O existenci české menšiny ve Spojených státech víme, ne každému ale bude známo, že se stalo Chicago už před první světovou válkou třetím největším českým městem na zeměkouli. Po Praze a Vidní. Žilo zde přes jedno sto a padesát tisíc našinců, takže začali Čechoameričané Chicagu přezdívat „Czech-ago“. V knize Česká Amerika Chicago (2022) nejenom to připomíná Jaroslav Kříž.

Z hlediska prosté etnicity lze na pověstné místo u jezera Michigan využít odbornou teorii „tavicího kotle“(melting pot), ale bohužel obecně platí také to, že jenom ta prvá generace příchozích si udržuje kulturu rodné země. - Již u druhé vždycky dojde k pozvolné asimilaci, u třetí etnologové hovořívají o „úplném splynutí s novou domovinou“. Ostatní, co sem nezapadá, jsou pro vědu záhadné výjimky. Tou jednou, separující se výjimkou byli chvíli Češi; ale nakonec to nevydrželo. Jen zůstali stmeleni nečekaně dlouho.

Zatímco před rokem 1848 se v USA vyskytovaly spíš jen desítky, maximálně stovky Čechů (a jako vůbec první emigrant byl slavně připomínán kartograf Augustin Herrman, který zemřel již roku 1686), víc a víc jich začalo přebývat kupříkladu v Chicagu, a to od padesátých let 19. století. - V následujícím, přímo zurčícím období Divokého západu (a v Evropě ještě Rakouska-Uherska) rostl český příliv, a to až do první světové války. Teprve po zavedení kvótového systému (1921) a od existence Československa se počet přistěhovalců přestal zvyšovat. Ti, co už v Chicagu, ale i Americe jako takové žili, se začali výrazněji asimilovat a zhruba před sto roky - v letech dvacátých – dokonce dochází k mírné reemigraci. Nakonec, dodejme, nebyla zdaleka taková, jak se čekalo roku 1918.

Na začátku integračního procesu cizinců stojí obvykle školství a taky v Chicagu existovaly četné české školy. Jenže většinou fungovaly jen o víkendech a spíš výjimečně ve všedních dnech odpoledne. Vlastně jich bylo jen pár a pro druhou, natož třetí generaci rodičů se stalo typickým, že si už poangličtila jak jména (každý Jarda byl náhle Jerry a Karel Charles), tak názvy svých spolků, firem, knih. Nad písmeny také mizela diakritika a navštívíte-li dnes tamní český hřbitov, tak zjistíte, že našinci pohřbení v sedmdesátých letech 19. století ještě mají ryze české náhrobky s diakritikou a přechýlenými ženskými příjmeními. Je to obrovský rozdíl proti dnešním hrobům, které vypadají víc než „americky“. Splynuly s tou zemí.

Češi se usazovali na různých místech města, ale typický je postupný posun k západnímu předměstí. Šli tam všichni, kdo si nemohli dovolit budovat rodinný dům v centrálnějších českých čtvrtích Cicero a Berwyn, a došlo tím exodem i k rozložení chicagské Plzně.

Trochu smutné je i obsahové vyprazdňování tradic a festivalů, jehož příkladem je současný Houby Fest. Ale raději zpět a putujme na stroji času do fascinujících pionýrských dob.

Název města odvodili osadníci od divokého česneku - indiány nazývaného chicagoua - a je neuvěřitelné, jakým tempem Chicago rostlo. Roku 1840 tam bydlilo asi čtyři tisícovky lidí. Roku 1850 již třicet tisíc a jistý Josef Raisler vzpomíná na příjezd vlakem dne 23. 9. 1857:

„Tenkrát vypadalo Chicago jako už větší vesnice. Byl jsem tak rád, že nejsem v žádné pustině, jak jsem se obával. Už byl večer. Hostinští, náhončí a dohazovači (často šarlatáni a zloději) nás obklopili. Každý nás chtěl dostat do moci a žádný Čech nepřišel. Ani můj strýc, který v Chicagu v tom čase bydlil.“

Prvním ševcem tu byl pan Štěpán Švec, prvním lékárníkem a lékařem František Valenta. Už roku 1870 žilo v Chicagu jako takovém tři sta tisíc lidí, ale následoval obří požár v říjnu 1871. Ani tato katastrofa naštěstí nemohla potlačit třeštění - a rozmach, jenž totálně uhranul taky J. V. Sládka. Jeho „fejetony a příhody“ ilustrují roky 1871-1892 a vyšla právě podruhé jeho Jaroslavou Janáčkovou uspořádaná kniha Má Amerika.

https://www.kosmas.cz/knihy/502456/ma-amerika/

Roku 1893 umocnila nadšení některých Čechů i Světová „kolumbovská“ výstava. Během druhé poloviny 19. století tu jako legitimní čtvrť vyrostla celičká druhá „Praha“, dnešní Near West Side. - Po Praze i Klatovy, Nový Tábor (=Merigold), Malá (jižní) strana či Malé Vinohrady. Tím nejstarší naším kostelem stal se ten svatého Václava (od 1865) a následovaly stavby zasvěcené Janu z Nepomuka, Prokopovi, svatému Vítu i Ludmile, Cyrilu, Metodějovi, různým Pannám Mariím i Anežce.

Školy si hrdě říkaly po Náprstkovi, Nerudovi, Jungmannovi, ale patřily nám rovněž prosperující pivovar, divadlo či tiskárny. Před válkou odhadl Jaroslav Egon Salaba-Vojan počet českých přistěhovalců na 153 tisíc. Ale pak… To bral postupně vítr; a dnes již pomyslnou nadvládu Čechů připomínají hlavně sporadicky se tyčící stavby v těch čtvrtích, o kterých se pomalu netuší, nakolik bývaly českými. Je tu, pravda, i nadále Generální konzulát České republiky a památník Karla Havlíčka (od roku 1911). Uvnitř areálu University of Chigago se pak tyčí Poláškova socha Blanického rytíře (od 1955). Jenže… Někdejší české čtvrti už jsou, až na výjimky, mexickou záležitostí. To platí pro Berwyn, přezdívaný Čechy dál Brvín, i pro čtvrť Cicero. Pro Českou Kalifornii taky. Vznikala zhruba od roku 1885 a název dostala podle starší již California Avenue. Taky zdejší Plzeň je jen vzpomínkou, i když od 1870 vyrůstala západně Prahy. Ne, my se nenechali vytlačit, ale tato změna fakticky probíhala sama. Vývoj se dere přírodně přirozenou cestou a nedá si nic diktovat a jenom v Ciceru ještě funguje kvádr česko-americké školy T. G. Masaryka, kterýžto velikán přednášel na Chicagské univerzitě v letech 1902 a 1907. Tato škola se zachovala, ale třeba školy Mikoláše Alše či Komenského už nevypátráte. Zanikly.

Takto se rozpouští v americkém i to další české a činnost několika posledních spolků se rovněž zamerikanizovala. Týká se to jak Bohemian Lawyer Association of Chicago, tak agilní The Czech and Slovak American Genealogy Society of Illinois v budově na západním předměstí Riverside.

Autor knihy Česká Amerika Chicago, etnolog a historik Jaroslav Kříž (*1987) je již sedmým rokem ředitelem Městské knihovny Antonína Marka v Turnově. Vedle problematiky Čechů ve Spojených státech se specializuje i na dějiny cestovatelství. Už v roce 2017 vydali s Lenkou Křížovou (jíž novou knihu připsal) publikaci Střípky z českého Chicaga. Edice dokumentů k dějinám Čechů v americkém Chicagu v letech 1848-1918. V letošní práci se Kříž taky obírá otřesnou katastrofou parníku Eastland, kterému někteří říkají „český Titanic“, anebo typologií někdejších spolků. Dobovými periodiky, intenzitou kulturních kontaktů usedlíků s vlastí a sondami do života typického podnikatele a živnostníka v USA před sto i více lety. Jistěže nezapomněl připomenout i dvě poněkud přečnívající osobnosti. Vedle slavného starosty Antonína Čermáka (1873-1933) to byl dlouholetý kongresman a jen kousek od Blatné narozený Adolph Sabath (1866-1952), jenž se v Kongresu udržel až do smrti, po 45 let; a to za pátý obvod Chicaga, kde ho volili od roku 1906, kdy vyhrál s odřenými ušisky jen o pár set hlasů. Posléze zvítězil ještě dvaadvacetkrát a přezdívali mu v Kongresu „soudce Sabath“.

Co se pak týče Čermáka, roku 1932 procestoval i Karlovy Vary, Poděbrady, Zlín, Bratislavu, Kladno a Plzeň. V Praze se dočkal triumfálního uvítání, setkal se s Masarykem. V září 1932 byl zase již doma a starostoval. V únoru 1933 si vyjel do Miami. Dne 15. 2. se pak nacházel v Bayfront Parku – v blízkosti Delano Roosevelta. Byl postřelen Giuseppem Zangarou, aby 6. 3. zesnul na následky průstřelu plic. Dle konspirační teorie si vraždu objednali chicagští gangsteři, americká historiografie je však striktně jiného názoru a Čermáka chladně označila za „náhodnou oběť“ (při pokusu zabít Roosevelta). Co by se asi se světem stalo, kdyby to tenkrát schytal místo Čermáka a za druhé světové války byl prezidentem USA tudíž někdo jiný, si můžeme leda domýšlet…Tak či onak následoval největší pohřeb chicagské historie, jehož se zúčastnilo půl milionu lidí.

https://www.kosmas.cz/knihy/512727/ceska-amerika-chicago/