Jako faksimile a v jediném, vázaném souboru je nyní k dispozici čtrnáct dávných knih malíře Artuše Scheinera o skřítku Kulihráškovi. Přitom zůstává frapantní otázkou, proč se tento vynikající kreslíř ještě nedočkal monografie. Aspoň publikace, o níž mluvím, je splátkou.

Její textová část shrnuje výtvarníkovy osudy a přiblíží prvorepublikový kontext série s Kulihráškem, „ideálním přítelem každého československého dítěte“. Analyzuje literární tvorbu Marty Voleské-Ryšánkové, která dílu dodala veršovanou podobu, a vypráví, jak se názory na Scheinerovu produkci a nejznámějšího hrdinu proměňovaly s časem.

Svazek obsahuje i rozhovor se Scheinerem z roku 1933 a text paní Voleské ze stejné doby, v kterém vylíčila jejich spolupráci. Najdeme rovněž reprodukce malířových dopisů a dochovaných scénářů ke Kulihráškovi. A dokonce další verze textového doprovodu.

Artuš Scheiner se narodil 29. října 1863 v Benešově a jeho otec byl advokát, ale zemřel, když byli chlapci čtyři roky. Roku 1873 rodina přesídlila do Prahy, kde Artuš roku 1881 odmaturoval, aby se stal úředníkem zemského finančního ředitelství v paláci U Hybernů.

Zlomovou chvílí, kdy se mu otevřely stránky časopisů, stal se rok 1885. Už začátkem let devadesátých se systematicky začal obírat i knižní ilustrací. Roku 1902 byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes. I dík jeho obrázkům si secesi spojujeme s oblibou pohádkových motivů.

Poprvé byl kritizován již roku 1909 - pro jisté rutinérství a „maroldovskou“ líbivost, kterou se prý dal unést. Mánesu se začal jevit jako překonaný a roku 1919 odsud vystoupil. Jeho kresba se jevila jako staromilská. A byla taková; ale nepochybně to byl tvůrcův záměr.

To, že po válce secesi mnozí označili za omyl, Scheiner ignoroval, a nerozhodilo jej, když se počátkem dvacátých let ocitl na umělecké periferii; podobně jako třeba Věnceslav Černý (1865-1935). Tak tam byl, ale nemohl si stěžovat na nedostatek zakázek. V rámci knižních ilustrací získal zcela mimořádnou pozici a schůzky v Mánesu nahradil setkáními Spolku výtvarníků vinohradských, založeným Aloisem Kalvodou.

Na jeho „dominantní“ postavení si Jiří Mahen stěžoval už roku 1921 a Scheinerovy obálky s ironií charakterizuje takto: „Elegantní, líbivé, o 100% lepší než známé kdysi obálky Viktora Olivy.“ Ale přinejmenším v oblasti tvorby pro děti byl Scheiner přijímán vlídně a jeho posledním velkým úspěchem se díky nakladateli Vilímkovi stalo Scheinerovo loutkové divadlo (1932). Až u příležitosti sedmdesátin - rok nato - se dočkal první samostatné výstavy. „Pouze“ v sále Ústřední knihovny se skvěla devadesátka jeho dětských knih a řada originálů. Instaloval je ilustrátor Otakar Štáfl (1884-1945) - a současně viděl (promluvil o tom) v Scheinerově díle „vývoj, jas, vyrovnanost a slunnou pohodu“. Tento malíř se jednoduše „nerozhlížel“ po směrech a šel za svým srdcem. Štáfl ještě dodává: „Kdyby měl štěstí a byl příslušníkem velkého národa, jistě by se dávno dočkal sborníku, výboru prací v samostatné knize. Jsme mu jej dlužni.“ Ale žádná monografie nevyšla a malíř zemřel 30. prosince 1938.

Bonusem aktuálního svazku jsou dvě obsažené tam dětské knihy Divík z lesů a Sláva, děti, vojáci jsou tady!, které na příhody skřítka Kulihráška navazují jak obsahem, tak formou.

Seznam šestnácti Kulihráškových příběhů: Trpaslíček Kulihrášek mezi zvířátky (1927), Kulihráškova abeceda, Kulihráškův výlet, Kulihrášek tulák, Kulihrášek sportovec, Kulihrášek u moře, Kulihrášek u severní točny, Kulihrášek trosečník, Kulihrášek a všesokolský slet, Kulihrášek v hlubinách mořských, Kulihrášek mezi hračkami, Kulihrášek na řemesle, Kulihrášek u čaroděje, Kulihrášek s Majdalenkou a kouzlo zlaté jahody (1935).

Spolu s autory publikace již jen ocituji Věstník pedagogický z roku 1935, a to ve chvíli, kdy reagoval na „Kouzlo jahody“. Scheiner-Voleská vydali v nakladatelství Voleského knihu s českým i slovenským textem. Je to dobrý doplněk řady, doufejme, že poslední. Po stránce umělecké i literární je to dobrá knížka, lepší než ta loňská. Ale Kulihrášek už se přežil.

Tomáš Prokůpek, Artuš Scheiner, Marta Voleská: Kulihrášek. Kompletní příhody a příběh jeho tvůrců. Napsal a redakčně uspořádal Tomáš Prokůpek. Redakce Lucie a Pavel Kořínkovi. Vydal Filip Tomáš – Akropolis. 324 stran.

https://www.youtube.com/watch?v=gG8W66CW-8k