Čtvrtek 15. května 2025, svátek má Žofie
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

FEJETON: Klavír? Nutit nebo nenutit děti hrát?

Věřte tomu nebo ne, ale po čtvrtstoletí pauzy jsem propadla klavíru. Dokonce se doma o něj pereme. Tedy já a mí tři synové... Ovšem i u nás to zpočátku vypadlo, že hudební výchova dopadne bledě a bude se opakovat rodinná historie.

To je tak: začala jsem hrát na piano jako malá holka. Cvičila jsem až do puberty a pak jsem se vzbouřila. Klavír jsem na čtvrt století zavřela a nechtěla o nějakých etudách a stupnicích ani slyšet. A to přesto že jsem z muzikantské rodiny. Máma celé mládí zpívala v dětském sboru, táta dodnes hraje v jazzové kapele a moje ségra se jazzem živí.

Jenže tenkrát v době dospívání, ať dělal táta, co dělal, už jsme ani já ani ségra nechtěly v klavíru pokračovat. Nejspíš proto, že skladby, které nám tehdy předkládaly v hudební škole, nás většinou moc nebavily. Nenáviděla jsem to, když hodina vždycky začala lamentováním: „Měla ses naučit tuhle skladbu, levou a pravou zvlášť. Tak proč to neumíš?!“ nebo mě paní učitelka každou chvíli zastavovala, že „jsem sáhla vedle“... Ráda jsem nakonec měla jen několik kousků, z nichž dva jsem si vybrala sama, protože přebíhat k náročnějším věcem se na hodinách nesmělo.

Tajně jsem nacvičila Bachovo Ave Maria a Sonátu měsíčního svitu od Beethovena. A tyhle dvě skladby jsem pak hoblovala pořád dokola, než jsem se odstěhovala od rodičů a od klavíru. Poté jsem postupně všechno zapomněla a přiznám se... bylo mi to líto. Hlavně když jsme později ze stejně bohulibých důvodů - jako kdysi mí rodiče - pořídili klavír kvůli našim dětem. Sice jsem na kluky denně dohlížela, aby cvičili, ale sama jsem se hrát styděla. Až tak, že jsem se skoro bála vůbec usednout před klávesnici...

Samozřejmě i synové raději mysleli na sportování, než na to, aby denně cvičili. Jenže já už jsem věděla, jak jsem v dospělosti trpce litovala, že jsem klavír pověsila na hřebík příliš brzy, a tak jsem zůstala neoblomnou matkou. „Jednou mi poděkujete!“ bránila jsem nástroj, o kterém svorně říkali, jak je nudí. „Ale jestli nechcete hrát, máte pár možností...“ smála jsem se. „Jaké?“ ptali se s nadějí. „Vyměnit maminku, případně úču!“

A tak se jednoho dne u nás doma objevila čerstvá absolventka akademie Veronika. Bylo to, jako by k našemu klavíru usedlo sluníčko.

dobeska

Šestiručka s Veronikou (Divadlo Dobeška)

Vysvětlila jsem jí, že toužím po jediném: aby si mé děti v životě, když budou mít chuť, uměly zahrát melodie, které jim dodají energii a dobrou náladu. A tak se nová mladičká a krásná paní učitelka kluků ptala, co chtějí hrát, a do příští hodiny jim vždycky přepsala klavírní partitury písniček jejich oblíbených kapel.

Nové skladby Veronika každého vždycky nejdřív na hodině naučí, takže do další lekce už se jen piluje... Tahle „úča“ nikdy uprostřed hraní žáka nezastaví: „Stop, stop, tady jsi zahrál špatně.“ Naopak říká: „Když něco netrefíš, hraj dál, jen tak si toho nikdo nevšimne.“

Prostě dokázala doslova zblbnout celou naší rodinu do klavíru tak, že se o něj pereme. Naučila hrát mé syny tak, že na večírku sportovního klubu jejich vrstevníci vykřikovali: „Týjo, volové, vy jste hustý.“ A když kluci pak přehrávali Lennovo Imagine či písničky z Titaniku, poznali, jak je nesmírně sexy oslňovat holky filmovými melodiemi.

A pak jsem před pěti lety o Vánocích našla pod stromečkem NOTY. Synové mi nadělili Ave Maria a Sonátu měsíčního svitu. Sbírala jsem odvahu dlouho. Strašně jsem se styděla, ale pak přišel v životě okamžik, kdy jsem hudbu a piano prostě potřebovala. Prožívala jsem hodně těžké období. Manžel ležel několik měsíců v nemocnici po těžkém úrazu. Všechno stálo na mě. Řekli byste si, kde tedy vzala čas? A přece to byl ten správný okamžik opravdu začít. Byla to právě hudba, která mi pomáhala překovávat chvíle strachu a nejistoty, které těžké rodinné období provázely. Ono totiž když člověka něco trápí, tak u piana na všechno zapomene. Soustředí se na prsty, které musejí běhat po klávesách v přesně určeném řádu... a naučit ruce ten řád zvládnout, to dá pořádně mozku zabrat, takže nemá čas na splíny. Nakonec jsem začala hrát s naší paní učitelkou Veronikou i já. Na její hodiny se každý týden moc těším. Skoro denně cvičím a děsně mě to baví.

Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem

Tomáš Procházka
15. 5. 2025

Od pátku probíhá hokejové mistrovství světa (MS).

Vladimír Karpenko
15. 5. 2025

Dějiny se přepisovaly již ve staré Číně.

přečetl Panikář
15. 5. 2025

Univerzity už nemají zájem o svůj původní účel.

Lubomír Stejskal
15. 5. 2025

Hrozí osamostatnění Alberty?

Jan Ziegler
15. 5. 2025

Stalin zradil Vlasova a stvořil vlasovce.

Aston Ondřej Neff
12. 5. 2025

Jenom ANO a STAN jdou do voleb jako samostatné subjekty.

Aston Ondřej Neff
13. 5. 2025

Po čtyřiceti letech si lidé chtěli užít radosti „nevolit‟.

Aston Ondřej Neff
14. 5. 2025

Chystaná smlouva s Korejci mohla být nepopiratelný úspěch

Stanislav Křeček
12. 5. 2025

Demonstrativně slavíme v části republiky osvobození

Aston Ondřej Neff
15. 5. 2025

O co jde vládní sestavě v předvolební kampani?

slo Miroslava Sloupová
15. 5. 2025

Dlouholetý veřejný spor mezi někdejšími tvářemi České televize Markem Wollnerem a Norou...

slo Miroslava Sloupová
15. 5. 2025

Dlouholetý veřejný spor mezi někdejšími tvářemi České televize Markem Wollnerem a Norou...

Zuzana Stiboříková
15. 5. 2025

Slovensko si 15. května připomene loňský atentát na premiéra Roberta Fica. Co dnes dělá útočník a...

Tereza Hrabinová
15. 5. 2025

Od 14. června do 6. července ožije Litomyšl hudbou a tancem. Tématem 67. ročníku festivalu...

Pavla Žáková
13. 5. 2025

Mistrovství světa v ledním hokeji 2025 se pomalu, ale jistě blíží k play off. Odehraná je víc než...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz