V době šílenosti, které se říkalo normalizace, neudělal pro českou literaturu nikdo víc než Zdena Salivarová a Josef Škvorecký. Milan Kundera šel ještě dál: napsal, že nikdo neudělal víc pro českou zemi než ti dva.

Vyjdeme-li z ponaučení, že dobří spisovatelé jsou svým způsobem svědomím národa (případně ze Shakespearova náhledu, že nastavují národu zrcadlo), má Milan Kundera samozřejmě naprostou pravdu.

Zdena Salivarová si vymyslela a spolu se svým manželem Josefem Škvoreckým založila v roce 1971 v kanadském Torontu nakladatelství jménem 68 Publishers. Tento velkopodnik, zvící pár lidí, vydal dohromady 227 knih. Děl, která v době vlády jedné strany nemohla vyjít v tehdejším Československu. Autoři těch knih byli buď na indexu, nebo v cizině, neboli vlastně také na indexu.

Karel Hvížďala vydal jako součást sborníku jménem Benefice, který měl oslavit vydání již dvousté knížky nakladatelství, rozhovor se Zdenou Salivarovou. O několik let později jej doplnil o rozhovor s jejím manželem. Toto druhé (a doplněné) vydání vyšlo pod názvem Opustíš-li mne, nezahyneš u Iva Železného v Praze. Teď tady máme třetí vydání, které vyšlo péčí Mladé fronty.

A o tomto vydání je dnes řeč. Je totiž zatím nejúplnějším shrnutím, které potvrzuje, jako kdyby toho bylo ještě zapotřebí, že Milan Kundera měl naprostou pravdu.

Těžko přidat něco nového k hodnocení Hvížďalových rozhovorů. Ten člověk je naprosto jedinečný. Nejen proto, že se umí ptát, ale také proto, že umí naslouchat. A nejen, že umí naslouchat, on také slyší. Zdenu Salivarovou a Josefa Škvoreckého představil velice přesně jako dva zcela rozdílné a právě proto se navzájem doplňující lidi.

Na třetím vydání je velice nová archivní část, přesný rejstřík, bibliografie nakladatelství 68 Publishers, kterou sestavil Aleš Zach, a bibliografie Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, dílo Michala Pribáně.

A velmi důležitá je další nová část, úvaha Karla Hvížďaly o životě a díle hrdinů jeho rozhovorů. Jmenuje se Rekomandace fenoménu. Slůvko "rekomandace" si Hvížďala (přiznaně) vypůjčil od Jiřího Voskovce, který tak nazval, například, svoji úvahu, jíž začíná Škvoreckého Tankový prapor ve svém torontském vydání. Ostatně, Josefu Škvoreckému se ten název líbil také.

Hvížďala se ve své úvaze netváří jako literární vědec, nedej přírodo historik, který dovede pro všechno najít patřičné přihrádky a do nich to uspořádat. Hvížďala vypráví, bez zvláštních příkras, o životě a díle dvou lidí, kterým naslouchal a které slyšel. Kromě toho, on sám si také pobyl nějaký čásek v zahraničí (porušil, stejně jako Škvorečtí, paragraf 109, pakliže mě nešálí paměť, trestního zákona, neboť pobýval mimo republiku bez chápavého svolení komunistických úřadů). Věděl tedy, co to je: být v emigraci. Jakožto novinář a spisovatel se Hvížďala také podílel na nejrůznějších exilových vydavatelských podnicích, takže nutně věděl, že to není procházka růžovou zahradou. Jelikož se nenakazil jednou z nejzvláštnějších chorob Čechů, Moravanů a (někdy) Slováků, chorobou, jíž se přezdívá bledá závist (Invidia viridis, neboť v cizích řečech je závist zelená), dokáže Hvížďala ocenit neslýchaný a někdy až nepochopitelný úspěch dítka Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, které zůstane v československých dějinách zapsáno jako 68 Publishers.

Kromě podrobné znalosti všeho, co se kolem toho dělo, zná Hvížďala také souvislosti. Časové, zeměpisné, osobní. A dovede je nejen pojmenovat, dovede je také vysvětlit.

Hvížďala je výborný vypravěč, takže i jeho úvahy se čtou jako napínavé sdělování. Bez zvláštní nadsázky se dá říci, že teprve touto úvahou (a archivními doplňky) se kniha Opustíš-li mne, nezahyneš stala úplnou.

Clara Istlerová, jejíž grafická ruka se dnes už pozná na první pohled jako záruka jakosti, prošla nejrůznější archívy, takže využila i ilustrovaného románu mladého Škvoreckého, které našel Tomáš Mazal, fotografií, které se až dosud ukrývaly v nejrůznějších rodinných albech, a obrázků, které poskytli Tomki Němec, Oldřich Škácha a Miroslav Zajíc. O přesnost archiválií se zasloužil Ota Ulč.

I ti, kdo měli možnost číst oba Hvížďalovy rozhovory, by si měli nejnovější vydání Opustíš-li mne, nezahyneš pořídit. V Čechách nejspíše v každém slušnějším knihkupectví, zatímco krajani v zámoří udělají nejlépe, když se vydají na stránky www.czech-books.com.

Ať už si tu knížku pořídíte kdekoliv, nebudete litovat.