„Takovej první výraznější text, o kterém vím a možná že byl úplně první, byl o sardinkách:
Krabička, ta je maličká, a tak rybička se v ní mačká.
Zbytečně čeká rybička, až ta krabička bude bez víčka. 
Lidi se na ni dívají, přitom navzájem si říkají, 
nekupujte tu krabičku, má podřadnou značku na víčku, 
a tak zbytečně čeká rybička, až ta krabička bude bez víčka. 
To mně bylo asi osmnáct devatenáct let.“

Tak vzpomínal před třiceti lety v naší první společné knize Povídání Jiří Suchý, jehož divadlo Semafor slaví dnes šedesátiny. On oslavil nedávno osmaosmdesátiny a jeho divadelní partnerka Jitka Molavcová oslaví příští rok již 50. sezónu v tomto divadle.

Jiří Suchý byl původním povoláním grafik, ale od dětství byl fascinován Voskovcem a Werichem a americkými groteskami. Obdivoval ty, kteří umí lidi rozesmát, a snažil se je napodobit, třeba na rekreacích ROH vystupoval s banjem jako jeho vzor George Forby.

Exhibicionismus v něm tedy byl od mládí a jeho literární práce tomu měla jen sloužit. Řekl mi: „Já jsem se nechtěl nikdy prezentovat jako autor textu nebo písniček, ale jako komik. Abych to komictví mohl provozovat, tak jsem musel mít nějakej materiál a ten jsem si zkrátka vyráběl podomácku.“

Texty psal Jiří Suchý i na vojně, a když se vrátil, ukázal je svému kolegovi v práci Viktoru Sodomovi, který se svou ženou amatérsky vystupoval v Redutě. Jemu se texty zalíbily a řekl mu, že mu dá za každý text 150 korun. O něco později s nimi začal vystupovat i Jiří Suchý, hrál na basu a začal zpívat.

A právě v Redutě se zrodila myšlenka založit divadlo: přišli s ní rozhlasová režisérka Helena Philippová a Vladimír Vodička, tehdejší úředník ministerstva kultury. Tak se zrodila první premiéra Divadla Na zábradlí Kdyby tisíc klarinetů a další hra Faust, Markéta, služka a já.

Jenže tam se brzy ukázalo, že vynikající textař není zrovna nejlepší herec, a Jiří Suchý odešel s tím, že už nikdy se nebude pokoušet hrát. Mezitím se ale vrátil Jiří Šlitr, s kterým se seznámil krátce před jeho odjezdem do Bruselu na výstavu Expo 58, a ten přišel s nápadem založit nové hudební divadlo. Tak se zrodil Semafor, kde měl 30. října 1959 premiéru Člověk z půdy, v němž už Jiří Suchý hrál střídavě vedle Františka Filipovského, Miroslava Horníčka či Miloše Kopeckého.

Jak nedávno bilancoval v televizi, napsal celkem 130 her a z toho bylo jen 16 neúspěšných a složil texty k asi 1400 písničkám. Říká: „Mám obrovský štěstí, že naše publikum ode mne nevyžaduje dramatickou stavbu. Naši diváci se chtějí zasmát a nečekají na to, jak dopadne padouch či hrdina. Děláme revue, kabaret, tingltangl a považuji se za klauna, a ne za herce.“

Štěstí má i ve své partnerce Jitce Molavcové, která ho dobře doplňuje: není totiž jen komička, ale i zdatná herečka a zpěvačka, nositelka ceny Thálie za herecký výkon z roku 1996.

Jestliže dnešní politologové tvrdí, že jedinou jistotu, kterou máme, je nejistota, Semafor jako jediný jistý lék v nejisté době nabízí smích.

Klip: Jiří Wagner