenci Randy a Dennis Quaidovi skvěle zahráli bratry Millerovy (Clella a Eda), nu, a bratry Fordovy (Charlese i zlopověstného Roberta) představovali skuteční bratři Christopher a Nicholas Guestovi.

A tak, zatímco skoro osmdesátiletý otec Carradinů končil kariéru co groteskní figurka druhořadých a polokomediálních hororů, bratři Keachové a také David Carradine podali v Psancích stylové, ale i kvalitní herecké výkony a režisér Walter Hill rozhodně vystoupil o kousek nad žánr, neboť osudy členů známé bandy zachytil jako zřetelnou součást sociálních důsledků války Severu proti Jihu...

***

Film se ovšem jinak jeví tak jednoduchý, až to bolí. Cole Younger - představovaný Davidem Carradinem - je tu oproti jiným verzím hlavní postavou. Scénář ho líčí jako muže, který se mezi obdobími loupení srdceryvně pokouší získat jistou Belle Starrovou (hrála ji Pamela Reedová) a potlouká se zároveň po všelikých tančírnách a saloonech. Také samozřejmě tančí, což Carradinovi opravdu jde (a celý film skvěle podbarvuje hudba Ry Coopera), ale i to, že dostává od Belle košem, však kupodivu působí věrohodně.

A dál? Po přepadení vlaku slíbí prožluklí, guvernérem státu Missouri najatí Pinkertoni (kdo by je měl asi tak rád?) veřejnosti odměnu pět tisíc dolarů za jakoukoli informaci, která povede k dopadení "bratrské" bandy. Vyzvání sice marné, policajti však stejně už vzápětí odstřelí mladičkého Johna Youngera, který k tlupě ani nepatřil a kterého (tedy) ani nehrál žádný další z Davidovýcxh sourozenců.

Když se to stane, Jim Younger se rozhodne smrt chlapce pomstít, a když je pak při další policejní akci zlikvidován i nejmladší James, přeteče pohár definitivně a začne další skutečná válka, i když už ne Severu s Jihem. Po zběsilém výpadu mužů v jižanských kabátech do městečka se ale tlupa banditů zase stáhne, a to na jistou farmu, čímž při obléhání zapříčiní farmářovu smrt. Následuje útěk a setkání až na nešťastníkově pohřbu, načež Jesse tlupu rozpouští a Cole alias David Carradine odjíždí do Texasu, kam se "jeho" Belle Starrová provdala za rudokožce Sama. Cole ho zabije, ale ničí tak i poslední svou šanci u dámy svého srdce.

Podle očekávání pak film končí v Minnesotě, a to známým přepadením banky v Northfieldu. Ta byla předem tajně zabezpečena a většina banditů sice po přestřelce uniká (někteří zemřou), ale s těžkými zraněními. Kulky neminou ani Cole Youngera, projeví však neobyčejnou sílu a statečnost a jen díky silné vzájemné solidaritě on a ostatní muži uniknou pronásledovatelům.

Síly jim ovšem stejně dojdou, i když až na místě dočasného bezpečí. Jesse a Frank Jamesovi pak ale bratry Youngerovy zanechají osudu - a ti se octnou ve vězení. Ani tady však kamarády neudají a... "Za všechno se platí," jak říká postřelený Cole Younger až takřka filozoficky, a není sebemenších pochyb, že se teoreticky nabízela i možnost natočit pokračování tohoto krvavého spektáklu, i kdyby třeba ahistorické (a vzpomeňme na případ Mladých pušek).

Nedošlo k tomu! Nicméně David Carradine se téhož roku objevil i v pokračování známého westernu V pravé poledne a následoval mj. film Osamělý vlk McQuade (1983), kde ztvárnil silně zápornou roli překupníka zbraní Rollie Wilkese. Nu, a pak už došlo na účinkování v roli odporného padoucha Justina LaMotte ve známém televizním seriálu Sever a Jih (1983-86). Ještě si taky pamatujete závěrečný Justinův smrtelný pád?

***

John Arthur Carradine (neboť David bylo umělecké jméno) strávil mládí hlavně s matkou Ardanelle Abigail McCoolovou (1911-89) – v Oaklandu. Tato dáma vydržela s jeho otcem jen do synových pěti let (1941), přičemž z předchozího vztahu měla už syna Bruce.

David Carradine, který měl anglické, skotské, waleské, německé, španělské, italské a ukrajinské předky (plus ještě předky z kmene Cherokee), studoval na San Francisco State College tanec, zpěv, hudbu a hru na klavír a později měl i vlastní hudební skupinu a psal si písničkové texty. Jako herec začal v malých divadlech v Berkeley a San Francisku a mj. hrál hlavní roli v Othellovi, jehož inscenoval přímo na pláži. Na vojně pak účinkoval v řadě muzikálů (např. Camelot) a pokračoval štěky na Broadway. Objevil se taky v televizních seriálech Virgiňan a Wagon Traila ve dvou epizodách Hodinky s Alfredem Hitchcockem (1964, 1965). Jeho první film Taggart (1964) je adaptací románu Louise L´Amoura, ale popularitu mu přinesla až titulní role ve westernovém televizním seriálu Shane (1966), který vyšel ze známé filmové adaptace David Carradine(1953) stejnojmenného Schafferova románu (1949).

Víc a definitivně ovšem zabodoval až čínský mnich Kwai Chang Caine pohybující se po Divokém západě v seriálu Kung Fu (1972-75), na který roku 1986 navázal ještě televizní film, v němž se poprvé na obrazovce objevil herec Brandon Lee. V letech 1993-7 to vše pokračovalo i dalším seriálem Kung-Fu: legenda pokračuje, a právě následkem toho je dnes Carradine podepsán i na několika knihách o šaolinu. Jeho filmová kariéra však zůstala překvapivě nevýrazná.

Není divu. Bral pro peníze epizodní role a mnohé filmy, jež se zaštiťují jeho jménem, ho divákům předvádějí věru krátce. Typický příklad? Jinak docela zajímaví Noví švýcarští robinzoni (1998) navazující (ale opravdu volně) na legendární robinzonádu z pera švýcarského pastora Johanna Davida de Wysse.

Ano, je to tak. David Carradine bezpochyby disponoval značným talentem, ale klidně ho marnil, a to v nesčetných laciných akčních filmech - a výjimek je málo, i když k nim náleží třeba Divoch Gauguin ve stejnojmenném televizním filmu – a všimněme si, že také filmu z roku 1980.

Už roku 1973 se však Carradine objevil v Loučení s Lennoxem Roberta Altamana, což je adaptace románu Raymonda Chandlera, a téhož roku hrál díky Rogeru Cormanovi v Bídných ulicích Martina Scorseseho. Roku 1975 ovšem účinkoval i ve známém krváku Závod smrti 2000 produkovaném taky Rogerem Cormanem a lze ho spatřit i v nové verzi této šílenosti (2008). Roger Corman nicméně Davida objevil už dřív, a to pro výše zmiňovanou Berthu z dobytčáku (už tu režíroval Martin Scorsese).

A co dál? Věru nic moc!

Roku 1977 hrál ve Sportu smrti. Roku 1979 ve snímku o motorkáři Rychlý Charlie, jezdec Měsíčního paprsku. Roku 1986 se ocitl v epizodě Díkůvzdání Spielbergova seriálu Neuvěřitelné příběhy. Roku 1987 v Kolech hrůzy. Roku 1989 natáčí upíří film Západ slunce: Upír ustupuje. Roku 1992 vzniká televizní příšernost Derrick kontra Superman. Roku se popáté oženil a roku 1995 se objevil v pátém díle Kukuřičných dětí, tedy sérii inspirované povídkou Stephena Kinga. Roku 2000 vznikl o Carradinovi televizní film. Roku 2008 hrál v Richardu III. a téhož roku se objevil s Mariel Hemingwayovou ve filmu Má sebevražda, ale taky v dramatu s příznačným titulem Poslední hodina, kde si zahrál s přítelem Michaelem Madsenem. V letošní Cestě bez návratu (opět s Madsenem) pak předvádí muže, kterému zbývá už jen devět dní života, a současně se objevil v kolumbijském televizním seriálu "Mental". Dále pak v thrilleru Detention, ve filmu Break (s Charlesem Durningem a opět s Madsenem), v kanadském hororu Podzim, nu, a jeho stupidní filmografii uzavírá film Stretch (Roztažení), tedy pokud bude dokončen.David Carradine totiž zemřel 4. června 2009 v Bangkoku.