Je profesorem na vysoké škole, jmenuje se inženýr Václav Dvořák, Ph. D. (*1976) a jeho nový, v pořadí třetí román loni navázal na prvotinu Písečníci a bludný asteroid (2018). Funguje i zcela samostatně. Přesto se fakticky jedná o díly (nedopsané) ságy a vyprávění se nese a vrství v neuvěřitelné kvalitě. Oním vrstvením míním kupříkladu vkládání starších deníkových záznamů, které hlavní hrdina studuje, nebo figurování téhož hrdiny Tomáše v pohádkách; ty už jsou o něm vyprávěny později, samozřejmě.

Autor knih se stal plným právem laureátem Ceny čtenářů Magnesia Litera 2021. Děj situuje do daleké budoucnosti a na předsádkách svazku najdeme plán „akademie Singularita“. Úvodem hrdinové procitají z hibernace po 27 letech - a Tomáš Nebula by leda musel zůstat ponořen ve spánku (asi jako spí titulní „král“), aby necítil (ne poprvé) dotírající „tmu“. Úzkost… Či co to je?

V první knize s Písečníky jsme spatřili sirotčinec na zaostalé planetě Písečnice a zvěděli o dětské práci v dolech, které vyhloubili mimozemšťané. Sledovali jsme taky, jak přiletí mezihvězdná loď a jak jsou jistí vyvolení - včetně Toma - pozváni na palubu. Jen tak se totiž mohou stát skvělými piloty; ale nejen piloty. Určitou elitou. A dostávají se na „jakousi“ akademii. Do prváku.

Kniha o prvním roce studií se plným právem dostala na seznam literatury doporučované základním školám a úspěchu se dočkala taky proto, že autor překlápí do žánru science fiction zcela vědomě (chvílemi ale jistě i bezděky) mnohé ze struktury knih o Harry Potterovi. Jen zvolna rozkrýváme minulost a podstatu hlavního hrdiny Toma… Cituji: „Ano,“ přisvědčil Fraxinus. Zamračil se. „Stala se ta nejnepravděpodobnější věc ve vesmíru a tahle nemehla byla vylosována do výsadku.“

„Do výsadku na Akvárii?“ zvolali bratři Melkevejensenovi ohromeně a Fraxinus řekl věc, kterou nechtěli slyšet: „Jejich výcvik pod mým velením začíná pozítří ráno v pět nula nula.“

Akvárie není ovšem zdaleka to jediné místo, které hrdinové prozkoumávají. A Tom? Odkud vlastně je a proč omdlévá během pocitů „temnoty“ alias úzkosti? Co se to k němu blíží?

Vypadá to jako paradox, ale podobný šestý, sedmý smysl je i čiva, která vás může odizolovat od světa kamarádů. Nebo částečně. Jste jiní a…

Další otázky? Jistě. Proč cosi prahne Tomáše zabít (nebo snad ne?) - a proč mu ta bytost souběžně ozřejmuje i tajemství jeho rodičů, jež nepoznal? I to se děje - a je vyzýván ze sna, aby probudil „krále“.

Přesto nečteme horor a dobrodružná kniha pro děti (neskutečně inteligentně napsaná) nás jen tak příjemně pošimrává. Stále chceme vědět, co bude dál, a současně podstupujeme výcvik, zkoumáme vesmír i objevujeme korálky Tomášovy minulosti.

V této části se mj. dostává do strašlivé propasti a podívejme, jak tak sestupuje, propadá se i do sebe a TEMNO sílí. V něm? V kosmu? Něco jako ve filmu Interstellar? Tak či onak, temnota Tomáše magicky přitahuje a on se přizpůsobuje oné tísni, kterou „démon“ vysílá. Abych charakterizoval, jakým způsobem v románu fungují potterovské aluze, opět budu citovat.

„Kdo vás naučil gravitační úder?“

Tomáš o překot vrtěl hlavou. „Nikdo.“

„Nelžete!“

„Já nelžu!“ vykřikl. „Sám jsem na něj přišel.“

„To vyprávějte někomu jinému!“ spustil Fraxinus. „Úder, který jste dnes vytvořil, vyžaduje mnoho let cvičení. Jen málokdo je s to ho zvládnout ve chvíli, kdy opouští akademii.“

„Majore!“ Kapitánka věnovala šéfovi bezpečnosti káravý pohled. „Pane Nebulo, opravdu jste úder dnes použil teprve podruhé?“

Rozhodl se říct pravdu: „Jednou jsem ho zkoušel v hangáru, ale už mi nešel… Jediné, co trénuji, je odpalování letkusů a stlačování mlhoviny na gravitonu.“

Tři dospělí si vyměnili vážné pohledy. „Vy jste na gravitonu dospěl k mlhovině?“ neskryla kapitánka překvapení.

Tomáš se zmohl na krátké přikývnutí. Major natáhl ruku. „Kadete Nebulo, odevzdejte svoje náramky.“

Třesoucíma se rukama je odepjal (zvětšovaly sílu) a vložil do čekající dlaně.

„Vy… Vyloučíte mě z akademie?“ zeptal se hrdlem sevřeným a s pomyšlením, že menší trest si ani nezaslouží. Obličej šéfa bezpečnosti ztvrdl: „Už se stalo.“

Ale nebojte se o Toma, nebude to tak horké. A dočkáte se spolu s ním a ostatními žáky třeba i lekce, jak přežít ve vesmíru, když se tam náhle octnete.

Do půl minuty, ano, přijde smrt, ale předtím je chvíli jistá šance. „Bylo to poprvé, kdy jim nedal major Fraxinus návod, jak z nebezpečné situace vyváznout živi. Náhlá dekomprese je rovna bezvýchodné situaci.“

Toto pokračování prvních Písečníků je současně dalším rokem na akademii a gradace tkví také v tom, že to je skutečně i příběh pro dospělejší. V Tomášově věku je navíc rok ještě věkem. V druhém dílu je pak mnohé děsivější a „víc pro dospělé“ než v dílu prvním a je to jenom vzdálená asociace, ale trochu podobně se vyvíjel přístup ke čtenáři i ve známých knihách o Neználkovi.

Už zmíněná planeta Akvárie v soustavě Ró je oblita hlubokými oceány plnými organismů, přičemž její obyvatelstvo je na ještě nižším stupni vývoje, než jakého dosáhla Písečnice. Ale hrdinové našeho příběhu se podívají taky na Niragag (ale ano, obráceně se to čte Gagarin) a na… A na... Jedno vím. Ty knihy budou klasikou. Již jí jsou. Figurují v jejich programu i všemožné „neznámé“ entity a čekají nás nástrahy, ale taky proto, aby ozřejmily funkci přátelství. Aluze na potterovku je dokonalá, a přece vše úplně původní (a vědou podložené), přičemž se verneovská poučení vyskytují výhradně v kombinaci s dobrodružstvím.

S leteckými závody, těmi nejúžasnějšími lekcemi. A vedle dalšího to celé končí optimistickou kapitolou Velký skok pro člověka; nechte se i překvapit, jaký že dárek dostane ve finále Tomáš ke třináctinám.

Václav Dvořák: Písečníci a probuzení krále. Dobrodružný román pro děti a mládež. Ilustrace Jakub Cekl. Vydal Václav Dvořák (autor sám). Liberec 2022. 528 stran

https://www.kosmas.cz/knihy/509433/pisecnici-a-probuzeni-krale/