Seděl jsem před svým počítačem, koukal na bílý monitor a čekal jsem, co mě napadne jako hlavní téma naší činnosti. Musí to být z oboru nových technologií. Před pár dny jsem byl jmenován ředitelem Institutu nových technologií, INT, Institute of New Technologies (pro zahraniční návštěvníky, kterých má být hodně). Ostatní kandidáti na tuhletu funkci rozvíjeli před přítomnými třemi ministry všelijaké teorie a nápady na jejich použití, a to v práci oněch tří ministerstev, které v době konkurzu reprezentovali ti tři ministři. Už na názvech těch teorií bych si zlomil jazyk, natož pak abych věděl o co jde. Zúčastnění ministři na tom byli stejně. Tak jsem ten konkurz vyhrál coby prosťáček produkující srozumitelné ekologické kecy.

Jsou letní vedra a já mám otevřené okno do parku před mým Institutem a zároveň jsem si pustil na plné pecky klimatizaci. To se podle interního výnosu nesmí, ale kdo by si dovolil kritizovat ředitele? Jenže žádný průvan ani funění klimatizace mi nepřinesly spásný nápad.

Zagoogloval jsem si proto heslo New technologies. To bylo nápadů a nejen těch, ale taky nových přístrojů. Třeba jak z dechu člověka v bezvědomí vytvořit řeč. Zatím nebyl vyvinutý ani bas, ani tenor, ani alt. To bych mohl zkusit, ale zatímco jsem takhle uvažoval, přifouknul mi průvan na stůl javorový list. Jeho špičky měly rezavou barvu, ale té se list zbavil tím, že když jsem ho vzal do svých prstů, tak ty rezavé camfrňouly odpadly a list byl zas jen zelený. Hodil jsem ho ekologicky poctivě z okna a prohlížel jsem dál nové technologické náměty v googlu. Dočetl jsem se, že už máme takovou menší skříň s reproduktory na převod melodie hrané na kytaru do zvuku velkého orchestru. Podle volby to mohl být symfoňák nebo popová kapela. Ale o to by nemělo ani jedno z nadřízených tří ministerstev zájem. Nebo tam byl kapesní ubíječ vos. O něco větší krabička uměla pomocí nějakých vln zabíjet všechen hmyz v okruhu 50 metrů. Zlikvidovaly by se tím taky listožrouti, kteří užírají špičky javorového listu. S tím, tedy s likvidací veškerého škodlivého hmyzu, bych mohl uspět na všech třech nadřízených ministerstvech, tedy zdravotnictví, zemědělství a potravinářského průmyslu. Taky že jsem uspěl. Měli jsem rok na to, abych rozepsal úkoly pro jednotlivé ústavy akademie a vysokých škol.

Ministerstvo pro ochranu a tvorbu životního prostředí na nás žárlilo, protože my jsme dostávali plno peněz na granty, všelijaké další plány, ověřovací poloprovozy a jiné nám příznivé činnosti. Pan ministr z životního prostředí proto na mě žaloval u Evropské unie a ta k nám vyslala na průzkum experty. Bylo zas léto a v mé ředitelské pracovně seděli tři hlídači. Nemohl jsem pustit klimatizaci, aby na mě nežalovali, že se nechovám ekologicky, nebo možná by napsali že jsem se choval neekologicky. Česky to poslední slovo tahá za uši, ale EU hlídači psali svou zprávu anglicky. Tam projde obojí formulace, ta druhá je podle mě tvrdší, tak se radši nechovám ekologicky i v angličtině.

Jeden hlídač, snad mluvčí zbývajících dvou, mi řekl česky: „Narušujete biodiverzitu. Ta je u hmyzu jedna z největších.“ Možná to byl jen obyčejný tlumočník, ale pro mě to byl teď a tady mluvčí.

„Jaký bio?“ zeptal jsem se. „Biografy už tolik nefrčej, co máme televizi.“

„To je jako moc druhů. Bez ní by lidstvo nemohlo existovat,“ vysvětlil mi mluvčí.

Pochopil jsem, že zničením hmyzu, mravenců a much by lidstvo zhynulo. Přesto se jsem se zeptal: „Jak narušuju tu bio? Když organizuju výzkum?“

„Ano. Výzkumničíte biodiverzitu,“ řekl ten mluvčí zase česky.

„Já že ničím výzkum?“ Odpověděl jsem taky česky.

Mluvčí hlídačů ukázal na okenní parapet, kde jsem umístil generátor pulsů.

„Myslíte náš smrthmyzák? Ale ten nezabíjí hmyz, pokud pulsy nezasahují přímo hmyzí tělíčka,“ vysvětlil jsem česky. Mluvčí cosi vysvětlil těm dvěma.

Název je ode mě, nedá se zcizit, není snad žádný jazyk na světě, kde by bylo nahromaděno pět souhlásek za sebou bez jediné samohlásky. A tak ten australský vynález dostal u nás české jméno, byl tak něco jako náš originální vynález.

„Nevěříme,“ řekli hlídači sborově.

„Předvedu,“ řekl jsem a rozhlížel jsem se po čisté čtvrtce papíru. Nikde po ruce nebyla, tak jsem otevřel atlas map a vytrhl jsem tu nejméně potřebnou. Byla to mapa světa. Na volnou část černé desky stolu jsem položil smrthmyzáka a vedle něj vytržený list z atlasu map. „Jak chcete mít kontinenty?“

„Co jak?“

„Tmavý, vyžraný od nějakých listožroutů? Nebo v původní barvě a vyžraný by bylo moře?“

Nemohli se dohodnout. Hodili si korunou. Vyšlo to na vyžrané kontinenty. Já jsem mezitím doběhl do parku a přinesl větévku ze stromů a listy jsem položil jeden vedle druhého kousek od smrthmyzáka. Na oceány jsem položil kdysi kdesi potištěný papundekl ze staré krabice, obkreslil obrysy moří a vystříhal oceány podle obrysů.

Za měsíc se mí tři hlídači přijeli podívat, jak jsou listožrouti daleko. Uviděli zcela černé kontinenty a ostrovy, protože na jejich místě nebyla ani stopa po zeleni a nablýskaná černá deska stolu dodávala mé demonstraci smrthmyzáka na věrohodnosti. Listožrouti se ani nedotkli oceánů překrytých papundeklem, zato úplně sežrali pevniny.

„Co to má znamenat?“ zeptali se téměř sborově hlídači.

„Ze můžu kdekoliv ničit hmyz, ale když v okruhu 50 metrů od působícího smrthmyzáka potřebuju ochránit hmyz na určité plošce, stačí tam položit papundekl. Listožrouti a jiný hmyz tam pod ním přežijou. Je tam zachovaná ta vaše biodiverzita a lidstvo je zachráněné.“

Hlídači se bezradně podívali jeden na druhého. Biodiverzita bude zachovaná, a tak se rozhodli vrátit do Bruselu pro instrukce. Už se u mně neobjevili a já jsem dostal milionové prémie ze tří ministerstev za vynález nových technologií šetřících biodiverzitu. Jsme po právu Institutem nových technologií.

Naučení:

S jedním slovíčkem najdeme nové technologie na záchranu lidstva.

Ilustrace U.G. Sato