22.2.2024 | Svátek má Petr


NÁVRAT: V říši mrtvých

5.12.2023

V říši mrtvých je antologie třiačtyřiceti strašidelných příběhů českých autorů 19. století. Sestavil ji Petr Boček a řadí sem jak temnotu fantaskní, tak tu reálnou. Vedle povídek přitom nepohrdl ani regulérní pohádkou, ani démonickou bájí, a nebránil přítomnosti parodie.

Ony tvoří oddíl závěrečný.

Jak Petr Boček upozorňuje, hranice „šuplíčků“ ale není ostrá a například některé z třiceti próz druhé části knihy (nazvané Tajemné a děsivé povídky) mají taky lehce parodické zabarvení, anebo rovněž vycházejí z pověstí.

Pan Ignát Herrmann (1854-1935) není samozřejmě žádný „záhrobní“ či hororový autor, ale stalo se a napsal do Národních listů i brakovou povídku Oko (1894), kterou později (1902) raději zkrátil o efektní finále. Zkrocena vyšla v jeho knize Ztřeštěné historky.

Ignát Herrmann napsal Oko pravděpodobně pod Poeovým, ale i Maupassantovým vlivem a je to povídka odehrávající se ve strašidelném malostranském domě, respektive jeho přístavku. Bohužel není stavba lokalizována. Hrdinu děsí vždy za tmy jakýsi jízlivý chechtot a hvízdání. „Hvizd, jako hvízdá v letu netopýr, ale vyzníval z něho smích, úšklebek. Hvizd jedovatý, pronikající mi do kostí - a nevěděl jsem, odkud přichází.“ Oko děsí v dveřním kukátku a zjevuje se nebožákovi častěji a častěji, až jej svede k bodnutí dýkou.

Je zajímavé, že skvělý Ignát Herrmann neměl ani střední školu. Původně se stal kupeckým učněm, pracoval poté až v Plzni a ještě později v pražské galanterii. Ale roku 1873 byl již v Ottově nakladatelství a nakonec zakotvil v redakci Národních listů, aby založil (1882) i časopis vlastní: Švandu dudáka. Román U snědeného krámu, později zfilmovaný s Vlastou Burianem, mu prvně vyšel roku 1890, a bestseller Otec Kondelík a ženich Vejvara (1898) byl následován pokračováním Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1906). Navíc Ignát Herrmann překládal, s čímž začal (1876) dramatickou Vernovou povídkou Zimní pobyt v ledovém moři.

Další pražský klasik Jakub Arbes (1840-1914) má v knize V říši mrtvých ranou, krátkou povídku Zasněženou plání (knižně poprvé 1885), což je krajně děsivý text, ale lze řadit i mezi povídky o psech.

Jan Neruda (1834-1891) je přítomný v publikaci Vampýrem, který nejspíše znáte z antologie Rej upírů a jenž byl prvně zveřejněn 1. června 1871 v Národních listech. Autor před jeho napsáním navštívil Cařihrad a příběh umístil na tamní ostrov Prinkipo.

Karel Jaromír Erben (1811-1870) převyprávěl polskou pověst Morový chumel (1883) a dramatik Alois Mrštík (1861-1925) přispěl hororovým textem Kterak mně vlasy šedivěly (původně Národní listy 1891). Autorka dodnes trochu povědomých knížek Matka Kráčmerka anebo Do panského stavu Popelka Biliánová (1862-1941) byla - ve svém čase - jedinou dívkou, která smí navštěvovat přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Zveřejnila (1898) v Národních listech i strašidelnou povídku Památka Dušiček.

František Herites (1851-1929) byl povoláním farmaceut a redaktor: Jak Máje, tak Časopisu českých lékárníků. Jeho povídka Noc před odjezdem, odhalující děsivé tajemství šíleného lékaře, je z knihy Arabesky a kresby (1891) a čerpá z Heritesovy cesty do Itálie

Autor Podzemní Prahy (1920) a Konce bahna Prahy (1926-27) Karel Ladislav Kukla (1863-1930) zveřejnil ve své sbírce Za ranních červánků (1886) i děsivou pointou ozdobený horor Ve svatební noci (napsáno 1883) a F. X. Svoboda (1860-1943) roku 1889 stvořil příběh Trest. Není v letošním výboru ze Svobodových ponurých próz Noční host, ale to vyplývá z logiky věci: také Nočního hosta sestavoval Petr Boček.

Autor novely Kuře melancholik Josef Karel Šlejhar (1864-1914), tento „inkvizitor duší a kat nervů“ (Macharovými slovy), napsal text Dva okamžiky (1886), kde mu přízračnou kulisu děje tvoří vylidněná ves vprostřed bojiště, kterou obývají konkurenti - pes a tulák. Pojí je stejné cíle a… stejně bídný osud.

Karel Švanda ze Semčic (1867-1928) vedl od roku 1897 smíchovské scény Švandova divadla a napsal dvě sbírky převážně fantastických povídek vydané v letech 1892 a 1897. První sbírky se proti nespravedlivým kritikám zastal F. X. Šalda - a vyprovokoval tím diskusi o smyslu strašidelné literatury. Švandův Fantom (1888) je ve své původní verzi příspěvkem z Květů - a Švandův duchařský příběh La Mure (Lumír 1888) je letos knižně publikován poprvé.

Ve Fantomovi vystupuje řada osobností francouzského společenského a kulturního života druhé poloviny ne 19., ale 18. století - a hlavní hrdina Camille Desmoulins skutečně žil. Byl to právník a žurnalista - a roku 1794 skončil pod gilotinou (ve věku 34 let).

Proslulý historik August Sedláček (1843-1926), autor patnáctidílných Hradů, zámků a tvrzí království českého (1882-1927) sbíral pověsti a roku 1895 je zveřejnil včetně textu O morousovi a můře (s tématem vampyrismu). Sedláček, pravda, čerpal z kroniky Jana Neplacha (1322-1371), opata opatovického kláštera.

Václav Rodomil Kramerius (1792-1861) napsal nejen proslulou Železnou košili (1831), která vychází z předlohy britského autora Williama Mudforda The Iron Shroud (1830), ale i svého Vampýra (1852), „zohavitele mrtvých těl“. Zpracoval tím reálnou kriminální causu nekrofila Francoise Bertranda (1823-1878), známého jako „upír z Montparnasse“.

Dramatik Ladislav Stroupežnický (1850-1992) zveřejnil roku 1879 knihu Rozmarné historky, do které patří taky příběh Pod pláštěm tmy: bravurní to parodie.

Nepochybně měl smysl pro karikaturní nadsázku a odráží tehdejší diskusi okolo zákazu dámských vleček, které prý přispívají víření prachu a zhoršení zdravotního stavu veřejnosti. Ale Stroupežnický je v naší knize přítomen i regulérním hororem z výletu na hrad Rabí Šílencova zpověď (Povídky a novely 1881, znovu Plzeňský kalendář 1882), jejíž dvě verze se odlišují pouze v detailech.

Krom toho ve sbírce Petra Bočka objevíme díla Jana Hýbla, Josefa Menšíka (o tom, kterak mnich v umrlčí komoře k sobě přišel), Jana Jaroslava Benešovského-Veselého, Otakara Červinky (Čaroděj-upír), Františka Kopidlanského (Tajemství hřbitova), Karla Hájka (Lebka), Josefa Havlíka (Příšerný host), Františka Hejdy (Strach z neznáma), Eduarda Herolda (Vypravování o modrém pokoji), Otakara Jedličky (Zavedly ji dušičky), Rudolfa Kronbauera (mj. Každých deset minut), Karla Legera (Upír), Augustina Mužíka (Strašidelný les), Julia Skarlandta (mj. In memoriam), Otakara Zuny (Prst), Emanuela Züngela (mj. Zuzančiny dlouhé vlasy), Karly Bufkové-Wanklové (Mor), Karla Chalupy, Jana Pleskáče, Františka Ladislava Popelky či Františky Stránecké. - Samu titulní povídku V říši mrtvých (1883) napsal plzeňský rodák Polykarp Starý (1858-1907), jinak vojenský lékař, léčící mj. černohorskou knížecí rodinu. Starý podnikl řadu cest po Evropě a nechal po sobě často kuriózní a dobrodružně laděné příběhy s fantastickými motivy a originálními, ironicky hrocenými pointami. Nu, a Svatopluk Čech (1846-1908) ve své parodii Rrrrbumbum (1873) báječně zesměšnil záplavu „krváků pro lid“. Snad bezděky ale zároveň dokazuje, že by takový krvák uměl dobře spíchnout sám. „Zajdi se mnou, laskavý čtenáři, na hřbitov košířský a sestup tam se mnou, můžeš-li, několik stop do země. V dubové rakvi leží mladý muž. Pokud tma v rakvi panující dovoluje, rozeznáváme bledý obličej ušlechtilých tahů a ruce na prsou křížem složené. Hrobové ticho, rušené toliko vrtáním červů do rakve, panuje kolem. Náhle ozval se hluboký vzdech; oči mrtvoly otevřely se dokořán; tělo pohnulo prudce sebou, ruce pozdvihly se a hmatají po stěnách rakve. Není pochyby, člověk tento byl pohřben za živa.“ Grafik Josef Váchal byl k sepsání svého slavného Krvavého románu nakopnut buď tímto Čechovým textem (který má velmi podobnou strukturu), nebo - ještě spíš - onou parodií Ladislava Stroupežnického. Její struktura je Krvavému románu ještě podobnější. Má podtitul Hrozná událost z pražské noční tmy a jmenuje se Pod pláštěm tmy čili Katova práce o půlnoci, anebo Tajný spolek mstitelů plic. „V pražských ulicích panovala tma, že by ji byl musil dynamitem trhati každý, kdo by byl chtěl dohlédnouti na oblohu, po níž jako sudy naplněné kolomazí válela se hrozná mračna.

mrt

Děsně jako hladový pes vyl vítr v ulicích a skla v plynových svítilnách cvakala, jako cvakati budou o posledním soudu zuby zatracenců. Plyn blikal jako lampičky za hlavami nebožtíků a každá živá duše, která v této hrozné noci z domu vyjíti musila, potažena byla husí kůží, dobře na tři prsty tlustou.“
V říši mrtvých. Napsalo 37 autorů; jejich medailony a předmluvu doplnil Petr Boček. Nakladatelství Martin Štefko - Golden Dog. Velešín. Listopad 2023. 420 stran.
https://www.kosmas.cz/knihy/533341/v-risi-mrtvych/



P. Hák Hezké :-) 20:48 5.12.2023
I. Fencl jako dárek spíše nene 13:42 5.12.2023
H. Rybnická 13:58 5.12.2023