Protože Německo je zářným příkladem našich klimaalarmistů, dovolil jsem si čtenářům Neviditelného psa předložit tento pohled zvenčí:

Evropané nadávají, zatímco Američané vedou

Drogy, ilegální obchod, zbraně. Násilný fundamentalismus a islámský terorismus. Bylo to téma jednání Trumpa o Africe s vůdci kongresu? Nikoli: „Problémy, které stojí před Afrikou, jsou úplně jiného charakteru... a jsou to problémy civilizační,“ řekl francouzský president Macron loni na setkání G20 reportérovi z Pobřeží slonoviny. Vůdcové milují udělovat světu lekce virtuosity, ale když se člověk podívá na to, co sami činí, zjeví se úplně jiný obraz.

Nikde není tato diskrepance zjevnější než v klimatické a energetické politice. EU se vytahovala, že světu ukáže, jak ho lze zachránit před klimatickou změnou. Žádná země zde nevyčnívala více jak Německo. Na setkání v Riu v roce 1992 porušilo Německo úmluvu s Bushem, když propagovalo cíle a časové plány, které neodpovídaly schválené Klimatické konvenci OSN. Německo slíbilo, že sníží vlastní emise skleníkových plynů do roku 2005 o 20 až 30 %, a stanovilo další cíl snížit emise o 40 % do roku 2020.

Díky sjednocení Německa bylo těch prvních 20 % dosaženo hlavně díky likvidaci východoněmeckého těžkého průmyslu a energetiky, kdežto k dalším 30 % do roku 2020 byla kancléřka Merkelová nucena před třemi měsíci sdělit, že bylo od samého počátku jasné, že snížit emise v čase poměrně silného hospodářského růstu nebude jednoduché. Čím vyšší růst, tím větší emise a z toho logicky vyplývá, že politika dekarbonizace znamená nižší růst a elixír bezuhlíkového rozvoje se ukázal jako neúčinné mastičkářství.

Během zdlouhavých koaličních jednání najednou strany oznámily, že cíl roku 2020 byl opuštěn. V interním oběžníku bylo úředníkům Ministerstva životního prostředí sděleno, že nedodržení tohoto cíle by bylo „katastrofické pro jméno Německa jako klimatického vůdce“. Ve skutečnosti to byl rok 2017, v kterém německá velebená „energetická změna“ – vzor americké energetické budoucnosti, pokud by vyhrála Clintonová - demonstrativně zkrachovala (což naše média nezaznamenala – pozn. překl.). Přes hrozivou politiku úspor energie stoupla spotřeba energie (jejíž příčinou je hospodářský růst, migrace a chladné počasí), emise skleníkových plynů zůstávají nezměněny a člověk zjišťuje, že cena elektrické energie stoupá.

Perverzním důsledkem větru a soláru byla očividně stoupající volatilita ceny proudu, přičemž byla rekordně dlouhou dobu - a to 146 hodin - cena negativní, což ukazuje, že proud během této doby stál ještě méně než nic, protože poptávka, která by umožnila nadbytečného se zbavit, byla nedostatečná. Míru, do které jsou Němci neustálou propagandou „obnovitelných zdrojů“ zastrašeni, ukazují výsledky průzkumu: 75 % souhlasí s názorem, že energetická změna je záležitostí kolektivní odpovědnosti a k jejímu úspěchu má přispět každý. Ale ten samý průzkum přinesl ještě jeden výsledek, a to, že 68 % dotázaných je „velmi nespokojeno“ nebo „nějak nespokojeno“ se způsobem, jakým je energetická změna prosazována. Pouze 15 % bylo spokojeno „částečně“ a pouze 1 % „velmi“.

Evropská (autor dělá stejnou chybu jako mnoho jiných, že si EU plete s Evropou - pozn. překl.) energetická politika je ještě hloupější než hloupá. Koncem minulého roku odhalil sir John Beddington, bývalý vedoucí vědecký poradce britské vlády, skandál v centru energetické politiky EU: podle něj měl přírůstek bioenergie - pocházející z větší části ze severoamerických lesů - dělat kolem poloviny „obnovitelné energie“. A aby bylo možné poskytnout pouhou třetinu přídavné „obnovitelné“ energie, kterou EU potřebuje, aby dosáhla svého nového cíle „2030“, je potřebné množství dřeva, které odpovídá - hrubě odhadnuto - celé těžbě dřeva v USA a Kanadě. Současná fikce, kterou EU podomně prodává, zní, že EU spaluje pouze dřevní odpad, to je zbytky po hodnotnějším zpracování dřeva, ale nové předpisy EU, které europarlament schválil minulý týden, rozšiřují definici bioenergie, aby bylo možné zahrnout i stromy speciálně poražené za účelem spálení v elektrárnách (u nás to zatím rozšířené není, ale v UK ano - pozn. překl.).

To podle sira Johna povede k vyšším emisím než u zemního plynu nebo uhlí. Spalování dřeva uvolňuje 4x více CO2 na jednu MWh proudu než zemní plyn a více jak o 50 % než uhlí a současně s kácením stromů se sníží schopnost lesů absorbovat CO2. I tzv. trvalé lesnictví s sebou nese „uhlíkový dluh“, zatímco amortizace uhlíku vyžaduje desetiletí nebo dokonce staletí. Sir John argumentuje, že politika EU vystavuje právě rozvojovým zemím „zelenou“ pro značně větší mýcení lesů, což potenciálně ohrožuje cenné tropické lesy, které jsou cennými zdroji biodiversity.

Z EIKE.de přeložil P. Zinga

National Rewiew