Dějiny jsou součtem anekdot.

Takhle to říká velice předčasně zesnulý český autor Alex Koenigsmark (některé životopisy ho uvádí co Königsmarka, ale to je fuk) v nově vydané knize Mezi židlemi aneb hra na černocha.

Knížku zpracovali a připravili k vydání Koenigsmarkova vdova, dramatička Viktoria Hradská, a publicista Petr Žantovský. Vyšla péčí nakladatelství Medias Res. Obálku zdobí nádherně výmluvný portrét autora z fotoaparátu Antonína Nového. Ten se znal s Koenigsmarkem z dob jejich společného dětství v Plzni, byli to kamarádi, a ten obrázek tím doslova dýše.

V době, kdy své životopisně pojaté úvahy psal, věděl Alex Koenigsmark, že se jeho dny krátí. Překonal sice v životě řadu závažných chorob, ale zákeřná leukémie byla nad jeho síly.

A přesto (nebo právě proto) napsal dílo tak živé, že čtenáře zaujme a dojme i tolik let po autorově odchodu (Alex Koenigsmark zemřel v roce 2013).

Nejen to: Alex Koenigsmark toho za svých 69 let zažil tolik, a dovede o tom všem vyprávět tak živě, že citlivější čtenář, jemuž je dán dar přemýšlení, se také dozví hodně. Jistě, čtenář se zde setká s řadou slavných jmen, a příhody s nimi spojené jsou velice výmluvné, avšak síla Koenigsmarkova vyprávění je v jeho úvahách. Například v té o umění. Tady se jeho názor doslova shoduje s názorem nedávno zesnulého režiséra a herce Jiřího Menzela: každodenní člověk může uvěřit, že umění s velkým U je asi něco, co tu být musí, ale současně ví, že to také je něco, bez čeho se může obejít, aniž by o něco přišel.

Alex Koenigsmark s neskrývanou ironií vysvětluje, jak se mohlo stát, že mělo úspěch takové dílo jako Umělcovo hovno (ano: Mierda di artista se to jmenovalo, dílo bylo velice realistické, a koncem 60. let minulého století je úspěšně prodal jakýsi italský umělec).

Alex Koenigsmark to neměl v životě lehké. Označen už v mládí za podvratného živla, neboť jeho tatínek se nikdy moc netajil s nelibostí vůči vládě jedné strany, musel se zprvu naučit vyrábět dlažební kostky a podobné všeobecně užitečné předměty.

Jelikož ovšem byl už tenkrát mysli dosti nezávislé, měl dokonce potíže s maturitou. Nakonec ale zdolal i toto úskalí a dostal se na FAMU.

Tady měl svého druhu štěstí: bylo to v době předjarního uvolňování komunistických otěží, takže měl učitele, kterých si mohl vážit a kterých si zájemci o filmové umění váží dodnes.

Alex Koenigsmark byl výborný žák. O tom svědčí jeho dílo. I jeho základní životní heslo, přebrané od starých mudrců: Co nemá smysl dělat, nemá ani smysl dělat dobře.

Proto se vždycky snažil dělat věci, které smysl měly. Právě proto, aby je mohl dělat pořádně. Činoherní studio v Ústí nad Labem, brzy po uvedení Koenigsmarkových her tehdejším režimem zakázané, by mohlo vyprávět.

Ne vždycky se mu to dařilo. Důkazem jeho poctivosti je, že to věděl a že se snažil, aby se to neopakovalo.

Byl zdravě skeptický, takže se vysmíval těm, kteří se oháněli povrchním pozlátkem: Když se na něco dívají milióny, nemůže to být úplně blbé, říkáme si. Nicméně může.

Jakkoliv věděl, že cokoliv dělané bez ohledu na zbytek světa nemusí svět zaujmout, přece jen měl výhrady k větě o neviditelné ruce trhu, kterou ale připisoval Václavu Klausovi omylem. Ten ji sice používá hodně rád, ovšem vždycky říká, odkud tu větu má: od zakladatele moderní ekonomické vědy Adama Smithe. Ovšem Alex Koenigsmark odpovídal všem tržním teoriím velice elegantně: Trh funguje, nenarazí-li na monopol mocenský nebo ekonomický, no, a potom nefunguje.

Některé části knihy, která vyšla v den osmého výročí Koenigsmarkova úmrtí, vznikaly už pár let před tím, než se dozvěděl o své závěrečné chorobě.

Ale značnou část psal v době, kdy nevěděl ani dne, ani hodiny. O to obdivuhodnější je jeho lehce ironický nadhled jak vůči tomu, o čem psal, tak vůči sobě samému.

Co chtěl autor říci názvem své knihy, se čtenáři dozvědí krátce poté, co se začetli do Mezi židlemi aneb hra na černocha. Tímto je zvu, aby si to rozměrem sice poměrně útlé (176 stránek i s obálkou a frontispicí) dílko přečetli.

Kniha je zatím k mání pouze co soubor *.pdf, ovšem za docela neodolatelnou cenu, na této adrese: Petrzantovsky.cz

A stojí za to.

Postscriptum: Pro ty, kteří raději drží knihy v ruce, dodatečné sdělení vydavatelů: během jara (přesněji: v květnu, Alex Koenigsmark se narodil 27.5.) vyjde knižní vydání. Bude doplněno o řadu nově objevených a dosud nevydaných esejů.