Když v roce 1976 vyšel na plátna československých kin film režiséra Iva Nováka Léto s kovbojem, s Danielou Kolářovou, Jaromírem Hanzlíkem a Oldřichem Víznerem v hlavních úlohách, bylo to takové pohlazení milou (a hodně nepolitickou) komedií v době kruté normalizace.

Ti, kteří rádi škatulkuji, ten film zařadili mezi díla o mezilidských vztazích, jako kdyby se jim nikdy neřeklo, že každé dramatické dílo, ať knížka, nebo divadlo, film nebo televize, musí být právě o mezilidských vztazích, jinak nudí.

Léto s kovbojem nenudilo.

Nedávno mi někdo poslal internetový odkaz na rozhovor režiséra Jiřího Adamce. Značnou část zabralo jeho vyprávění o jeho tehdy novém filmu. Léto s gentlemanem napsal hrdina Léta s kovbojem Jaromír Hanzlík. Jak jsem tenkrát z toho rozhovoru pochopil, mnozí se prý domnívali, že půjde o volné pokračování. To Jiří Adamec dost úporně popíral.

Musel jsem (jsa za mořem slané vody, a ještě v době šílených omezení) zapracovat, ale nakonec se mi Léto s gentlemanem dostalo do ruky a já si je pustil.

Tady musím oznámit případný střet zájmů: s Jiřím Adamcem i Jaromírem Hanzlíkem se znám už drahná léta, a nejen, že je mám oba rád, ale také si jich obou vážím.

Takže teď mohu zodpovědně prohlásit, že se mi Léto s gentlemanem líbilo, že jsem vážně vůbec neměl pocit, že by Hanzlík ve svém scénáři pokračoval ve svém kovbojském vystoupení, a že jedinou podobou bylo, že šlo o mezilidské vztahy a že se to událo během léta.

A dodatečně mi přišlo líto, že ten film, který měl premiéru 14. února 2019, tedy v den sv. Valentýna, narazil na onu (s prominutím) blbou překážku jménem covid.

Nemíním psát odbornou recenzi, i když musím dodat, že když jsem četl to moře neodborných řečí na stránkách nejrůznějších filmových databází, přišlo mi hodně líto, že ti znalci neusedli, aby napsali díla, která by byla lepší, v řadě případů, podle jejich reakcí, mnohem lepší.

Léto s gentlemanem je příběh, který se mohl stát. Je složen z řady menších příběhů, které se mohly stát. Je sehrán spoustou skvělých herců, z nichž někteří nebyli dosud širší divácké obci patrně moc známi, a někteří, ač velice známí, sehráli velice malé úlohy, ale všichni hráli s chutí, protože měli o čem hrát.

V tom filmu jsou scény, které by se měly dostat do učebnic, a nejen filmových, ale třeba i psychologických: rozhovor zetě s tchánem, kupříkladu. To vedle sebe sedí dva lidé, kteří by si měli mít co říci, a možná i mají, jenže nevědí jak.

V Létě s gentlemanem je i přes jeho poklid řada napjatých okamžiků, ale ani jeden výbuch či zásah mimozemšťanů, o nebezpečných honičkách nemluvě.

Jaromír Hanzlík se zmínil, že ho ku psaní trkla myšlenka, kolik násilnických filmů září na plátnech kin a jak málo z těch filmů je o životě.

Zkusil to napravit, a napravil to.

Obrázky Václava Tlapáka, hudba Petra a Pavla Ormových, to vše řízeno pevnou rukou Jiřího Adamce, daly vzniknout filmu, který pohladí. Ne, žádná únikovka, jak říkají s oblibou ideolozi. Film o životě mimo palcové titulky.

A ani jeho závěr není, jak se to dělá s oblibou, do růžova. I ten nechá v člověku otazníky: co všechno se může stát, a buď stane nebo nestane, dál?

Tak, jak to má být v jakémkoliv uměleckém díle o lidských životech.