Probouzel mě slastný sen, který se chvílemi prokládal mou současností a já jsem nerozeznával, co je ještě sen a co je už obyčejný život. Slast to byla možná stejná, možná jen podobná té, kterou jsem prožíval před lety, kdy jsem byl ještě kuřák a zapálil jsem si první cigaretu toho dne. Skutečný život pomalu vítězil nad snem a já jsem uviděl, že mezi mým ukazovákem a prostředníkem není zapálená cigareta, ale staromódní tužka a byla to výzva, abych napsal, jak já chvílemi pozoruju svět.

Jsou to všechno představy a fantazie. Vždyť já jsem nebyl nikdy kuřák, nikdy jsem neviděl vývoj lidí ke hrůznu, ani slasti zeber, a tak bych mohl pokračovat o všech svých povídkách a bajkách. Jenže já se nechci opakovat, a proto končím se svým popisem svých představ a fantazií, často vyvolaných kresbami kamaráda Jú Dží. Končím stejně, jako jsem v neskutečnu skončil s kouřením. Ve skutečnu bych to asi nedokázal.

Ale teď to je skutečný konec se skutečným psaním o neskutečnu a někdy o neuskutečnitelnu.

Bez naučení.

Ilustrace U.G. Sato

K O N E C