Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko se přes protesty místních starostů blíží

Přes oprávněné protesty a argumentaci obcí na Křivoklátsku se proces vyhlášení Národního parku posunuje kupředu. Ministerští úředníci na setkáních ujišťují místní starosty, že vyhlášení parku nijak neomezí fungování obcí, nezmění pohyb lidí v lese ani ochranu přírody. Skoro se nabízí otázka, proč tedy národní park vyhlašovat. Zejména když je státní kasa prázdná a provoz parku stojí ročně stovky milionů korun a ztrátou příjmu z pronajatých honiteb a těžby dřeva přijde stát o další desítky milionů korun. Křivoklátsko je již 44 let Chráněnou krajinnou oblastí a 45 let biosférickou rezervací UNESCO, na území je i Ptačí oblast Křivoklátsko a řada oblastí zařazena do Natura 2000 a celé území je Lesnickým parkem Křivoklátsko. Podle místních obyvatel, kdy některé rody zde žijí opravdu po staletí, je tato ochrana přírody dostačená, když přitom jde o historicky kulturní a hospodářskou krajinu, kterou oni a jejich předkové pomohli vytvořit.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Problém je, že do každého národního parku napochodují městští aktivisté ze zelených nevládek a aktivističtí vědci a začnou vyžadovat plnění zákona, kdy hlavním úkolem parku není ochrana přírody, ale „ochrana přírodních procesů“, což je gumový termín, pod který se ze zkušeností z ostatních národních parků vejde skoro všechno. Křivoklátsko jsou překrásné a lesnicky dlouhodobě udržované lesy. Úředníci z ministerstva místním lidem říkají, že právě pro tuto krásu je potřeba vyhlásit území národním parkem a oni, úředníci, se o lesy a krajinu budou starat lépe, než se dosud starali místní obyvatelé. Opravdu?

Šumava byla vyhlašována počátkem devadesátých let národním parkem jako „zelená střecha Evropy“ a hlavním důvodem tehdy byly její hluboké zelené lesy a krajinný ráz. Ivan Dejmal, jeden z tehdejších hlavních představitelů ochránců přírody ve svých vzpomínkách napsal, že tehdy, při vyhlašování parku, nikdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se na Šumavě nezasahovalo proti kůrovci. Tehdy se ještě chránila příroda, nikoli přírodní procesy. Dnes máme na Šumavě tisíce hektarů zdevastovaného lesa plného žírem kůrovce suchých popadaných stromů a vše se děje pod taktovkou Národního parku. Do rozsáhlých území Šumavy se nesmí vstupovat kvůli ochraně tetřeva, oblíbená turistická cesta na Modrý sloup je trvale uzavřená a správa parku chce dokonce zbourat historickou chatu Klubu českých turistů pod Roklanem, aby do tohoto území už nikdo nikdy nechodil. Co se bude bourat a uzavírat na Křivoklátsku?.

Požár v Českém Švýcarsku je ještě lepším příkladem, co může čekat Křivoklátsko. Požár je totiž aktivistickou vědeckou obcí a zelenými nevládkami vítaným prvkem v ochraně přírodních procesů. Když jsme se zajímali o to, zda Národní park České Švýcarsko má zmapováno, kolik a jakých živočichů během požáru zahynulo, dostali jsme od vedení parku písemnou odpověď, kterou stojí za to ocitovat: „Vzhledem k dlouhodobým cílům ochrany národního parku zasažení části území NP požárem, který je především přírodním činitelem a faktorem změny ekosystémů, nepředstavuje v principu negativní dopad na přírodu NP. Stejně jako plošnou kůrovcovou gradací, tak i požárem došlo ke změně v ekosystémech lesa a skal, které po prošlé disturbanci přecházejí do raných sukcesních stádií, která jsou výrazně mozaikovitá, přičemž všechny tyto faktory vytvářejí podmínky pro specifickou biodiverzitu a zvyšují tak přirozenost a celkovou rozmanitost ekosystémů na území NP.
Ano, na požářišti byli jedinci některých druhů zasažení fatálně, významně bude vlivem požáru změněna druhová skladba lesa, sukcesní stádia bezobratlých a vegetace budou odlišná od společenstev před požárem, ale toto není v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany NP, nýbrž přesně naopak.“ V poslední větě tedy čteme, že požár není v rozporu s dlouhodobým cílem ochrany přírody v národním parku. Skoro bych se vsadil, že tohle úředníci z ministerstva starostům na Křivoklátsku neříkají.

Přes vše výše uvedené se obávám, že Ministerstvo životního prostředí Národní park Křivoklátsko vyhlásí. Použije přitom argument, že národní park se vyhlašuje pro deset milionů obyvatel České republiky a několik tisíc obyvatel v okolí parku tomu přeci nemůže bránit.

Nedávno zesnulý dlouholetý starosta Modravy Antonín Schubert to pojmenoval tak, „že je to jako by frustrace měšťáků z přemíry civilizačních vymožeností hledala svoji kompenzaci, své umlčené svědomí, tak, že na vesnici to „obětuje“ přírodě“. Přeji Křivoklátsku vše dobré a tamním lesům, aby progresivistickou ochranu přírody pod Ministerstvem životního prostředí přečkaly bez zničení!