21.10.2019 | Svátek má Brigita


HISTORIE: Česká stopa

3.12.2014

Bavorský státní znak a my

Každý, kdo navštívil Bavorsko, se jistě setkal s modrobílým symbolem Bavorska ve formě routové šachovnice - modrobílým erbem v podobě kosočtverce. A to hned na mezistátní hranici jako s vlajkou Svobodného státu Bavorsko. Pokud ji tam někdo přehlédl, tak se s ní zcela jistě setkal někde v průběhu cesty po Bavorsku. Téměř v každé restauraci ji lze uvidět i jako papírový ubrus na stole nebo jako ubrousek pod příborem. No a zcela jistě ji znají fanouškové FC Bayern München. Málokdo však ví, že tento bavorský symbol (na který jsou Bavoráci značně pyšní) má - jak se dnes s oblibou říká - „českou stopu“. A došlo k tomu takto:

Kolem roku 1170 se českému knížeti Bedřichu a jeho arpádovské manželce Alžbětě Uherské (dcery uherského krále Gejzy II.) narodila v Olomouci nejmladší dcera Ludmila, která vešla do historie jako Ludmila Přemyslovna. Asi ve svých čtrnácti letech byla provdána za hraběte Albrechta III. z Bogenu, z bavorského Podunají, kde je opět známá jako Ludmilla von Böhmen. Páni z Bogenu byli mladší větví Babenberků. Patřili mezi významnou bavorskou šlechtu a měli vždy úzké politické vazby k Čechám. Svému manželovi Ludmila porodila tři syny: Bertholda III, Luitpolda a Albrechta IV. Ke konci roku 1197 hrabě Albrecht III. zemřel na následky zranění v křížových válkách a zanechal vdovu s třemi nezletilými sirotky.

Routová šachovnice

Routová šachovnice

O sedm let později, na podzim roku 1204, se Ludnila provdala znovu. Manželem a otčímem jejích tří synů z předchozího manželství se stal bavorský vévoda Ludvík, v Německu později známý pod jménem Ludwig I. der Kehlheimer. Tuto přezdívku dostal poté, kdy roku 1231 zemřel na následky atentátu, který nebyl nikdy objasněn. Došlo k němu na mostě ve městě Kehlheim. Rovněž on, jako syn Oty I. Bavorského z dynastie Wittelsbachů, patřil k předním bavorských šlechticům. Pro Ludmilu to byla jedna z nejlepších partii v zemi, neboť se na více než třicet let stala bavorskou hraběnkou. Pozoruhodná je i skutečnost, že Wittelsbachové po dobu takřka dvou set let soupeřili o moc v Bavorsku právě s hrabaty Windsberg-Bogen.

Podle nepotvrzené legendy chtěl Ludvik I. vdovu Ludmilu svést, ta si však od něho vymínila manželský slib. Na zácloně své ložnice nechala namalovat postavy tří rytířů, kteří se měli stát svědky daného slibu. Svým sňatkem získal Ludvík českého krále Přemysla Otakara I. (strýce Ludmily) jako svého spojence ve svých sporech s Babenberky. Ovšem i sám Přemysl Otakar nacházel podporu u své neteře.

Erb Oty II., syna Ludmily

Erb Oty II., syna Ludmily

Svému druhému manželovi porodila Ludmila roku 1206 jeho jediného syna Otu, později známého pod jménem Otto II. Osvícený (der Erlauchte). Nedospělým synům Ludmily z prvního manželství se Ludvík stal dobrým otčímem. Ti se však dlouhého života nedočkali. Poslední Albert IV. z Bogenu zemřel 15. ledna 1242 bez potomků, takže bohaté dědictví bogenských hrabat přešlo na na jeho nevlastního bratra Ottu a zůstalo ve vlastnictví Wittelsbachů dodnes. K němu patřil i erb ve tvaru modrobílé kosočtverečné šachovnice, který je dodnes součásti bavorského státního znaku. Jen původní věno Ludmily, „Královský hvozd“ na česko-bavorské hranici, připadlo roku 1273 v době panování Přemysla Otakara II. opět české koruně.

Dvojnásobná vdova Ludmila založila na manželovu počest před branami Landshutu cisterciácký klášter Seligenthal, kam pozvala jeptišky ze slezské Třebnice. Klášter byl zamýšlen jako rodinná hrobka Wittelsbachů. Je zde pohřbeno několik generací včetně samotné Ludmily, která v klášteře strávila poslední léta svého života. Zemřela zde 5. srpna 1240.

Klášter Seligenthal-Landshut

Klášter Seligenthal-Landshut

Počátkem 21. století se Ludmila Přemyslovna spolu s Ludvíkem I. Bavorským stali postavami historických románů Ludmily Vaňkové Cestou krále a Dítě z Apulie. Vzpomínka na Ludmillu von Böhmen je dosud velmi živá především v Bavorsku. Jako pramáti všech následných bavorských panovníků z rodu Wittelsbach se její „česká stopa“ geneticky táhne až k poslednímu bavorskému „Pohádkovému králi“ Ludvíku III. (1864-1886), jakož i k jeho dosud žijícímu prapravnuku, bavorskému vévodovi Františku. Více jak 800 let stará je i její stopa v podobě modrobílého bavorského státního znaku.



Správa železniční dopravní cesty, státní organizace
Specialista na pojištění

Správa železniční dopravní cesty, státní organizace
Praha, Středočeský kraj






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.