Franz Werfel, pražský rodák, Rakušan a především skvělý spisovatel, se ve svém románu Čtyřicet dnů pustil do dnes poměrně opomíjeného tématu genocidy Arménů v průběhu první světové války. Jeho hrdina Gabriel Bagratjan se jako vůdce více než čtyř tisíc uprchlíků na Mojžíšově hoře pokusil i přes zjevnou nepřízeň osudu uchránit své krajany před tureckou perzekucí.

Jeden a půl milionu mrtvých, to je konečný účet arménské genocidy v letech 1915-1918. Muslimové prori křesťanům a naopak, to je spor, který se táhne dějinami lidstva po tisíciletí. To, co se dělo Arménům během první světové války, zaujalo Franze Werfela natolik, že se začátkem třicátých let rozhodl napsat román o rodině, jejíž hlava, Armén Gabriel, byl více než 20 let ve Francii, kde si mimo jiné našel manželku a získal evropské vzdělání a pohled na svět.

Předně je třeba říci, že kniha je velmi rozsáhlá (víc než 700 stran), skvěle napsaná a plná reálií, že kterých je znát, že Werfel v Sýrii byl a pohled na mrzáky pracující v Damašku v továrně na koberce ho prostě k psaní Čtyřiceti dnů vyprovokoval. Více než měsíc vzdorovali Arméni opevnění na Mojžíšově hoře Turkům. Seznámíme se nejen s Gabrielovou rodinou, ale i s ostatními místními osobnostmi, které autor vykreslil barvitě, uvěřitelně a neskutečně čtivě. Text se i po devadesáti letech nádherně čte, zprostředkovává emoce i prostředí, obšírně vysvětluje situaci a rozehrává desítky minipříběhů hlavních postav. Nechybějí láska a zrada, tragická smrt a líčení běžných starostí hladovějících utečenců všech společenských vrstev. Pro mě osobně nebyl problém si všechno velmi snadno představit, autorova schopnost popisovat je obdivuhodná.

Když budete knihu číst, nevyhnete se pocitu, že to všechno prostě musí špatně skončit. Zvlášť, když jenom trošku znáte reálie arménské genocidy, která je už dávno zapomenutá a její připomínání se třeba s připomínáním holokaustu nebo ukrajinského hladomoru nedá srovnat, tedy aspoň v našich podmínkách.

Příběhu poměrně dlouho chybí napětí, jelikož autor se nejdřív pustil do rozvláčného zasvědcování čtenářů do situace. To není ovšem vůbec na škodu, naopak. Děj samozřejmě graduje, po první stovce stránek už nechybějí zvraty, překvapení a napětí. Před koncem čtenáře čekají dvě velká překvapení, na ta se můžete těšit, stojí za to a jistě ani jedno z nich nebudete čekat.

Kniha Čtyřicet dnů není u nás tolik známá jenom proto, že její autor nepatří k nejčtenějším a navíc popisuje opomíjenou část dějin. Je škoda, že nejde o bestseller. Werfela všichni známe z maturitní otázky, ale ruku na srdce – kdo od něho opravdu něco četl? Na to, že je autorem románu Píseň o Bernadettě, si mnozí z nás vzpomenou. Teď si prosím pamatujte i knihu Čtyřicet dnů. Je skvělá a nejlíp uděláte, když si ji sami přečtete. Jistě ohromí i vás.

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz. Nenechte si ujít ani další díla Franze Werfela.

Převzato z Historieblog.cz se souhlasem autora.