Už samotný název knihy Nacisté v Tibetu vzbuzuje zvědavost, a to nejen u čtenářů, kterým něco říká pojem Ahnenerbe či jména Ernst Schäfer nebo Bruno Beger. Co vůbec dělali nacisté v Tibetu na přelomu let 1938-1939, jaké úkoly plnili výše uvedení muži? Může se zdát, že jde o literaturu žánru sci-fi, ale hned na začátek je třeba uvést, že v knize popisované události se staly a byly zaštiťovány samotným šéfem SS Heinrichem Himmlerem. Te se jak známo zabýval těmi nejméně vědeckými teoriemi, které si umíme představit.

Ernst Schäfer byl velmi populární postavou Německa 30. let minulého století. Jako zoolog a lovec hodně cestoval a když se mu naskytla možnost v barvách SS spolu s několika dalšími Němci vstoupit oficiálně na území Tibetu a do Lhasy, neváhal. Chtěl se kromě jiného věnovat i svému bádání a prostě využil příležitost.

Pětice důstojníků SS se při výpravě pohybovala s hákovými kříži a runami na zavazadlech a vlaječkách a měla za úkol hledat stopy po “Praárijcích”, kteří podle některých teorií měli pocházet právě z Tibetu. Místní obyvatelé byli proto Bruno Begerem různě přeměřováni a zkoumáni, esesáci měli za úkol pracovat na položení základů nové, árijské vědy, která měla popírat dosavadní poznatky skutečných, v očích nacistů “židozednářských pavědců”. Himmler ostatně zbožňoval pofidérní esoteričku Helenu Blavatskou, která diktovala trendy v oblasti astrálního cestování a mixovala různé vědy do svého vlastního světonázoru. Nacisté a okultismus, to prostě patřilo k sobě.

Kniha je poutavým a podrobným popisem expedice, toho, co jí předcházelo a následovalo, a také odpovědí na otázku, proč a čemu nacisté vlastně věřili. Organizace Ahnenerbe (Dědictví předků) byla podle autora brána zcela vážně a fungovala jako seriózní vědecká instituce s tradiční strukturou. Ernst Schäfer byl šéfem jednoho z oddělení a “hlavní postavou” knihy, která podrobně osvětluje události, které mohou být pro mnohé čtenáře jenom těžko uvěřitelné. Kombinace pavědy a německé důkladnosti prostě někdy k neuvěření opravdu je. Expedice SS do Tibetu je vlastně zcela nevýznamnou a asi po právu zapomenutou historickou epizodou. Nicméně velmi zajímavou a v knize čtivě zpracovanou, odhalující nejrůznější pikantérie, které jsou v jiné literatuře faktu o nacistech opomíjené.

Snad jedinou výhradou ke knize, kterou jsme měl v ruce já, je pár chyb (například chybějící písmenka), kterých si při čtení musí všimnout každý, a obsah na závěr, kde je špatné číslování stránek. Kladně naopak hodnotím obrazovou část s fotografiemi, která dobře demonstruje atmosféru a představuje prostředí a hlavní aktéry expedice.

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz. Z nabídky novinek literatury faktu o historii si určitě vyberete i vy.