Svého času mi poskytli interview jak malíř Karel Zeman (Dnes by slavného mistra Zdeňka Buriana v Česku nikdo nezaplatil, říká všestranný malíř, ilustrátor a karikaturista Karel Zeman, zde), tak scenárista Jiří Dubský (Pan Foglar poslal do mé klukovské krajiny ty nejvěrnější kamarády. A můj guru? Širokko, říká scenárista nových Rychlých šípů, zde) Spojili síly a stvořili svazek vlastních, zbrusu nových Rychlých šípů. Jsou jejich a současně Jaroslava Foglara, což není jen proto, že je značka Šípů ve světě stejně jedinečnou jako značka Coca-Coly, ale i z toho důvodu, že olomoucký patriot Jiří Dubský se cíleně, soustředěně a úspěšně pokoušel napodobit charakter, dikci, ale také jistou jednoduchost a didaktičnost originálu.

Měl přitom v hlavě především nejstarší díly Rychlých šípů a souvisí s tím, že jsou hrdinové spíše mladšího věku. V pozdějších pokračováním Foglar už dětinskou naivitu opouštěl a nevyšel snad vstříc až dospělosti (které nerozuměl), ale Rychlonožka kupříkladu nastoupil do učení atp.

To v Dubského scénářích nenajdeme. Zato objevíte mocné kouzlo, které by Foglar schválil. Takřka jistě. A skutečně jsem přesvědčen, že by Dubského poetiku i posvětil. Přitom…

Kolik už autorů psalo po Foglarovi Rychlé šípy! Vždyť je toho plný internet a určitě i objemná kniha Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství (Akropolis 2018). Myslím, že ale žádný ze všech těch scénáristů ještě pěkněji nevystihl onoho RANÉHO ducha Šípů. Je to obdoba pražského Nového Světa: nic víc, nic méně. A Jirka Dubský má čidla, už se pro tohle dílo narodil.

Je samozřejmě taky pravdou, že se řada oněch scenáristů o přesnou nápodobu komiksu ani nepokoušela. Nebo se přece snažili, ale bylo to marné. Pavel Čech stvořil svébytný svět, svůj, viz jeho kniha O Červenáčkovi (2019). Pak jsou tu nesčetné parafráze a parodie (třeba od Michala Hrdého) a každá je jednodušší než pastiš. A pastiš je zase jednodušší než dokonalá nápodoba původní atmosféry. Právě u Jirky Dubského to zaklaplo, povedlo se to, a co čteme, klidně mohl produkovat Foglar. Je to skoro, jako by si scenárista půjčil jeho mozek. Vstoupil doň. I ukažme to aspoň na příkladu příběhu Rychlé šípy soutěží v pojídání knedlíků.

Na prvním obrázku stojí chlapci u dřevěné ohrady, na kterou někdo připevnil výzvu k soutěži. „Podáme přihlášku ještě dnes,“ říká Mirek.

„Po švestkových knedlících bych se utloukl,“ dodá Červenáček. A zatímco Dušínova slova jako bychom už odněkud z Foglara znali, Červenáčkova slabinka je novinkou.

Na dalším panelu jsou kluci v kruhu a Rychlonožka zděšeně konstatuje: „U všech rohatých, je tu i Bratrstvo…“ A kdyby jen to! Dubský posílá soutěžit i Tondu Plíhala ze Dvorců a tlustého Bambuse. „To jsme se dostali do pěkné společnosti,“ dodá Rychlonožka.

Na třetím panelu podává přičinlivý Mirek přihlášku za celý klub a Rychlonožka typicky žertuje: „Prosím vás, nemohly by být ty knedlíky s meruňkami? Ty já děsně rád.“ Je to jednoznačně Foglarův jazyk a jeho myšlení. I struktura první řady panelů 100% odpovídá struktuře jeho nápadů a scénářů. Nato se pokračuje „v sobotu 2. září“. U stolu jsou Rychlé šípy i několik dalších chlapců. Slyšíme pravidla a zprvu si borci pochutnávají, až jim lupe za ušima. Tu zaregistrujeme Bratrstvo. Také ono skutečně závodí a Bidlo radí Štětináči, aby knedle metal nenápadně pod stůl. Jsou odhaleni, vyloučeni, diskvalifikováni. I s Bohoušem. Pak…

Zbývá už jen pět minut do konce a všichni vzdali, jen Bambus a Mirek ne. Ale jak mohl štíhlý a vysportovaný Dušín cokoli podobného vyhrát? Taky že vítězí Bambus. Metelka s Dušínem jej přátelsky vlečou domů za oj vozíku, jenže je tu kopec a tlusťoch jim ujede do požární nádrže. Ale nezdá se, že by to komukoli vadilo, a Bambus z vody volá: „Třetí stupeň povodňové aktivity, poplach všem jednotkám!“ A Rychlonožka radostí přímo skáče: „Je libo záchrannou vestu, vašnosto?“

Chápu: někomu to připadá infantilní. Ale ve spojení s kresbou Karla Zemana máme před očima skutečný příběh Rychlých šípů, který mohl vzniknout klidně už před válkou. Ne, vůbec neříkám, že je Zeman vždycky stejně magický jako Jan Fischer, ale rozvržení postav na obrázcích jako by předepisoval Foglar sám. Navíc máme v publikaci i příběhy strašidelné, dobrodružné… a nikde se nic neparoduje. Ano, plagiát, vše je ale současně původní a vznáší se nad tím pouze Foglarův duch.

Už ve výše zmíněném svazku Zeman spolupracoval s Vojtou Hanušem a vytvořili jednostránkový příběh Rychlé šípy - ti praví hrdinové. Je prima, nicméně náleží k jinému subžánru, jehož název tu udělejme hádankou. V Hanušově scénáři totiž vystupují James Bond, Jack Sparrow, Terminátor, Harry Potter a Homer Simpson. Pak… Bondovi se rozdrnčí mobil. Kdo volá? Vlasta. A tu se hráči odhalí. V maskách a kostýmech byly Rychlé šípy.

A pointa? Ve Vodomilicích nevyrábí žádný doktor X bombu, která zničí Zem, ale čekají tu jiní kluci, s kterými se bude dobře válčit. Takže může finální panel parafrázovat moment, kdy se Rychlé šípy vrhají v jednom ze svých skutečných (a tedy ještě Foglarových) příběhů z voru na pramici pirátů.

Ne, nic proti tomuto Zemanovu příběhu, ale Dubský by podobný scénář sotva napsal - a že jich dosud stvořil okolo dvou set, přičemž tím nejsou míněny stránky, ale často dobrodružství vícestránková. Malíř ovšem nenakreslil všech 200 dobrodružství a máme jich v aktuální publikaci vlastně jen dvacet. Dvacet na třiatřiceti stranách.

Co víc? Kniha je doplněna texty Slavomila Janova, plnými zajímavostí a kuriozit okolo Rychlých šípů. Vše začíná informací o zrodu Akademie Jaroslava Foglara (2003) a texty písní o Šípech od Wabi Ryvoly a (právě) Slavomila Janova. Pak… Tak například třináctá zajímavost se - i za pomoci ilustračního doprovodu - věnuje vodní skluzavce, která spojuje Tábor modrého stínu (1936), pozdější obálku Mladého hlasatele a známý příběh Rychlé šípy se předstihují (1939).

Jiný moment naší knihy vyjmenovává - dnes už značné - množství ulic a uliček pojmenovaných dle Foglara a jeho hrdinů. A dokonce i na chyby ve Fischerových kresbách dojde. Na některých původních obrázcích se mu třeba opakuje dvakrát Červenáček a jinde zas Rychlonožka.

Pětadvacátý momentík je pak věnován vztahu Jana Vyčítala k Rychlám šípům. Ale jiné zajímavosti jsou spíš propagační: jako ta o Foglarově Muzeu v Ledči. Také nápad naň dostal Jiří Dubský.

Ani to však není vše a třetím přínosem svazku je povedená hra Rychlé šípy v Africe. Nápad vyšel z toho, že Pražská památková rezervace má zhruba tvar světadílu Afriky, a tvůrci vytipovali 33 míst na jejím území, která hráč naštěstí není povinen procházet chronologicky. Stvořena tím byla trasu Foglarovým světem, kde nechybí zastávka 1 u budovy Melantrichu, kde se Šípy rodily, kde nechybí ani kostely, jež se staly předlohou svatého Jakuba ve Stínadlech, kde stojí rodný Foglarův dům (Benátská 3). Jsou zde místa, kde (in memoriam) převzal Foglar státní vyznamenání anebo (živ) čestné občanství Prahy. K nebi se vypíná Smíchovská vodárenská věž (měli tam jednu z kluboven), anebo shlížíme na Dvořákovo nábřeží, anžto další klubovna byla v lodi Orlice-Skaut. A víte, kde se dá najít Svojsíkovo hradiště? Radnické schody? Kajetánka (na Hradčanském náměstí)? A kde dům Boženy Voldřichové, do níž byl Foglar zamilován (Karolíny Světlé 27)?

Jenže to nic nemění na tom, že bez komiksu by hra i zajímavosti byly málo. I čtěme Případ mluvícího papouška i hrůznou epizodu hřbitovní. Tajemství posedu, čtěme i o dobrodružství v horkovzdušném balónu. A díl Červenáček kamelotem a část Krádež je trestný čin! Ó, jak typicky a zcela záměrně je didaktická a moralizující.

Ale čtěme i příběhy zimní: Rychlé šípy zneškodňují rampouch, Na lanovce… A pak se dokonce ponořme Znovu do Stínadel, anebo prociťme děsivý příběh s mumií. A Rychlé šípy ve věži upírů. V jednom příběhu kluky dokonce pronásleduje skutečný tygr. Ale nechybí ani příhody s vltavíny a jedna z „labyrintu ghetta“.

Dodám jen, že tvrdohlavý Jirka Dubský vyzval ke kreslení svých scénářů 13 kreslířů, teprve Zemana však chytil na háček. Nelituje! Karel Zeman má skutečně velký talent a nový Fischer to není, ale skoro.

Jiří Dubský, Slavomil Janov: Rychlé šípy. 33 nových příběhů. 33 zajímavostí a kuriozit. 33 objevů velké poznávací hry. Editoval a autor textů Slavomil Janov. Vydal Slavomil Janov. Praha 2022. 74 stran