Středa 4. prosince 2024, svátek má Barbora
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

LITERATURA: V boji s přesilou

diskuse (8)
Na jižním pobřeží Bajkalu, 17. srpna 1918

Bitva trvala celou noc. Úderný prapor mimo čtvrtou rotu, která zůstala na stanici Posolskaja střežit nás výsadek od východu, byl už v boji. Na stanici útočily Rudé gardy, které přijely od západu v sedmi vlacích. Byla jich velká přesila, jistě ke třem tisícům. Část bělogvardějců z Barnaulského pluku, který však neměl víc než pět set bojovníků, a první rota našeho sedmého pluku byly už v takové tísni, že začaly ustupovat. Situace byla napjatá. Vtom se objevil „táta“ podplukovník Ušakov: „Bratja, bratja držítěs!“ volal na ustupující jednotky, pak kolem sebe shromáždil asi padesát „úderňáků“ a vrhl se s nimi do útoku. Naše četa saperů se k němu přidala.

S křikem „hurá!“ zaútočili jsme proti levému křídlu nepřítele, který proti nám postupoval od malé vesnice. Krátká palba a zase „hurá!“ Hodili jsme ruční granáty a už jsme byli na kraji vsi. Nová salva granátů, výbuchy a rudí ve zmatku utíkali.

Proběhli jsme mezi domky a ocitli se v boku nepřítele. Naši kulometčíci zalehli a jejich francouzské strojní pušky začaly pracovat. Dílo dokonala malá obchvatná skupina „sedmáků“, která napadla pravé nepřátelské křídlo zleva. To už bylo na krasnogvardějce moc; někteří zahodili zbraně a zvedli ruce, jiní v nespořádaných houfech utíkali do lesů, do močálu a nebo zpátky po trait ke stanici Myšovaja.

Ukořistili jsme všech sedm bolševických vlaků. To bylo radosti! Prolézali jsme vagóny a našli tam spoustu střeliva a proviantu. Kamarád Bašta a já jsme si doplnili náboje a vzali několik masových konzerv. Bašta ještě nějaký hrách a sušenou zeleninu. Prý je to zdravé.

Měli jsme z vítězství radost a ta se ještě zvětšila, když jsme se dozvěděli, že naše „loďstvo“, které nás sem přivezlo, porazilo na Bajkale daleko silnější „flotilu“ bolševiků. Měli jsme zato, že je nepřítel od západu zničen a že se teď obrátíme na východ, kde frontu zajišťovala jen naše čtvrtá rota.

Osud však rozhodl jinak. Naše radost se v několika hodinách proměnila v nevýslovný žal. Ze západu přijela lokomotiva s několika našimi hochy a ti přivezli zlou zprávu, že našeho „tátu“ podplukovníka Ušakova zajali bolševici. Ta zvěst na nás zapůsobila jako úder hromu: „Jak se to mohlo stát? Zrada? Omyl?“ Konečně přišlo vysvětlení: Podplukovník Ušakov jel se svým pobočníkem a asi deseti „úderňáky“ ukořistěnou lokomotivou, ke které byl připojen jen jeden vůz, na západ k Myšové, aby se spojil s vysunutým oddílem Barnaulců. Ti však před přesilou bolševiků ustoupili mimo trať, což však Ušakov nevěděl. Domníval se, že vidí na trati před sebou Barnaulce, a tak vjel rovnou mezi rudé. Bolševici byli oblečeni jako my všichni, do ruských uniforem, a většina jich neměla na čepicích ani červené hvězdy. Ušakov s pobočníkem sestoupili z lokomotivy a podplukovník se jim ohlásil svým jménem. Vzápětí je obklopilo asi šedesát krasnogvardějců a zajali. „Úderňáci“, kteří zůstali na lokomotivě a ve vagónu, se ubránili a podařilo se jim ujet.

Všichni jsme věděli, že zajatce čeká strašná smrt umučením. To vlci z tajgy stejně jako maďarští bolševici-internacionalisté, kterých byl mezi Rudými gardami velký počet, to jinak se zajatci nedělali. Naše bolest se brzy změnila v nepřekonatelnou touhu osvobodit milovaného velitele.

Poručík Hásek, velitel první úderné roty, dostal od velitele úderného praporu štábního kapitána Dvořáka k dispozici všechny muže, kterých nebylo potřeba k obraně stanice. Bylo nás něco přes dvě stě. Spěchali jsme po trati k Myšové. Uběhli jsme asi pět verst (versta je asi 1 060 m), než jsme celí udýchaní narazili na nepřítele. Poručík Hásek hned vydal rozkaz k rozvinutí rojnice po obou stranách trati a vzápětí zvolal: „Bratři, útokem vpřed!“

Nepřítel zpočátku ustupoval, ale pak zaujal kolem tratě obrannou pozici. Útočili jsme „úderňáckým“ způsobem: hodili jsme granáty a pak v malých skupinkách hned nastupovali do útoku na bodáky. Naše četa útočila těsně podél tratě. Bašta a já jsme postupovali mělkým příkopem vpravo. Rudí měli na kolejišti postavený těžký kulomet maxim, který proti nám neustále pálil. Nebylo možné čelně proniknout. Vyskočili jsme s Baštou z příkopu a zalehli v křoví. Obsluha kulometů nás asi nezpozorovala, jinak by nás malou dávkou snadno smetla.

Kulomet stále řádil a náš útok vázl. Zvedli jsme se a plížili křovinami a vysokou trávou kupředu. Měli jsme štěstí, na nepřítele jsme nenarazili a brzy jsme se dostali kulometčíkům do boku. Ale co teď? Střílet nebo hodit granáty? Rozhodli jsme se pro granáty. Baštův nezasáhl cíl, padl do příkopu na druhé straně tratě, ale i tak to byl dobrý hod. V příkopu byl nějaký velitel krasnogvardějců a nosiči nábojů. Ti všichni po výbuchu vylétli do vzduchu. Můj těžký granát však náhodou zasáhl kulomet a zdálo se, že ještě dřív než vybuchl, ho převrátil. Obsluha kolometu zůstala na zlomek vteřiny jako ochromena. V okamžiku se však všechno zahalilo v oheň a dým. Kulometné hnízdo bylo zničeno. Poručík Hásek rychle velel k dalšímu postupu.

Naše pravé křídlo pokračovalo po zničení kulometů v útoku, ale na levém křídle útok stále vázl. Museli jsme se zastavit, abychom se nedostali do boční palby a do obklíčení. Najednou na nás začal nepřítel prudce pálit. Kulky nám hvízdaly nad hlavami snad v celých hejnech. Někteří bratři byli ranění a kamarádi je odváděli nebo odnášeli dozadu.

Bašta se ke mně připlížil a povídá: „Franto, je to nahnuté. Je jich moc! Kdyby ji z nás některý dostal, tak druhý ho odnese, platí?“

„Platí,“ povídám, „ a kdyby některý z nás byl v nebezpečí, tak druhý ho neopustí. Je to tak?“ Přitisknuti k zemi jsme si stiskli ruce a hned nám bylo veseleji. Takové závazky byly mezi bratry v úderném praporu „svaté“.

Nepřítel začal obcházet naše levé křídlo a od Myšové se ho po trati valily celé houfy. Naše řady řídly. Když poručík Hásek viděl, že bolševiků je mnohonásobně víc a že nás rychle ubývá, přikázal ustupovat. „Tátu“ Ušakova jsme neosvobodili. Bylo nám až do breku.

Asi čtyři kilometry před stanicí našel poručík Hásek příhodné místo k obraně a nařídil nám abychom se zakopali. Bylo to na úpatí sopečného pohoří Chamar-Daban, které se zvedalo na jih od Bajkalu. Naše četa si hloubila zákopy dost vysoko ve svahu. Šlo nám to těžko. Půda byla kamenitá a samý kořen. Pracovali jsme usilovně a pot z nás tekl proudem. Když jsme konečně zákopy dokončili, bylo už šero.

Nastala světlá noc. Kolem desáté jsme od Myšové slyšeli rachocení vlaku a potom ještě mnohem dál „hurá!“ Praporčík Víška proběhl podél zákopů se zprávou, že rudí útočí. A opravdu, po obou kolejištích jely pomalu bolševické vlaky a podél nich postupovaly spousty rudých gardistů. Nebyly jich sta, ale tisíce. Nechali jsme je přiblížit na vzdálenost několika set metrů a potom celá naše linie spustila zběsilou palbu. Pracovaly naše těžké kulomety, francouzské strojní pušky a kdesi na pravém křídle bouchaly ruční granáty. Rudí také nezaháleli, a tak vznikla pekelná vřava.

Šťastně jsme odrazili první útok. Rudí utíkali v nepořádku zpátky a ani si neodnesli svoje raněné. Pokud byli v dostřelu, pronásledovali jsme je palbou. Potom palba zeslábla a my jsme si mysleli, že si oddechneme.

Nás oddych byl však krátký. (...)

(Budeme pokračovat.)

(Úryvek z rukopisu dosud nepublikovaného románu „Viktoria“. Tento příběh byl napsán podle vyprávění a deníku příslušníka úderného praporu ruských legií. O úspěšném zničení bolševického loďstva českými dělostřelci jsme v Neviditelném psů psali 23. 7. 2005. Viz Historie: „Námořní bitvu“ na Bajkale vyhráli Češi.)

Aston Ondřej Neff
4. 12. 2024

Andrej Babiš rozpouští svěřenský fond, který od roku 2017 opatroval akcie jeho Agrofertu.

Karel Wágner
4. 12. 2024

Propagátoři bateriových BEV si mnohdy nevidí na špičku nosu, či pro stromy nevidí les.

Jan Bartoň
4. 12. 2024

ODS má největší podporu v generaci 45-54 let a některé zmiňují i ještě starší voliče.

Marian Kechlibar
4. 12. 2024

Normálnější jedinci jasno nemají a spekulace v IT světě neberou konce.

Zvýšená prostupnost zemské atmosféry je dominantní příčinou globálního oteplování.

Aston Ondřej Neff
2. 12. 2024

Jeden rok končí, druhý brzy začne a je zjevné, že ho budeme moci úplně odepsat.

Marian Kechlibar
2. 12. 2024

Před osmi lety si Velká Británie odhlasovala poměrem 52:48 odchod z Evropské unie.

Jaroslav Zamazal
3. 12. 2024

Ó, jaká hrůza, jaké drama! Všichni zahyneme! Anebo je to jinak?

Marian Kechlibar
3. 12. 2024

Nechovejte se jako lumíci, když víte, jak lumíci končí.

Marek Hudema
4. 12. 2024

Vypadá to, že ruskému prezidentovi je skutečně čím dál více přímo či nepřímo nabízen jeho...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Lidovky.cz, ČTK
4. 12. 2024

Leverkusen s Matějem Kovářem v brance vyhrál v osmifinále Německého fotbalového poháru 1:0 na...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

České házenkářky na mistrovství Evropy v závěrečném třetím utkání základní skupiny prohrály s...

Lidovky.cz, ČTK
3. 12. 2024

Během polského předsednictví v EU sedmadvacítku podle všeho čeká přelom ve válce na Ukrajině, řekl...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz