Nevím, kdo udělil Pavlu Klusákovi titul hudební publicista.

Ve Wikipedii ho uvádí sdělením, že se zaměřuje se na současnou hudbu, především nezávislou a experimentální. Dlouhodobě se věnuje vztahu hudby a společensko-politického dění.

Záznam ve stránkách Wikipedie, kterou sám její spoluzakladatel kdysi označil za prolhanou, dále bombasticky sděluje, že v knize Gott. Československý příběh vypráví Klusák nezávislým a demytizujícím způsobem story největší československé pophvězdy Karla Gotta s důrazem na ověřená, nová a málo známá fakta. Kniha Gott proniká za léta šířené mýty a zaplňuje bílá místa v událostech kolem Las Vegas, „cvičné emigrace“ a Anticharty.

Že si svůj zivotaspis na Wikipedii může o sobě samotném napsat každý sám, je známo už hodně dávno (viz).

Takže páně Klusákův zivotaspis na těch stránkách můžeme s klidem vyhodit do koše.

Nicméně, jeho kniha o Karlu Gottovi čiší závistivostí zamindrakovaného budižkničemu, který v životě nedosáhl žádných průrazných úspěchů, a na ramena mu plácají pouze jeho kamarádíčci, kteří jsou na tom podobně jako on.

Nevím přesně, kdo je značka jma, která o páně Klusákově knize informuje s nadšením hodným lepších věcí, avšak tvrzení jako třeba „Klusákova kniha je podle kritiků a odborných recenzí označována jako první reálný portrét Karla Gotta“ jsou drahocenná.

Drobná chybička se vloudila: kteří? A jak to napsali přesně? Kdy? Kde? Jestli to byli lidé z party neumětelů druhu pana Klusáka, nemohu než pokrčit rameny.

Značka jma dále zjevuje, že v knize se objevují informace, které jsou pro mnohé zpěvákovy fanoušky překvapivé. Například fakt, že Gott ve svých hudebních začátcích používal pseudonym.

Na tom je nejhloupější, že Karel Gott o tom pseudonymu (Karel Matějíček) mluvíval velice veřejně i s vysvětlením, že nechtěl uříznout ostudu své rodině. Nechtěl také, kdyby se jeho snaha dostat se do populární hudby nesetkala s úspěchem, aby si na něj ukazovali známí (i neznámí).

Tohle sice Pavel Klusák připouští, ale současně to popisuje jako krok, který Gottově legendě škodí.

Píše také, že „On si přál být hvězdou a podle toho se choval. Pamětníci vzpomínají, že ještě než byl hvězdou, tak už chodil po Praze tak oblečený a s takovou aurou, jako by tou hvězdou byl.“

Zase: chybička se vloudila. Karel Gott při nejrůznějších příležitostech velice veřejně vyprávěl, jak a proč se už v raném mladí snažil oblékat do společenského. Dokonce vyprávěl, a zase veřejně, jak a proč se naučil, že si má dávat pozor na to, co kdy nosí, kde a proč.

Jeden český hokejista, který se velice dobře (až hvězdně) uplatnil v severoamerické NHL, byl dost profesionální, aby mu po patnácti odehraných sezonách za mořem slané vody začalo být jasno, že brzo už na tu nejvyšší soutěž na světě nebude mít.

Ale hokejem se chtěl živit ještě nějakou dobu dál.

I zahrál si v Německu, a pak v Čechách, v mužstvu, kde kdysi co mladíček začínal.

Když odkroutil smlouvu, vrátil se do Severní Ameriky. Ono české mužstvo projevilo zájem, aby pokračoval, avšak on s díky odmítl.

Na otázku proč odpověděl: „Čeče, tam ti záviděj’ hovno u prdele.“

A o tom je výplod Pavla Klusáka.

Pouští se na tenký led tzv. cvičné emigrace Gotta a kapely Ladislava Štaidla a mluví o těch několika měsících, jako kdyby byl u toho.

Kdyby si přečetl velice upřímné odpovědi Karla Gotta, který o tom tématu mluvil (ovšem: jedině se seriózními a slušnými novináři) velice otevřeně, přišel by pan Klusák o značné množství řádků.

A jen tak na okraj: výraz cvičná emigrace si vymyslel trumpetista Laco Deczi, když se Felix Slováček objevil ve dveřích rozhlasového studia A v Karlíně.

Onu tzv. Antichartu protřepali mnozí dávno před panem Klusákem, a Karel Gott velice poctivě a otevřeně vysvětlil vše, co se kolem něj (a Anticharty) dělo.

To přišel pan Klusák zase s křížkem po funuse.

Platí pravidlo: když něco neumím, pomluvím ty, kteří to dovedou.

A to je případ Pavla Klusáka.