Za sexem stojí většinou klienti, kteří nevědí kudy kam. Když není nápad, dá se tam nahá žena. Stojí v popisku k ilustrační fotografii k článku o sexu v reklamě v letošním devátém čísle týdeníku Reflex.

Podle všeho tím, kdo si neví rady, je také časopis Respekt. Redakce, patrně v rozpacích, čím a jak si získat pozornost nových čtenářů, sáhla po sexuálním námětu a nabídla svému potencionálnímu publiku jako téma týdne - i s kresbou vyzývavé macaté Češky ve spodním prádle na první straně - reportáž o výrobě pornografie v Čechách. Obsah pravděpodobně přinesl jediný závažnější poznatek, a to ten, že být spisovatelem ještě neznamená být novinářem. Autorem textu o tom, jak u nás vznikají dráždivé fotky, videa a podobné materiály o sexu je totiž Jáchym Topol.

Jeho reportáž věcně popisuje různé úrovně podnikání a používané techniky v oblasti pornografie. Od amatérů přes běžnou profesionální produkci nebo videochat na internetu po vydavatelství PK62, které vydává kromě dalších titulů časopis Leo. Průvodce po tomto svérázném světě lidského snažení dělají čtenářům lidé z branže, jejichž osudy a motivy jsou podobně různé jako všude jinde, kde se vydělávají peníze. Topol umožňuje publiku, aby s ním chvíli sledovalo, jak se dělá všelijaké porno. Kdo je na to zvědavý, něco se doví a navíc se může podívat i na černobílou fotodokumentaci. Ale to je všechno.

V rozhovoru, který nabízí internetová stránka Respektu, říká autor reportáže, která nese nepuritánský titulek Ukaž číču, hlavu ke mně, že asi nejvíce ho na domácím pornoprůmyslu zaujala atmosféra obyčejnosti nebo všednosti, ve které jeho produkty vznikají. To je ovšem trochu málo.

Topol se v úvodu svého textu odvolává na případ vysokoškolské studentky z Plzně, které hrozilo vyloučení ze studia za to, že si přivydělávala jako pornomodelka.

Od seriozního týdeníku, za který se Respekt vydává, se nejspíš očekává, že se pokusí nalézt odpověď na otázku, proč některé posluchačky nebo někteří posluchači vysokých škol, ale nejen oni, nepovažují za ponižující prodávat svou intimitu na fotkách, videozáznamech a podobně. Dobrý novinář by se asi měl pokusit objasnit změny v morálce těchto mladých lidí, které jim umožňují, aby bez výčitek svědomí a ztráty sebeúcty se proměňovali ve zboží určené k sexuální provokaci. Snad by také schopný a vzdělaný autor pak mohl své poznatky zobecnit a zasadit do širších společenských souvislostí.

Respekt nebo jeho redaktor Topol místo toho nabídli čtenářům českou pornografii, pokrytecky zahalenou do dokumentaristického hávu. Dali svému publiku intelektualistickou zástěrku, aby mohlo číst o pornu a nemuselo se přitom stydět. Propadli přitom patrně iluzi, že objevili čtenářsky přitažlivé téma, jehož forma zpracování a informační obsah jej zbavují bulvární povahy. Jenže to by na to museli jít úplně jinak. Nejpravděpodobnější se proto jeví, že Respekt hledá východisko z koncepční a ekonomické krize a přitom podléhá, budiž mu ke cti že jako jeden z posledních titulů, přesto ale podléhá bulvarizaci.

(Psáno pro Česká média)