Po žních v roce 999 už spousta lidí neosela pole, protože v roce 1000 měl být konec světa. Někteří středoškoláci nyní argumentují, že nemá cenu se učit, protože „klimatická změna“. Zelení aktivisté ovšem připomínají i sebebičující flagelanty.

Paralel mezi evropským hnutím chiliastů, kteří počítali s koncem světa na Nový rok roku 1000, a klimatickými alarmisty je více, než by se na první pohled zdálo. První a nejvýraznější paralelou je hluchota vůči jiným názorům, jakkoli podloženým. Druhou velkou paralelou je, řekněme, „názorová pružnost“. Ta se u chiliastů projevila tím, že když konec světa nenastal v roce 1000, tedy tisíc let po Kristově narození, posunuli jej promptně na rok 1033, což bylo tisíc let po jeho smrti.

Zelená hnutí od chvíle, kdy se začala vrtat v celoplanetárních dějích, takovou „názorovou pružnost“ projevují průběžně. Nejdříve totiž předvídali – vědci, experti, odborníci –, že se podnebí v Evropě, potažmo na světě, bude ochlazovat. Touhle dobou už jsme si podle těchto vědců měli dávno užívat slastí eskymáckého života. Mimochodem, s globálním ochlazováním strašili v sedmdesátých a osmdesátých letech, tedy v době, kdy podle současných klimatistických axiomů již teplota na Zemi údajně rostla bezpříkladným tempem (zde).

Pak se najednou informace od vědců změnily, protože se zřejmě zcela zásadně změnily jejich vědecké metody a vybavení, protože jak jinak si vysvětlit náhlou změnu názorů? Spolu s vybavením a metodami také část vědecké obce změnila přesvědčení a místo ochlazování začali přísahat na globální oteplování. Když se později ukázalo, že panikařící potenciál „oteplování“ se již vyčerpal, přišli moderní chiliasté s „klimatickou změnou“. Výhodou tohoto termínu je skutečnost, že se pod něj dá schovat prakticky cokoli. Dokonce i ochlazování.

Ekologismus si zavedením termínu „klimatická změna“ navíc vytvořil podmínky pro další existenci. Díky šíři nového termínu totiž může svým fanatickým přívržencům nabízet nové a nové důvody k panice. (Například vyjádření o tom, že za koronu může i „klimatická změna“, jste nejspíš zaznamenali v médiích také.) V tom se vůdcové zelené církve poučili od církve katolické, které deziluze věřících v roce 1000, který měl nejspíš skončit, ledva začne, pořádně zamotala hlavu, neboť neměla plán B. Ten už tedy zelení mají. Navíc nespojují svoji věrouku s konkrétním datem konce světa kvůli klimatu, jen s ním hrozí jako ohněm pekelným.

Mentalita zelených věřících je spojuje ještě s jedním středověkým hnutím. S flagelanty. Ti se sami bičovali, aby se zbavili svých hříchů. Nejen to. V průvodech chodili od města k městu, mlátili se biči a zpívali, což lákalo další a další kajícníky, aby se k nim přidali. Mládež zelené církve se při svých pátečních slezinách za budoucnost nebičuje. Ale o to intenzivněji věří tomu, že Evropané musí zaplatit za své údajné hříchy všude po světě. Což udělají nejlépe tím, když se ekonomicky zlikvidují. K čemuž nám dopomáhej Green Deal a OZE.