Někde uprostřed návsi...

... stojí prodavač mrkve Leo (Pavel Urík) a mazaný mladík Dodo (Kamil Kessler) na jevišti divadla Orfeus v poslední činoherní premiéře souboru, hře rumunského dramatika Radu Tuculesca Kravinec uprostřed cesty, kterou dramatik tomuto divadlu, resp. jejímu zvěčnělému principálovi Radimu Vašinkovi, připsal.

Ta hra je o tom, jak prostý jihoevropský (klidně bych hru kromě venkova rumunského situoval i na venkov madarský, italský či francouzský, koneckonců by se mohl její příběh odehrávat i v Polabí či na Hané) venkovan dokáže rozjet drobné podnikání. Totiž – paní Violeta (další studie protivných meger osobně milé a sympatické Ireny Hýskové, která se po zesnulém manželovi ujala i režie kusu) vyhodí na ulici svého druha, napolo ochrnutého Mikšu (Miloš Rotter se v téhle roli přiřknuté autorem původně principálovi necítí asi nejlépe) a vesničané (kromě již zmíněných Petr Škopek jako Starosta, který připomíná starostu z Díry u Hanušovic Ivana Trojana a Jan Lukeš v nepříliš šťastně pojatém faráři Otci Mambovi) nevědí, co si s invalidou zavazejícím ve vsi na svém vozíku, počít. Až mazaný mladík uspěje s nápadem udělat z invalidy atrakci, která přiláká do vesnice turisty a zvýší i prodej místních specialit – neobyčejně sladké a veliké mrkve, voňavé cibule a uchvacující místní kořalky. A tak udělají ze své vsi turistické centrum, v němž ani první turista, který do vsi zavítá (Jiří Sládeček) nevychází uz údivu stejně jako zajisté investigativní novinářka (v premiéře Moe Binarová). A nevadí, že Mikšu, hlavní atrakci celé zápletky, v tom komerčním ruchu někam zašantročí, o něj jde přece až v první řadě. Před vesničany přece leží nový, krásný, úspěšný a lukrativní život. Asi jako kravinec uprostřed cesty...

Premiérové představení je pro herce výdycky výjimečné, a tak lze očekávat, že pánské premiérové výkony jejich představitelé upraví v reprízách rozumnou míru herecké stylizace, tak jak se to při premiéře podařilo dámské části souboru. Hýskové megeru bychom v nějaké díře u Hanušovic nebo i u něčeho jiného klidně mohli potkat, Moe Binarová vystřihla svou novinářku během jediného výstupu jako esenci „vychytralého“ ženství a měla by u mě lva za vedlejší roli. A za roli hlavní bych lva udělil Michaele Zelingrové, jejiž výkon v roli „permanentně těhotné ženy v červeném“ Flolristely je plnokrevný, a přesto ukázněný, a ona sama je nejen talentovaná herečka, ale i pěkná ženská (snad neharaším).

Kolektiv Krytového divadla Orfeus na pražském Smíchově ve své poslední inscenaci dokázal, že umí vykouzlit slušné představení i bez svého principála. I když sentimentálnímu recenzentovi tady nejvíc chyběl právě on...