Řekněme si to rovnou: umět takhle svižně psát o málem naprosté beznaději nedokáže každý.

Benjamin Kuras to dovede. Dokázal to v řadě svých knížek, ale tahle se mně osobně zdá být nejdůležitější z nich.

Než pokročím: přiznávám se čtenářům i všem ostatním, že Benjamina Kurase mám rád a obdivuji, a že tuhle knížku jsem dostal od něj osobně, i s přátelským podpisem. Jinak bych ji asi nedostal: takhle na dálku je totiž beznadějně vyprodána. Konec odbočky.

Oč v té knížce jde?

O nic menšího než o zánik tzv. západní civilizace, tedy té civilizace, která dala dnešnímu světu převážnou většinu jeho nesporných vymožeností. Lidských, uměleckých i technických. Civilizace, která se dnes stydí za své úspěchy. Která propadla falešné představě, že svých úspěchů dosáhla na účet všech ostatních civilizací. Že se těm ostatním civilizacím kvůli tomu musí klanět a omlouvat. Že musí odčiňovat své zásluhy, jako by to byly její viny.

Na tohle téma vzniklo v posledních několika desetiletích hodně tlustých foliantů, často sepsaných jazyky vědeckými, často tudíž nečitelnými a často až neslušně zavádějícími.

Benjamin Kuras z nich použil ve své knize celou řadu odkazů, avšak tak, že dokázal vyhmátnout slovy prostými a nehledanými, oč v nich jde, a shrnout je každou do několika stránek. A současně je, ve veškeré stručnosti, okomentoval a umístil do souvislostí dějin i dějepisu (to jsou dvě rozdílná slova).

Líčí zoufalé pochybnosti bílého člověka, tedy toho, který tu současnou civilizaci vytvořil. Líčí také, jak ty pochybnosti, u tvůrčího člověka naprosto přirozené, mohou vést také až k sebezničení. Snaží se, se značnou dávkou úspěchu, vyhmátnout, kde, kdy, jak a proč se stalo, že tvůrce nejpokročilejší civilizace v dějinách tohoto lidstva dělá všechno, jen aby ji (a sebe) zničil.

Velice mi připomíná Válku s mloky od Karla Čapka.

Jistě, Čapkova kniha je román, zatímco Kuras sepsal řadu úvah, stmelených do jedné úvahy na totéž téma.

Ale Čapkova kapitola Wolf Maynert píše své dílo, o královeckém filosofovi a jeho Zániku (nebo pádu či zkáze) lidstva (Untergang der Menscheit), mi při čtení Kurasovy knihy doslova tančila před očima. Tak, že jsem šel, vytáhl si Čapkovu knihu z knihovny, našel onu kapitolu, a přečetl si ji znova. Ujistil jsem se, že se mi ta podoba nezdá.

V obou případech, Čapkově i Kurasově, jde o geniální kousek psaní. V obou případech také jde o psaní inteligentního člověka zklamaného nepoučitelností člověka (i lidstva).

Kuras rozebírá současnou situaci ze širokého pásma pohledu. Přichází k zásadnímu závěru: obviňovat islamisty z ústupu bílého člověka před, kupříkladu, islámem, je dokonalá lež. Troufalé tvrzení? Má to tu chybu, že je Kuras dokazuje. Cituje nejen slova, ale i činy obou stran. Že ta pravda je některým nepříjemná? Inu, to už je ale jejich problém.

Drobná odbočka

Politici (spíše politikáři) celého světa se spojují v tvrzení, že cílem budoucna má být tzv. Nový světový řád (New World Order). Co to je? To se maže na chleba?

Ne. To je smrtelné nebezpečí pro lidstvo. Nejen pro obsah výrazu samotného, ale také proto, jak ten výraz vysvětlují nekteré lidmi vážené hlasy.

Jedním z nejdůležitějších tady je americká Anti-Defamation League (sdružení proti hanobení, očerňování, ADL).

Ta došla ve své pitomosti před několika málo lety k vrcholu touto definicí (ještě před pandemií, a zde je doslovný překlad):

„Výraz používaný k popisu pravicové spiklenecké teorie (conspiracy theory), kterou si oblíbili protivládní extremisté počínaje lety devadesátými a dále. Zastánci spiklenecké teorie o Novém světovém řádu věří, že svět již převzalo tyranské, socialistické spiknutí jednoho světa, které ukládá o zrušení poslední výspy svobody, Spojených států, za pomoci kolaborantů uvnitř vlády.

Použitím donucovacích opatření, jakož i umělých krizí, jako teroristických útoků nebo pandemií, se globalističtí spiklenci snaží zrušit odpor, odzbrojit Američany, aby se Nový světový řád mohl nastěhovat a zotročit je.

Zastánci spiklenecké teorie o Novém světovém řádu také obvykle věří, že v USA byly postaveny stovky koncentračních táborů připravených k ubytování odporujících, že vláda vyhlásí stanné právo, patrně pod záminkou odpovědi (reakce) na teroristický útok, a vláda se pak pustí do hromadného zabavování zbraní.“

Konec drobné odbočky

Pakliže vám shora uvedená definice ADL připomíná současnost, není ta podoba náhodná. Za povšimnutí stojí, že hned první věta je nálepkou (pravicová spiklenecká teorie). To je dnešní politicky korektní způsob debaty, která nikam nevede, protože ani přivést nemůže.

Že definice ADL zcela pomíjí obdivuhodnou skutečnost, že výzvy k uskutečnění Nového světového řádu tak, jak zní v jeho definici, zcela otevřeně pronášejí právě politikáři, kteří mají snad až zbytečně velkou moc, to už je malicherná drobnost.

Nový světový řád je pojem, jemuž se Kuras vyhýbá. Není ani divu: aby o něm mohl psát přesvědčivě, potřeboval by mnohem více stránek.

Nicméně, jeho postřehy o současném dění a jak k němu lidstvo vlastně došlo, jsou přesnými popisy příznaků. Otázka zní, zda popisem příznaků popsal i chorobu.

Kuras je optimista: věří, že ještě není pozdě. Věří, že bude-li každý z nás z křemene, bude celé lidstvo z kvádrů. Věřil tomu Jan Neruda, proč by tomu neměl věřit Benjamin Kuras.

Je pravda, že současnému stavu vzdělanosti, který se vskutku závratnou rychlostí blíží k úplné ignoranci, se dá zabránit. Teoreticky. Ale jak? Dnes je většina učitelů (všech úrovní) zpitomělá zhovadilými ideologiemi tak, že ignoranci svých žáků jedině prohlubuje, místo aby je z ní tahala.

Není už pozdě?

Benjamin Kuras doufá, že ne. Ač jsem nikdy nikomu nic nezáviděl, tuhle víru mu závidím.

Nynější vydání Soumraku bílého muže je v pořadí druhým. První vydání uvádí obálka, na níž jakýsi mladík právě prohrává partii šachu. Nynější obálka zobrazuje Michelangelova Davida s poněkud bouřlivým pozadím.

Obě obálky pravdivě prozrazují obsah knihy, kterou vydalo nakladatelství Klika Věry Noskové.

Benjamin Kuras je odvážný autor (a jeho nakladatelka jakbysmet). Lidé, kteří věří, že nemusí nic dělat, protože se o ně postará stát, ti ho budou nenávidět. Tedy: ti, kteří běžně provozují zoufalou a zbytečnou pseudolidskost jako řemeslo. Ti z nás, kteří věříme, že svobodný smí být jenom ten, kdo dokáže zodpovídat jak za sebe, tak za své činy, najdou v Kurasově knize inspiraci.

Benjamine Kurasi, díky.

Kurasův nově vydaný SOUMRAK BÍLÉHO MUŽE najdete třeba zde.