Tyto verše mi naskočily v hlavě, jakmile jsem si na internetu přečetl, že zemřel Jan Vodňanský, kterého jsem znal od roku 1958.

Pojď dále svatý otče
Provedeme rozbor moče
Nebo rozbor Vaší krve
Provedeme jako prve
Provedeme rozbor moče
Pojďte dále kardinále
Oblečte se svatý otče
Lék můj užívejte dále

Setkali jsme se na strojní fakultě. V témže roce jsme ještě spolu navštívili právě založené Divadlo Na zábradlí, kde jsme vedle sebe spatřili Vyskočila, Suchého, Hermanovou a Fialku. Bohužel tato sestava se rychle rozpadla, ale my s Honzou jsme se kamarádili dál. A záhy na to, v roce 1959, se k nám přidal na premiéře Člověka z půdy v Semaforu, který založil Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem, začínající básník Pavel Šrut a Vodňanského spolužák a později lékař, Ivan Kudela. A právě v této sestavě jsme sepsali po vzoru Semaforu divadelní hru se zpěvy, které jsme dali název Bonnboniéra. Šlo o politickou scifi. Ale protože jsme každý prosazovali sami sebe, muzikál měl v konečné verzi přes osmdesát zpívajících, tančících a hereckých postav. Takže po asi půlroční týmové práci jsme hru uložili do skříně.

Mezi tím se Jan Vodňanský vrhnul soustředěně na studium a až v roce 1962, kdy se dozvěděl od kamarádů v rozhlase o Petru Skoumalovi, kterému Pavel Šrut předal Vodňanského texty s tím, jestli by neměl zájem je zhudebnit. Ty texty ho zaujaly hravostí a absurditou a netrvalo dlouho a společně s Petrem Skoumalem nazkoušeli osm písní. O jejich publicitu se postaralo Mikrofórum. První jejich textappeal se odehrál o rok později v Luxoru, kde se jich všimli další provozovatelé malých divadel v Litvínově a na Kladně a v roce 1965 už mohli vystoupit i v Redutě. A asi v téže době se jim otevřela studia Československého rozhlasu a Petr Skoumal začal zpívat a od této doby jejich známost se šířila tak rychle, že logicky musela vyústit na divadle. To se stalo v květnu roku 1969 s hrou s Úsměvem idiota, která měla víc než sto repríz v Činoherním klubu, kde Petr Skoumal začal pracovat.

Brzy k sobě přibral ještě Miloslava Štibicha a později Táňu Fischerovou. Jenže jejich vystupování netrvalo dlouho, do hry se pustil časopis Tribuna, v článku Jak dupou pravičáci. V roce 1970 se sice objevil na prknech Činoherního klubu program s názvem Hurá na Bastilu, ale to bylo vše. V roce 1971, ještě s Petrem Skoumalem připravili pořad Zuzančino tajemství. Toto povedené období ale netrvalo dlouho: Vedení Činoherního klubu bylo vyměněno v létě v roce 1974 a s nimi tam skončil i Jan Vodňanský s Petrem Skoumalem. Od té doby nesměli vystupovat v Praze a soustředili se jen na vystupování v různých klubech po celé republice, Jan Vodňanský se začal věnovat dětem a vystupoval na Slovensku. Do Prahy se směl vrátit 7. února 1985. Po roce 1989 krátce obnovil svou spolupráci s Petrem Skoumalem.

Jan Vodňanský zemřel na Covid 19 ve středu 20. března 2021 v 79 letech. Na jeho písně Jak mi dupou králíci či Maršálové řada lidí asi hned tak nezapomene.

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel