16.9.2019 | Svátek má Ludmila


BAJKA: Evoluční přetlak

30.5.2015

apret1

Zúčastnila jsem se celosvětového kongresu zvířátek. Joj, to bylo slávy a slavnostního řečnění a všechno bylo o lidské nabubřelosti, že prý lidi jsou vládci světa a vrchol evoluce a přitom pohleďte, vždyť neumějí létat, běhají pomalu a prát se taky nedokážou bez svých šavliček a flintiček.

Nejvíc jsem dupala, když slon zatroubil k útoku na to jejich vychloubání o vrcholu evoluce, to jsme dupali všichni a ptáci tleskali křídly, zatímco šneci a ryby a pulci jen smutně koukali, protože neměli čím dupat nebo tleskat, ale z očí jim přes ten smutek vyzařovala síla souhlasu.

„Jakýpak vrchol evoluce, když lidi mají jen dvě nohy. To dá rozum, že na dvou nohách nic nemůže fungovat. To ani židle by se na dvou nohách neudržela,“ namítla myš.

apret2

V tu chvíli nastala hádka, opice a klokani se cítili dotčeni, ptáci se naštvaně načepýřili a uražené byly i ryby, protože ty nemají ani jednu nohu a už se zdálo, že se celosvětový kongres s ostudou rozpadne.

„Omlouvám se všem, já jsem lidi za vrchol evoluce neprohlásil, to říkají ti nadutci sami o sobě, sami se pasovali za vládce tvorstva na zemi, i když mají jen dvě nohy,“ zatroubil znovu slon, „a přitom se o nic neopírají, jako zvířátka, ani nedrží balanc svými křídly, zpychli na těch svých dvou nohách bez opory,“ a slon pohlédl káravě na myš, která ten nesvár způsobila.

„Poslyšte, co ti nejslavnější z lidí o člověku a jeho dvou nohách říkají. Nemají prý nic společného s těmi bytostmi na dvou nohách a ústy ve tváři. Tak to je psáno,“ pronesl z tribuny šimpanz.

„Kdo z lidí takhle opovržlivě popsal lidstvo?“ zazněl dotaz z pléna.

„Kundera v Nesmrtelnosti.“ A šimpanz hrdý na svou sečtělost se usadil vedle mě.

Znovu se mluvilo o evoluci. „Co to je, ta evoluce?“ zeptala jsem se souseda šimpanze, zatímco za předsednickým stolem to pořád ještě vřelo.

Ukázal mi obrázek, kde byla myš, kočka, pes, kůň, slon a taky opičák. „Nejdřív, tak před sedmdesáti milióny let, jsme byli něco jako větší myška, my savci, jako druhy,“ vysvětlil mi šimpanz. „Proto teď byla ta myš jako přímý nástupce starého druhu tak nafoukaná.“

A já na to: „Byli jsme jako druhý, to chceš říct?“

„Jo druhohory,“ neposlouchal šimpanz, „odkud to víš, kde jste se to vy ovce učily, o druhohorách?“

Nerozumí mi, pomyslela jsem si, jakýpak hory, když jde o tu evoluci a on dokonce říká něco o druhých horách. „Tak o ty evoluci,“ vybídla jsem šimpanze.

„Z té myši jsme se pomalu vyvíjeli, stejně jako to je na tom obrázku. Až nakonec z nás byl slon, nebo opičák, a tak.“

„To mi chceš namluvit, že z tak velkýho a chytrýho zvířete, jako je slon, vzniknul nakonec člověk?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Proč by ne, i když to nebylo přímo ze slona, ale spíš z našich opičích předků. Představ si, že na začátku všeho vývoje byla mrňavoučká buňka a ta byla prabábou nás všech.“ Ale to už naše povídání přerušil pořadatel pes. Štěkl, abychom dávali pozor, protože předsednictvo se už také uklidnilo, a teď že přijde to nejdůležitější.

„Ptáte se, proč musíme na lidstvo zaútočit? Protože nám ve vývoji překáží. Máme ověřené doklady, že ve zvířecí říši vzniká evoluční přetlak, už dávno by lidi byli vystřídaní novými, schopnějšími a inteligentnějšími druhy, ale oni se brání, vybíjejí už jen první náznaky nové evoluce zvířátek, a tak evoluční přetlak zbytňuje a hrozí záhubou nám všem. Pryč s lidstvem!“ zakončil svůj revoluční projev kůň, zobrazovaný dosud jako věrný sluha člověka. No to už na tom něco musí být, pomyslela jsem si, když i kůň vyzývá k revoluci proti lidem.

„Za-hu-bit, za-hu-bit,“ rozléhá se sborově po celých kongresových pláních.

„Zahubit, to jo, ale jak?“ mňoukla moudrá kočička.

„Ukradnem jim ten nástroj, kterým se povýšili na pány tvorstva,“ navrhla hlubokým hlasem gorila.

„Myslíš pušky, chlívy, jatka a klece zoologických zahrad?“ zeptala jsem se.

„Ne, protože to, o čem mluvíš, ovečko, a všechno ostatní, vzniklo až potom, co si lidi vymysleli vědu. Ukradnem jim vědu,“ houkla moudrá sova.

„Copak to jde, ukrást vědu? Ta není jako kus žrádla, nebo jako balon, ta je snad schovaná někde v hlavě,“ pískl delfín.

„Utrháme jim hlavy,“ zvolal lev.

„Postřílej nás dřív, než urveme hlavu druhýmu člověkovi po tom prvním. Projde nám to každýmu jen jednou,“ zařval tygr, který má své zkušenosti, je prý na vyhynutí. A nastala vřava, jak se kamarádi předháněli v návrzích, jak člověka zbavit hlavy.

Pořadatelští psi se mohli uštěkat, když se snažili zjednat klid.

„Když vědu nejde ukrást, musíme lidi přesvědčovat, že jim věda škodí, a když se budeme hodně snažit, tak lidi přestanou vědě věřit,“ zašeptal v nastalém klidu ještěr bazilišek.

„A pak je porazíme,“ zatroubil slon, „protože bez vědy budou lidi bezbranní a my je svou silou smeteme z planety.“

„Evoluční přetlak přece jen zvítězí,“ ukončil šimpanz náš celosvětový kongres a my, celá zvířecí říše, jsme skandovali E-VO-LU-CE. Lidská Četka se buď přeslechla, nebo vznikl překlep. V novinách psali o skandování „revoluce“.

Tak vznikla revoluce zvířátek.

Naučení: 
Zvířátkům se ta jejich revoluce daří, alternativní fantasmagorie v lidstvu nad vědou vítězí.

Upraveno z knihy M. Kutílka a U.G. Sato: Alternativní bajkýdky, 2003 (Nakl. Věry Noskové).
Ilustrace U.G. Sato



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.