Bohumil Konečný (1918-1990) se narodil jako geniální kreslíř. I to by stačilo, ale vypracoval se. V machra. Kofra prvního řádu. „I Zdeněk Burian proti němu byl břídil,“ mínil Kája Saudek a jistě, nepatrně přeháněl. Ale vezměte Burianovy ženské. Bohužel neobstojí vedle Konečného nedostižných dam. Inu, každý umí něco a lidi je asi třeba hodnotit hlavně podle toho, co jim zrovna jde, a ne podle těch míst, na kterých jim není dáno.

Ony ovšem ani Saudkovy sexbomby vedle těch Konečného neobstojí! Kája se označoval za jeho žáka a koně jako Konečný by spíše nenakreslil. Je proto naprosto neuvěřitelné, jak málo se o BK donedávno vědělo! Ani teď to není žádná sláva. A bude vůbec někdy?

Na druhou stranu existuje komiks jako žánr a geniální Konečný s ním kongeniální nebyl. Jistě mi řeknete, že mu nejprve bránili v práci nacisté a nato komunisté. Pravda. Ale ohledně komiksu leží pravda ještě jinde. Pro ten žánr byl Konečný asi dobrý až příliš. Uměl kreslit na 100% a uživil by se tím vždycky a všude; ale bublinky, bílé obláčky, což je jedna z podstat ryzího komiksu, mu překážely v rozletu. Je to očividné. Nesedělo mu ani graficky plánovat dopředu celé koncepty: stránku za stránkou. Saudek tohle uměl. Konečný se nudil. Takže? Tento nejlepší český kreslíř všech dob sice pár slavných komiksů nakonec na své životní štrece zanechal, ale obyčejně tvořených v nějakém omezení a jednou dokonce s cejchem podlé zrady. Toto nelze úplně dokázat, je však možné, že Konečný komiksy kreslil s povzdechem a často bez dostatečného zájmu o věc. Neměl Saudkovu vášeň! A poznat to na kresbě není, to ne, ale něco vypoví souborné vydání. Odteď ho máme. Konečného kreslené seriály jsou pohromadě v jediné knize, kterou edičně připravili a textem doprovodili Jan Hosnedl, Tom Prokůpek a Filip Konečný. Jmenuje se Konečného přezdívkou Bimba. Velká kniha komiksů.

Obsahuje stripy i delší seriály i další neskutečný paradox. V originále totiž vlastníme jeho komiks jen jediný. Nic víc. A to máme ještě ten, který tato kniha zveřejňuje - pod názvem Pohádka - poprvé. A je zcela soukromého rázu. Ve všech ostatních případech se nic nenašlo a umně, ale digitálně se restaurovalo z dobových tiskovin. Ale Konečný má konečně špetku štěstí. Jen v tom, že se v případě jeho zcela mistrných perokreseb staly retušovanými výstupy z editorů „bitmapy“ s rozlišením tisíc dvě stě ppi. Jen taký způsob zpracování dat je taky nejvhodnější k uchování bohorovné autentičnosti!

27. června 1937 bylo Konečnému devatenáct - a Kvítko zveřejnilo strip Skvělý střelec. Konečného hrdina pálí puškou do flašky na plotě. S každým obrázkem mine a zase mine, ač se soustavně k láhvi přibližuje. Nakonec vzteky popadne flintu za hlaveň a rozmáchne se.

18. 11. 1938 vydaly Humoristické listy o něco nápaditější Konečného strip Praktické použití magnetu (v naší knize je na straně 8) a 23. 4. 1939 zveřejnilo Kvítko vtipné Lidi s deštníkem. 5. 5. 1939 přišel Konečný do Humoristických listů se Svědomitým vrátným a z 9. června je historka „A to ti povídám, Pepíčku, dej si pozor na cestu!“ Onen Pepíček si obrubníku všimne, ale varující jej tatínek ne. Přesto „fotr“ přežije. Dokonce bez boule. A 30. 6. následoval strip Tohle jsou ti nejhorší! Sice opět nakreslen brilantně, ale trapný. Asi to byla „facha“ na zakázku. Zobrazuje totiž dva pány, kteří se zakecali a následně svorně zapomněli, že se po chodnících chodí pouze napravo. I odcházejí každý nalevo. - 21. 7. 1939 vychází v Humoristických listech Historie jednoho stromu, jejíž hrdinkou jsou dámské kalhotky „v průběhu věků“. 12. 11. 1939 pak zveřejnilo České slovo - opět v Kvítku - strip Skvělý sportovní výkon. U příběhů Hledali jsme vodu a Jiná země, jiný mrav (ten je s arabskou tematikou) sice máme v Památníku jejich originály, ale publikované verze se dohledat prozatím nepovedlo. Nebo ani nebyly zveřejněny?

Každopádně následovala osmiletá, i válkou zaviněná pauza. Teprve v letech 1947-1948 se Konečnému podařilo prosadit se v časopise Květen - s rozsáhlým komiksem Zuzanka a její svět - na scénář šéfredaktora Jaroslava Přibíka. Je to vztahová sága, kterou byste dnes najisto sledovali jako telenovelu, i když dost krátkou, to je taky pravda. Jelikož se několik měsíců po únorovém převratu znelíbila. Dosáhla přitom popularity, ale nesměla dál. Skončila 66. epizodou - v říjnu toho revolučního roku a jen dva měsíce po Rychlých šípech.

Co vlastně bylo „protistátního“ na příběhu o vztahu úředníka Jana a kadeřnice Zuzany? Nikdo to dnes už nepochopí. Konečný se dokonce dokázal ubránit i jakémukoli erotičtějšímu podtextu, takže je to z hlediska roku 2022 jako záhada sedmi almar. Vždyť i soudruh Přibík poslal Zuzanku čile agitovat do voleb za komunisty; asi jako už Foglar předtím vystřelil Šípy na brigádu. Ano, Zuzanka se od začátku zřekla uměleckých ambicí, ale… „Smilování boží, co se to jen dělo,“ křižuje se asi dnes badatel Prokůpek. Tak či onak, následovala další desetiletá proluka. A teprve v letech 1958-1959 vytvořili Bohumil Konečný plus jeho dcerka Eva a další děti z nemocnice, kde se tenkrát uzdravovala po operaci srdce, celých 202 strany nikdy dosud nezveřejněného komiksu Pohádka. (Evička a děti dílo pouze částečně kolorovaly.)

Souběžně ovšem Konečný již pracoval ještě na jednom ryze privátním seriálu s nezvyklým titulem Ne! - Nemám Střelu rád (1948-1960). Střelou je míněna řeka a příběh pučel rok za rokem, asi tucet let. Ze vzájemného přátelství Bohumila Konečného a malíře Jana Černého (1919-1993).

Seznámili se už za studií v Praze a pan Konečný dělal panu Černému s chutí mentora. Měli se rádi a v dochované korespondenci mu často dává rady. Černý jezdil od čtyřicátých let za Konečným na Piplův mlýn u Kožlan na Plzeňsku - a roku 1944 mu šel za svědka. Přítel to Jenovi oplatil zase ba jeho svatbě roku 1948, nicméně… Právě pod vlivem paní Černé vztah ochladl, snad na celá desetiletí. Já pravý důvod neznám, ale Bohumilu Konečnému, což byl mimochodem obrovský frajer, manželka jeho kamaráda nějak neseděla, jak se to v životě občas semele. Ale v seriálu si klidně tropí šprýmy z Janova výběru partnerek jako takových i jeho sklonů k hypochondrii. Za část téhož díla se asi dá brát i nikdy nezveřejněný komiksový příběh Honzovo manželství (1948), ze kterého naše kniha záludně reprodukuje jediný a ještě miniaturně předváděný obrázeček. Ale čmáranice „jen pro doma“ to není, je to precizně vyvedená práce. Rovnocenná tomu, co Konečný zveřejňoval. Vzhledem k osobnímu charakteru ale komiks Ne! v knize Bimba schází, i nahlédněme zpátky do socialistického denního tisku.

Roku 1966 se Konečnému podařil husarský kousek, když na Slovensku zveřejnil ve formě komiksu pravý western Tajomstvo prérie, a to aniž žánr sebeméně parodoval. Jako autor scénáře je podepsán jakýsi Harry Wilson. Úlitbou jen pointa, která jediným obrázkem odhalí, že jsme celý čas sledovali natáčení filmu.

Další komiksová kaubojka Poklad (1966) v humoristickém časopise Roháč - od scénáristy Boba Crofta - už se vysmívá některým žánrovým klišé. Přesto Konečný s westerny skončil a vrátil se do západních Čech. Pro časopis Pionýr adaptoval roku 1966 Batličkovu povídku Ocelová hrobka. Na scénář Bohumila Veselého vznikl jen rok na to v Signálu Boj o vrak, ale druhý a poslední Konečného komiksový majstrštyk (po zastavené Zuzance) měl teprve přijít. Je jím Amazona! Roku 1971 vyšla v Anglii a celosvětově se proslavila. Případ tohoto kontroverzního seriálu a jeho iniciátora Petra Sadeckého (námět a scénář) by sám vydal na román a snad jej někdo obětavě sepíše. V naší knížce si můžete alespoň stručně prostudovat jeho kontury v kapitolách Příběh kultovní postavy Amazony-Octobriany a Další Octobrianin život - jako drama rafinovanosti, podlosti a naivity, ve kterém bohužel dostal roli i Zdeněk Burian. Obzvlášť Konečný však byl protikomunistickým seriálem znemožněn a jako autor komiksu (ten kniha zveřejnila bez Sadeckého čmáranic) předčasně skončil.

Sice je zřejmě pravda, že tvorba seriálů - plných bublin - ho nikdy úplně nebrala, ale nic to nemění na obrovském zklamání. Mimo jiné proto, že vnímal Petra Sadeckého, který ho sprostě okradl, jako syna.

Existuje, ano, přece ještě jeden seriál - z let 1975-1977. Vycházel pod názvem Král Madagaskaru v Pionýrské stezce; zatímco v televizi běžel seriál Vivat Beňovský s tímtéž hrdinou. V obou případech se jedná o adaptaci románu Desidera Galského a pro Stezku se jí ujal cimrmanolog Jaroslav Weigel. Ale i finále tohohle komiksu je uspěchané a svědčící o tom, že se tvůrci dostali pod tlak. A komiks je dílem Gustava Kruma. Bimba pouze kreslil některé figury. Na ty byl mistr.

Jeho dílo už zachytily publikace Tomáše Pospiszyla Zapomenutý malíř Bohumil Konečný (2007) a Jana Hosnedla Ženy a dobrodružství Bohumila Konečného (2018, podstatně rozšířeno 2019) - a dodejme, že v Konečného životě došlo roku 1969 i na moment, kdy se mohl právě i jako komiksový autor vzepnout. Foglar mu roku 1969 navrhl, aby kreslil Rychlé šípy. To byl takový seriál, dnes už o něm nikdo neví. A Bohumil Konečný měl dostat honorář od nakladatele, to je samozřejmé, ale ještě navrch naprosto stejnou sumu od Foglara. S tím, že spisovateli provždy přenechá práva na své kresby. Konečný odmítl. Marko Čermák na to už brzy přistoupil. A Konečný pouze nakreslil péefku pro rok 1969, kterou velmi praktickému a nechci říci, že hamižnému Foglarovi poslal. Hoši tam sedí v klubovně, Mirek Dušín se domnívá, že už jejich nová dobrodružství asi nevyjdou a Červenáček se optá: „Není za tím něco jiného? Třeba se jen jednomu nechce - a druhý má třeba také nějaké svoje důvody…“

Trochu nejasně řečeno, což? Ale tvůrci naší knihy se zarazili nad něčím jiným. Byl by Bimba lepší komiksový tvůrce Rychlých šípů než Marko Čermák? Je to otázka do pranice. Konečný byl talentovanější, ale dopracoval se postupně k určité stylizaci, i když v rámci realismu. Je otázka, zda by se uměl vrátit k jaksi pečlivější a jemnější lince, kterou Rychlé šípy vyžadovaly a již Čermák celkem trefil.

Za vznik knížky Bimba bylo na místě poděkovat davu osobností, mezi nimiž jsou i foglarovci Ivan Vápenka, Martin Izera, Jiří Eliáš, Roman Šantora a Luboš Trkovský. Dále Markéta a David Kourovi z Plzně, Petr Modlitba, Jiří Filípek, Josef Bernard, Petr Náhlík, Jaroslav Čvančara, Jiří George Konečný a Vladimír Prokop. V neposlední řadě je to i Plzeňský kraj, i když ne jako osobnost, samo statutární město Plzeň a Nadace 700 let města Plzně. Výtvarný archiv Bohumila Konečného je uložen v Západočeské galerii. A v lednu 2009 řekl na jeho výstavě v Obecním domě Kája Saudek: „Víte, KDYBY neexistuje. Ale byli tři muži - v téhle zemi, tři géniové. Tři muži, kteří kdyby žili na druhé hemisféře, tak by byli totéž, co na vrcholu slávy byl Walt Disney. Lada, byl to i Sekora - a mistr Bohumil Konečný… Zničili ho samozřejmě komunisti… A tyhle tři génie spojuje jedna společná věc - nebudou oblíbenci Národní galerie. Věřte, že můj obdiv k mistrovství - k malířství - Bohumila Konečného je absolutní.“

Bimba. Velká kniha komiksů. Kreslil Bohumil Konečný. Náměty a scénáře Bohumil Konečný, Otakar Batlička, Petr Sadecký, Bohumil Veselý, Jaroslav Weigel, Desider Galský, Harry Wilson, Bob Craft. Vydal Středočeský klub ASK ČR při Gymnáziu Františka Křižíka v Plzni. 2022. 160 stran.

https://www.kosmas.cz/knihy/515708/velka-kniha-komiksu/