Přechylování a nepřechylování ženských příjmení je dlouholetým atraktivním mediálním tématem. Ostatně nedávno piráti oznámili, že ve Sněmovně budou prosazovat, aby se ženy mohly v budoucnu rozhodnout, zda budou používat u svého příjmení příponu „-ová“, či nikoliv. Česká vláda (stále ještě ve složení hnutí ANO a ČSSD) před pár dny totiž v novele zákona o matrikách takovou alternativu odmítla. Piráti tedy chtějí vybojovat pro ženy tuto svobodnou volbu za pomoci pozměňovacího návrhu. Koneckonců jinou procesně-legislativní možnost pirátská strana, jako pilíř opozice, ani nemá.

- Tati, chci ti něco říct.
- Copak, synku?
- Víš, líbí se mi Bartoš.
- Synku, máme 21. století, to je v pořádku. Máme tě s maminkou rádi takového, jaký jsi.
- Co blbneš? To je ta blondýnka z béčka.

Ale již vážněji. Nevím, jak vy, ale já nechápu přechylování ženských příjmení jako teror na ženách, ale jako zažitý funkční jazykový mechanismus.

Některé radikální feministky a feministé vnímají koncovku „ová“ jako projev vlastnického (majetnického) práva muže na ženu. Nicméně český jazyk svou strukturou a svou po staletí vyvíjenou gramatickou stavbou používání „-ová“ pojímá velice užitečně. Pakliže si uvědomíme, že jazyk slouží především k dorozumívání mezi lidmi, tak přechylování příjmení napomáhá snadnější komunikaci, čehož odrazem je i anekdota výše.

Jazykovědci by řekli, tak jak čeština postupuje při výstavbě věty či souvětí, tak takový přechylovací postup de facto vyžaduje. Jinak vyjádřeno - přechylování příjmení je charakteristickým a tradičním rysem českého mluvnického systému. Je to naše jazykové stříbro a měli bychom za jeho zachování bojovat, a to i proti dnes tolik populárním „progresivistům“. Nechceme zde lacině říkat proti „neomarxistům“, jelikož Karel Marx se otázkou přechylování příjmení nezabýval. Naštěstí.

Další námitka, pakliže bude ženám povoleno zákonem vybírat si mezi Novák a Nováková, mělo by stejné právo, jelikož jsme si dle Ústavy ČR rovni, být umožněno i mužům. Tedy v praxi např. pan Kalousek by si mohl vybrat podobu „Kalousek“ nebo „Kalousková“. Teď si někdo ze čtenářů poklepe na hlavu, co je to, pro pět ran do učebnice češtiny, za nesmysl? Ano, jazykově je to možná divné, avšak z pohledu práva to jen relevantně kopíruje aktuální pirátský legislativní námět. Nebo si snad už muži nejsou se ženami rovni? Nejde přece být obutá i neobutá, páni zákonodárci.

Právo, 12.9.2019

Autor je právník a publicista

SuKolman.cz