Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Nechápete. Tohle je příprava na libovolnou volbu pohlaví podle momentální nálady, jak se to už děje v zemích, které jsou v blbnutí o pár let před námi. V tomhle by přechýlená příjmení dělala zmatky.
Srovnejte slovanské jazyky: ruštinu, polštinu, srbštinu, chorvatštinu atd. všude se přechyluje, protože víte zda jde o ženu nebo muže. Jen v např. v angličtině nevíte, zda Keller je muž nebo žena.
měla by být i na výběr vlastní jména.. třeba Jan Dvořák, ředitelka naší školy
koncovka - ová, tedy s dlouhým á není totéž, co - ova, tedy s tím krátkým, neznamená tedy označení vlastníka.
považuju se za feministku a je mi moc divné, že právě na koncovce ženských příjmení se některé z feministek tak zacyklily, nebylo by lépe nebrat si příjmení manžela a požadovat, aby se děti jmenovaly po nich? to by bylo něco a ne nějaké informační - ová.
podle mne je to cesta tak nás, aspoť takto vyčlenit ze slovanského světa, i když i španělský svět zná rozdíly příjemení.
No a v angličtině mne kdysi učili, že aby se v tom vyznali, když nepřechylují, že užívají Mr., Mrs. a Miss. Ačkoliv jsem někde zachytil, že ty poslední dvě zkratky jsou diskriminační, a že místo nich se užívá nějaká jiná, aby se nepoznali, že dotyčná je ještě slečna ...
Jenomže v té angličtině je slůvko "Mrs" taky přivlastňovacím tvarem onoho "Mr" - prostě je to opět vyjádření tradiční situace, že manželka prostě patřila svému muži, a ve společenském styku se to uvádělo, aby jí případní další zájemci dali pokoj.
Prej se používá Ms místo Mrs a Miss. Holt, některým ženám by mohlo vadit, že je zřejmé, že jsou "zadané", jiným třeba zase, že jsou "nezadané"...
Ale i blbec pozná, že patří k sobě. Zato děti, jejichž rodiče se jmenují každý úplně jinak, v tom mají chudáci hokej. A ono to bohužel dnes není jen ve jménech. Kukaččí chování ze strany biologických otců se stalo prakticky normou.
Blbec možná Němec, Holanďan, Dán, Švéd, Fin, Belgičan, Francouz ne.
Jenomže, co Maryčka Magdonova? Tu jste někdy viděla psát s dlouhým "ová"? V jistých nářečích se prostě ta koncovka vyslovuje krátce - a je to původní tvar. Prostě to tak bývalo po staletí zvykem, že muž, když "pojal" některou za manželku, dělal si na ni výhradní právo, a to se vyjadřovalo prostě přivlastňovacím tvarem jména. Ta situace vznikla přirozeným vývojem a nic špatného na ní nebylo, dokud nepřišla průmyslová revoluce, která tradiční rodinné svazky trvale rozvrátila.
v nářečích se může vyslovovat jak chce, to není podstatné, ženská koncovka příjmení nepoukazuje na vlastnictví, pouzuje na členství v rodině, feministky by měly přestat přijímat příjmení manželů a tak by nejlépe prokázaly, že - ová není o vlastnění.
nejtradičnější rodinné svazky jsou ty, kde je hlavou rodiny žena... takových je i u nás většina,.
Prechyľovanie ženských priezvisk v češtine aj slovenčine (ale aj väčšiny povolaní a ďalších charakteristík) je náš odveký spôsob, ako identifikovať, či ide o ženu, alebo o muža. Teda nemusíme neustále opakovať ako Anglosasi to otravné "mister", "miss", "missis"... Žiaľ, väčšina moderátorov nechápe, že ide o púhu identifikáciu, nie o zdvorilosť, a prenášajú to v bežnej spravodajskej a publicistickej reči aj do našich jazykov... Neustále opakujú pri oslovení či predstavovaní, ale aj pri obyčajnej informácii "pán", "pani", ba aj "slečna"... Akoby celé meno v našich jazykoch nebolo dosť čestné (akoby bolo hanbou?)... Samozrejme, niekedy sa žiada aj takáto zdvorilosť - v osobitných situáciách, a vtedy je to na mieste, to jazyk pripúšťa, či dokonca vyžaduje... Skrátka - odmietanie prechyľovania je nepochopením našich jazykov a podlizovania Anglosasom...
S tým oslovovaním som to v náhlosti trošku poplietol - samozrejme nemal som na mysli priame oslovovanie typu "pán Novák", "pani Nováková", "pán predseda"... Skôr ide o to predstavovanie v bežnom kontakte typu "pán riaditeľ inžinier, doktor Ján Novák, kandidát vied" a pod... No, zapamätajte si, o koho ide... Preťažená informácia v bežnom spravodajstve... Iné je zvláštna príležitosť, keď mu treba vzdať úctu - napr. pohreb, či vyznamenávanie...
To je prostě slušnost, nepoužít v hovoru nebo reportáži jen příjmení. Buďto i s křestním jménem, nebo panem, paní, slečnou.
Žurnalistika má svoje pravidlá - smerujú od všeobecného ku konkrétnemu (obávam sa, že dnešní novinári zväčša o tom ani netušia). Teda - nie človek, ale muž, nie muž, ale zedník, nie zedník, ale zedník Novák, nie zedník Novák, ale zedník Ján Novák, nie zedník Ján Novák, ale zedník Ján Novák z Uhřinevsi... Atď.... atď... Ale - napokon, predsa o používaní len priezviska nikto nehovoril... Skôr naopak...
Pani Kanioková - dobre vidím? Vy so mnou súhlasíte? To by sme mali osláviť... Aspoň symbolicky si dám pohár vína (no, sobota večer)...
Jestli tohle a další podobná blbnutí napříč celým euroamerickým prostorem nepřestanou, tak budou mít lidé v budoucnosti zcela jiné starosti. Třeba kde sehnat něco k jídlu aby neumřeli hladem, nebo jak přežít zimu a nezmrznout.
Že by měli mít muži možnost zvolit si příjmení v ženském tvaru byla první věc, která mě v souvislosti s debatou o přechylování napadla. Možnost vzít si příjmení nastávající manželky existuje. Také existuje možnost, aby si každý z manželů ponechal své původní příjmení.
Tuto poslední variantu jsme si vybrali s mým manželem - ponechala jsem si své původní příjmení i po svatbě. Ale ještě víceby se mně líbilo, kdyby se můj manžel jmenoval Boublíková.
Já byla za svobodna Kučerová a můj Kučera. Tak, bychom si to mohli prohodit Já Kučera on Kučerová, ať je pořádnej maglajz
Neříkejte to raději nahlas. Neff vám sebere kočku a hned z vás bude Kučera....
Taky byste se mohli neutrálně nazývat Kučero, jako to Kučero ... skoro se to bojím napsat, aby se toho nějaký aktivista libovolného pohlaví nejen od Pirátů nechytil a nezačal to prosazovat ...
Paní Boublíková, hlídejte si ikonku. Neff ji sebere a udělá z vás Boublíka....