Před sto lety poprvé vyšel román Fantomas (v originále psáno se stříškou nad O), který spolu s mnoha pokračováními navždycky uhranul rodnou Paříž, celou Francii a nakonec i nesoudný svět. K našim multikinům se už blíží zbrusu nový Fantommas s Jeanem Reno v roli, kterou kdysi ztvárnil Jean Marais, ale vraťme raději od tohoto pokusu na úplný začátek a rovnýma nohama vskočme až do samého nitra nejzákladnějšího z příběhů z per a psacích strojů novinářů Pierra Souvestra a Marcela Allaina...

Není to věru selanka. Jen v úvodním románu připraví Fantomas o život 154 lidí (jak jsem pečlivě sečetl), a to především lorda Belthama, který ho přistihl in flagranti s lady. Fantomas Angličana částečně uškrtí a částečně umlátí kladivem (anebo snad máme být korektní a potlačit i tuto informaci?), nu, a když po tomto masakru obrátíme umolousanou stránku osvědčené edice „Třikrát“, zvíme, že se ctihodná lady Belthamová seznámila s Gurnem (= skutečné Fantomasovo jméno) za búrské války v Jižní Africe, kde sloužil u dělostřelectva, ale že se scházeli se v Paříži.

To už ostatně vstupuje na scénu i zdejší občan inspektor Juve a objevuje v kufru Belthamovu mrtvolu napuštěnou pro jistotu síranem zinečnatým, aby nezačala zapáchat. Juve prošetřuje i další bestiální vraždu, které padla za oběť jistá markýza de Langrune a z níž je podezřelý mladý Charles Rambert, budoucí to Fandor.

Ve skutečnosti je hoch nevinen a markýzu taktéž odpravil kanonýr Gurn, aby se zmocnil jejích losů. Gurn se v pravdě geniálně vydává po většinu románu za Rambertova otce a zrovna tak geniálně si jistí alibi pomocí dvou vlaků, druhým z nichž dorazí na markýzin zámek až ráno po vraždě.

Nyní však sledujte, co provede Fantomas dál. Svede zločin na „syna“ a vytasí se s novou mrtvolou (kde se vzala, nezvíme), kterou navleče do Rambertových šatů. Nato finguje Charlesovu sebevraždu, zatímco budoucí Fandor musí vystupovat v převleku za služebnou!

Z důvodu, který není upřesněn, anebo aspoň v prvním románu ne, pronásleduje Gurn celou Rambertovu rodinu a Charlesovu maminku dokonce zdárně dostraší až do ústavu pro choromyslné, i když byli oba autoři jinak, jak se zdá, celkem „v pořádku“, na kterémžto stavu pranic nemění ani určitý homosexuální podtext zápletek!

A nyní sledujte ten kriket! Budoucí Fandor stále ještě chodí oblečen jako služebná, aby se prostě nepoznalo, že nespáchal sebevraždu poté, co zabil markýzu, a přijme práci ve velikém pařížském hotelu Royal Palace. Tu ale dojde v hotelu k neskutečně odvážné loupeži šperků dvou šlechtičen a najde se vizitka s nes už notoricky známým nápisem

FANTOMAS

Titulní hrdina mnoha pozdějších románů, filmů i seriálů, ne-li komiksů, mizí v dalším z geniálních převleků a podezření opět(!) svalí na budoucího Fandora Ramberta, který se stále domnívá, že je to jeho tatínek (a není nejmenšího sporu, že Freud na tímto příběhem zaplesal).

Kdo se vrací na scénu? Samozřejmě inspektor Juve - a nastává i klíčová (a chcete-li i trochu „gay“) situace, kdy Juve odhaluje Ramberta ve služebné Jeanne, což mu ale není vůbec nic platné, protože Fantomas alias Gurn alias nepravý tatík opatří nepravému synovi okamžitě novou identitu, takže se najednou nejmenuje Jason Bourne, ale Paul, a pohybuje se pařížským podsvětím.

Také jinocha jménem Paula ovšem Juve brzy prokoukne a ještě spolu s dalším inspektorem z Nábřeží zlatníků poznají podle spáleniny na ruce taky Fantomase. Dojde k potyčce, při které Gurn Juvova kolegu těžce zraní a Juva samého užuž zabíjí, tomu však zabrání právě mladý Rambert. „Zachránil jste mi život?“ „Ano.“ Načež si inspektor zachránce vede do ústraní a přisoudí mu tentokrát identitu sám! „A budeš novinář!“ A nové Rambertovo jméno odvodí od jména Fantomas.

Sám mistr šoků a hrůzy zatím nelení a jakoby nic odpálí do povětří celý parník Lancaster se sto padesáti lidmi na palubě, přičemž 149 jich zahyne jen proto, aby se vrah pokusil předstírat, že na Lancasteru zmizel i on sám alias Rambertův otec. To se mu ale nepodaří a inspektor Juve dobře ví, že na parník nikdo takový vůbec nenastoupil, i když nadále netuší, že je Fandorův otec Fantomas. A tedy nepolapitelný. Ale Gurn je asi přece jen člověk, takže navštíví lady Belthamovou, kde je zatčen. Nevzruší ho to a poklidně jako Hannibal Lecter přizná Belthamovu likvidaci, i když prý to byla „jen“ vražda pro peníze, a Juve zatím už horečně zpracuje na propojení případů Beltham a Langrune.

Do Paříže kvůli tomu povolá zámeckého správce s důležitým důkazem, jenže Fantomas muže na cestě zavraždí vyhozením z vlaku. Zdá se sice trochu divné, že v době zločinu dlí i v pověstné věznici La Santé, ale divné to není: jednoduše podplatil stráže, odešel, naskočil do vlaku, uspal tam chladnokrevně osazenstvo celého jednoho kupé kapalnou kyselinou uhličitou a ještě před správcovou likvidací vyměnil dokonce i útržek mapy v jeho kapse, aby za úsvitu zase už seděl v base. Ano, jistě, absurdní, ale takový už bude i charakter celého fantomasího cyklu - a smiřme se s tím.

A jak to skončí?

Poslouchejte! Juvovi se nepovede u soudu dokázat dokonce ani to, že je Gurn totožný s Fantomasem, ale nemějme mu to za zlé, vždyť ona to neví ani sama lady Belthamová!

Podle všeho by měl tedy být kanonýr z Jižní Afriky propuštěn na svobodu a odcestovat za Radovanem Krejčířem, nebo tak, ejhle však. Není propuštěn na kauci, ale odsouzen k popravě gilotinou.

Tou dobou je ovšem již tak populární, I JEN JAKO GURN, že existuje celý divadelní majstrštyk Krvavá skvrna, ve kterém Gurna představuje jistý Valgrand. A teď opět dobře poslouchejte:

Lady Belthamová poprosí pařížského herce Valgranda, aby za ní přišel do domu přímo proti věznici La Santé, a on to nejen udělá, ale dostaví se tam zrovna tak, jak lady chtěla: V divadelním kostýmu á la Gurn. Belthamová mu ovšem nic nedá, sprostě ho jen omámí a předá dozorcům, které pravý Gurn sice podplatil, ale jenom k tomu, aby mu umožnili krátkou schůzku s lady, takže dozorci vůbec netuší, že nyní v La Santé hlídají už jenom herce.

Ano, ano, ještě je tu detektiv Charlot, který Valgranda na onu schůzku obratně sledoval, ale Fantomas ho jednoduše zapíchne a pak už zakokrhá kohout a omámená hvězda Krvavé skvrny je na úsvitě odborně gilotinována před mnohými zraky – a její NEZBLEDLÁ hlava padá do pilin i před bledými tvářemi kamarádů Fandora a Juva.

Tu teprve inspektor se skřekem vyrazí a odhalí neslýchanou záměnu. A tolik tedy původní příběh a my se jenom nechme překvapit, nakolik se od něj tvůrci protentokrát odchýlí. Ani Fantomas však nebyl nijak původním a jeho autoři se inspirovali jak Leblancovým Lupinem (třebaže onen lupič-gentleman nikdy nevraždil), tak i Lautréamontovým Maldorem (už 1869), jak se však můžete dočíst už na jiném místě Neviditelného psa.

Nu, a závěrem mi dovolte předložit krátký test:

1. Komisař Juve dostal na vizitce zprávu:
a) Pozor! Za chvíli si pro tebe přijde Fantomas!
b) Co je zlo, co je dobro?
c) Fantomas vám srdečně blahopřeje!

2. Jak se Fantomas liší od Arsena Lupina?
a) Je Francouz.
b) Je nepolapitelný.
c) Masově vraždí a není to gentleman.

3. "Fantomase chytili," říká sousedka. A druhá:
a) "Že autobusem svítili?"
b) "Chm, chm, chm."
c) "Však ho zase pustí."

4. Ve "Fantomas se zlobí" hrál Jean Marais
a) Fandora
b) dvojroli
c) trojroli (i profesora Lefévra a Fantomase)

5. Představitelé komisaře Juva a Fantomase si při natáčení
a) vyměňovali masky
b) šli na nervy
c) vyznávali lásku

Správné odpovědi (za každou správnou si připište bod): 1c), 2c), 3b), 4c), 5b)